Dětství – doba, na kterou většina z nás vzpomíná s láskou a nostalgií. Bohužel, je mezi námi i mnoho těch, kteří ke svému dětství nemohou přiřadit slovo – šťastné.

Stále je ještě hodně dětí týraných a je i velké procento těch, které samy třeba fyzickému násilí vystaveny nejsou, ale stávají se  přímými svědky násilí, které jejich otec páchá na matce. Podle Světové zdravotnické organizace je přitom pouhá přítomnost dětí při napadení matky kvalifikována jako psychické týrání dítěte.

Ředitelka občanského sdružení ROSA paní Marie Vavroňová k tomu říká:

“Ukazuje se, že pasivní přítomnost dětí při domácím násilí je velkým problémem, který je potřeba řešit. Bohužel zatím není přítomnost dětí při domácím násilí při řešení tohoto problému brána v potaz. Setkáváme se tak s tím, že otázka násilí mezi partnery není dostatečně zahrnována do soudně znaleckých posudků a někteří soudci nepřikládají význam tomu, že dítě je svědek domácího násilí ze strany otce, a navrhují střídavou péči o dítě nebo neberou ohled na domácí násilí při stanovování předběžných opatření, a to ani v době, kdy matka dětí pobývá v utajeném azylovém domě.”

Děti, které jsou svědky týrání, přitom mají dle mnoha výzkumů stejné obtíže jako ty, které jsou samy týrány – často trpí poruchami chování a emocionálními potížemi, úzkostmi a depresemi, nízkým sebevědomím či zdravotními potížemi.

“Dohoda o právech dítěte OSN přitom na tuto situaci dítěte pamatuje a nade vše upřednostňuje blaho dítěte,” doplňuje Marie Vavroňová.

Řada výzkumů navíc ukazuje, že přítomnost v rodině, kde dochází k domácímu násilí, se může v dlouhodobém horizontu podílet na opakování tohoto vzorce partnerských vztahů. Ze 130 žen, které se staly novými klientkami občanského sdružení ROSA v roce 2003, vyrůstalo celkem 17 % z nich v rodinách, kde se otec násilnicky choval vůči jejich matce a 1,5 % klientek bylo jako dítě samo týráno.

Naopak více než 35 % násilníků vidělo násilné chování otců vůči jejich matce.

Tyto příklady toho, co děti klientek ROSY zažily, mohou ilustrovat prožitky dětí, i následky domácího násilí na jejich prožitky a chování:

  • 4letý chlapeček řekl své matce: “Zase tě ztřískal? Neboj, já tě ochráním.”
  • 5letá holčička je naváděna jejím otcem, aby na matku plivala
  • 6letá holčička a 13letý chlapec viděli, jak jejich otec surově zkopal a zbil pěstmi matku – holčička se začala pomočovat, v noci se budí a pláče
  • 8letá holčička, která viděla surové zbití matky, trpí častým třesem
  • 11letá holčička byla při obraně matky, které otec poškodil ušní bubínek, zasažená pěstí
  • 14letý chlapec od doby, co viděl, jak otec matku škrtí a jak jí pěstí přerazil čelist, zadrhává v řeči

Ostatně o tom, jak těžce děti tyto situace nesou, si můžete přečíst v dopise malého chlapce. Klikněte na horní obrázek a zobrazí se vám celý text. Myslím, že k tomu již není potřeba žádný další komentář.

 

 

Reklama