V dětských tvářičkách se velmi často odráží naše tvář!  A málokdo si to uvědomuje. Tento důležitý komunikační prostředek totiž dokáže naprosté zázraky.

 

Šťastná, usměvavá a dobře naladěná maminka je snem každého malého dítěte, tím spíše miminka. Novorozenec teprve poznává lidské tváře a zkoumání jednotlivých grimas je pro něj první jedinečnou zábavou.

Nerozumí tomu, proč se na něj smějete, ale cítí dobrou náladu a pohodu – cítí se tedy bezpečně. A tak se i jemu roztáhnou koutky úst do prvního úsměvu. A to se může stát klidně i pár minut po porodu.

Dítě cítí, že váš vlídný hlas a pohoda ve tváři znamená lásku a bezpečí. Začne se tedy usmívat také a dává vám najevo, že i ono je ve vaší společnosti spokojené a má vás rádo. Snad každá maminka ráda vzpomíná na chvíle, kdy se mimčo zalyká smíchem... Navíc úplně nejmenší miminka vidí nejlépe na vzdálenost cca 30 cm, čili právě tváře lidí.

 

Takový dvouletý capart už dokáže vycítit, že krásným a nevinným úsměvem obměkčí vaše srdce, a dokáže toho náležitě využít ve chvíli, kdy se na něj zlobíte. A tím vás buď dokonale obměkčí, nebo dokonale vytočí. To už je ale jiná kapitola, nicméně toto chování má kořeny v miminkovském věku.

 

Bohužel většinou vídáme maminky zachmuřené, nervózní a unavené. A není potom divu, že i jejich děti jsou častěji zlostné a ufňukané. A to unavené mamince na náladě rozhodně nepřidá a o to víc je rozzlobená.

Dítě pak ztrácí jistotu ve svých rodičích, nechápe proč a uchyluje se ke zlobení, jako k prostředku získání rodičovské pozornosti.

 

Je to začarovaný kruh, ze kterého vede jediná cesta – úsměv!!!!

 

A pro malé zamyšlení jsem si vypůjčila citát Dorothy L. Nolteové, který rozhodně stojí alespoň za malé zastavení – a vůbec nemusíte být maminkou.

Vždyť dětmi jsme byly všechny…

 

„Jestliže děti žijí obklopeny kritikou,
naučí se odsuzovat.

Jestliže děti žijí obklopeny nepřátelstvím,
naučí se bojovat.

Jestliže děti žijí obklopeny strachem,
naučí se být bázlivé.

Jestliže děti žijí obklopeny lítostí,
naučí se litovat samy sebe.

Jestliže děti žijí obklopeny zesměšňováním,
naučí se být stydlivé.

Jestliže děti žijí obklopeny žárlivostí,
naučí se, co je to závist.

Jestliže děti žijí obklopeny zahanbováním,
naučí se cítit vinny.

Jestliže děti žijí obklopeny tolerancí,
naučí se být trpělivé.

Jestliže děti žijí obklopeny podporou,
naučí se mít důvěru.

Jestliže děti žijí obklopeny chválou,
naučí se oceňovat.

Jestliže děti žijí obklopeny přijetím,
naučí se mít rády samy sebe.

Jestliže děti žijí vítány,
naučí se nacházet ve světě lásku.

Jestliže děti žijí obklopeny uznáním,
naučí se mít cíl.

Jestliže děti žijí obklopeny sdílením,
naučí se být štědré.

Jestliže děti žijí obklopeny poctivostí a upřímností,
naučí se, co je pravda a spravedlnost.

Jestliže děti žijí v bezpečí,
naučí se důvěřovat sobě i ostatním.

Jestliže děti žijí obklopeny přátelstvím,
naučí se, že na světě je pěkně.

Jestliže děti žijí obklopeny klidem,
naučí se pokoji mysli.“

A tak ve chvíli, kdy vám budou z dětí zase „téct“ nervy, by možná stálo za to, párkrát se zhluboka nadechnout a vzpomenout si na Dorothy L. Nolteovou…

Alespoň někdy…

Reklama