Reklama


Ahojky Merylko a Nioneto,

s dítětem nebo bez? To vůbec není jednoduché rozhodnutí.

Já sama jsem ze tří děti, rodiče byli jedináčci. Jako puberťačka jsem se rozhodovala, že děti vůbec nikdy nechci, a když jsem v osmnácti s mým prvním partnerem přišla do jiného stavu, bylo po rozhodování a vdala jsem se.

Už v devatenácti jsem měla kluka a ačkoliv jsem určitě ještě nebyla připravená na rodinu, už jsem v tom lítala. Naštěstí byl partner o dost starší a zkušenější, měl dobrou práci. Tak v té době jsem si říkala, že už žádné jiné dítě.

Ale jak šel čas, nějaké mráčky, nevěra, řešení rozvodu, nakonec jsme to zkusili znovu a  po čase se narodila už plánovaná dcerka. Můžu říct, že vůbec nejšťastnější jsem byla, když se narodila. Kluk začal chodit do první třídy a já byla doma na mateřské dovolené. Mohla jsem se mu krásně věnovat a odpoledne jsme mohli všichni ven.

Vůbec svého rozhodnutí nelituji a jsem ráda, že děti nakonec mám. Nejvíce pak třeba slzím, když přijde sms od Vládíka z prázdnin: "Ani nevíš, jak jsem rád, když od vás dostávám zprávy z domova..." nebo "Chybíte mi tu jenom Vy...", nebo letošní sms zprávy, když dcerka v květnu maturovala a napsala: "Jo, mam to za 4!!", nebo když kluk dělal státnice a napsal: "HOTOVO, mam to!!", tak teď znova fakt slzím, zprávičky od dětí mám uložené v mobilu. Myslím, že fakt není větší štěstí, když se dětem daří a jako spokojená máma s tátou z nich máme velkou radost.

Na svém pracovišti mám kolegyni, která nemůže mít děti, je z toho občas smutná, že až bude stará, že jí nikdo nepomůže, ale zrovna v tom jí říkám, že někdy se vlastní děti o své rodiče ani nepostarají, takže kvůli tomu, ať se netrápí.

Tak to jenom asi tak v kostce, jaké je to pěkné mít děti.  Hezký den všem přeje

mamoutek
Mimo jiné tuhle přezdívku mám od holky.

Milá mamoutku, krásné vyznání. Díky. S těmi sms zprávami to znám také velmi dobře. Moje mladší dcerka je ze mě chuděrka tak zblblá, že se mi hlásí, i když to vůbec nečekám. Ví, že jsem taková ta přestarostlivá matka, a i když je holka už dospělá, jsem ráda, když vím, kde je a kdy přijde. Minulý rok odjela s partou kamarádů na Máchovo jezero. Kladla jsem jí na srdce, ať občas písne, že je v pořádku, že se mi pak lépe spí. :o)) A ona to vzala opravdu zodpovědně. Mobil mi pípnul třeba v půl páté ráno: Ahoj mami, byli jsme na diskotece, akorat jsme se vratili. Jsem v poradku. Dobrou noc.

No, nevím, jestli to z její strany nebyla tak trochu pomsta, ale jestli ano, nepovedla se jí. Já byla ráda, že mi píše. :o)))

Dnes si povídáme o dětech - mít či nemít? Jak jste na tom Vy? Napište nám Vaše příběhy, jedna z Vás bude odměněna pěkným dárečkem.

Krásný den přeje polovina dnešního editorské dvojice Mery + Nioneta