Mají děti dostávat kapesné? A jak velké? Univerzální odpověď neexistuje, protože nejde jen o dítě samotné a jeho přístup k penězům, ale třeba i o zvyky dané rodiny. K penězům se zkrátka dá přistupovat různě. Jaký model se osvědčil u vás doma?

Ukliď nádobí, dostaneš zaplaceno
Zuzce bude deset a kapesné nedostává. Přesto si nestěžuje, protože na peníze si přijde díky pomoci rodičům v domácnosti.

"A nám to tak vyhovuje, protože nemusíme Zuzanu přemlouvat, aby třeba uklidila nádobí z myčky," říká její maminka.
Jenže, i ona přiznává, že má trochu problém s tím, že jí samotné za práci doma nikdo neplatí. Navíc, obtížně se stanovují podmínky toho, co se má dělat zadarmo a co už za peníze. "Dcera zkoušela, jestli bychom jí neplatili i za úklid pokojíčku, ale to jsme odmítli. Nakonec jsme se navíc rozhodli, že i peníze třeba za odnášení odpadků a podobně dostane jen tehdy, bude-li mít zároveň uklizeno u sebe."

Tenhle model vyžaduje, aby bylo stanované ohodnocení domácích prací, jinak hrozí, že příjmy dítěte budou poněkud nepravidelné a nenaučí ho to tak rozvržení výdajů. Rodiče navíc nemají přehled, kolik vlastně dítě dostalo peněz. "Vyhovuje nám na tom, že i Zuzana nebere peníze jako něco automatického, a předpokládáme, že časem si začne vydělávat i na brigádách."

Je sobota, tady máš dvacku
"Dáváme synovi kapesné od jeho pěti let. Nejdříve dostával pětikorunu týdně, teď když chodí do první třídy, má na týden deset korun. Výplatním termínem je vždycky sobota ráno," popisuje rodinné zvyky tatínek šestiletého Matěje. Pevně daná výplata umožňuje dítěti plánovat výdaje a potomek si může spočítat, za jak dlouho si našetří třeba na autíčko. Matějovi rodiče zároveň synkovi vysvětlili, že si z kapesného bude muset přispět třeba na novou průkazku MHD, kdyby ji snad ztratil. Pozor, v případě, že se rozhodnete pro pravidelnou výplatu, je nefér říkat dítěti, že zrovna nemáte drobné, anebo zničehonic podmiňovat její vyplacení dobrým chováním a školními výsledky. Je však možné stanovit taxu, kterou z výplaty strhnete, pokud se dítko nějak proviní. "My třeba strháváme pětikorunu za sprosté mluvení a bití mladší sestřičky," doplňuje Matějův otec.

Potřebuješ na kino? Tady máš.
Dvojčata Honza a Kuba zatím kapesné nedostávají. Přesto si ale nestěžují. Když potřebují třeba na kino nebo na nějakou zmrzlinu, stačí říct mámě.
"Zatím nám to funguje, mám dojem, že pravidelné vlastní příjmy by kluci nezvládli," uvažuje jejich matka, která nechtěla, aby si děti odmalinka zvykly na automatický přísun peněz. Ale plánujeme, že časem přejdou právě na pravidelné kapesné.
"Klukům bude devět a zatím jsou celkem skromní. Jenže už se projevuje vliv spolužáků a jejich přání se zvětšují. Když šli ven dřív, stačila jim dvacka na nanuka, teď chtějí padesátikorunu," popisuje.
Výhodou podobného systému je přehled o tom, za co dítě utrácí. Na druhou stranu, může to budit dojem, že rodiče mají nevyčerpatelnou zásobu peněz. A také se stává, že dítě po drobných z rodičů vytáhne více, než je jim libo, aniž mají přesný přehled.

Máme všechny peníze společné
Spíše výjimečný je příklad rodičů tří sourozenců Marka, Tomáše a Kláry. Mají společnou rodinnou pokladnu, odkud si berou peníze na vlastní výdaje. Zatím do ní přispívají jen rodiče, nejstarší Kláře je třináct.
"Děti si samozřejmě smí brát peníze jen s naším souhlasem," doplňuje popis rodinného hospodaření matka tří dětí. Podle ní je tak dobře vidět, že každý člen rodiny má své nároky a že na ně ostatní musí brát ohled.
"Na druhou stranu je dost náročné být pokladníkem, protože ten musí hlídat, aby si někdo nevzal moc," přiznává maminka. Připouští rovněž, že by jejím dětem mohly v budoucny vzniknout problémy, pokud si třeba najdou partnera, který nebude na společnou  pokladnu zvyklý.

Chceš peníze? Najdi si práci! 
Tenhle model se hodí jen pro dospívající, jako je sedmnáctiletá Kristýna. Již od patnácti let si přivydělává na různých brigádách.
"Teď učím malé děti češtinu a taky chodím pomáhat s nákupy a občasným úklidem jedné staré paní," popisuje dívka. Jak říká, i tak má někdy méně peněz než někteří její spolužáci na kapesném. "To mě sice někdy mrzí, ale vím, že naši mi více dát nemůžou." Její rodiče jí platí nutné výdaje spojené se školou a dávají jí 200 korun kapesného na měsíc.

Kolik je akorát?
Je na každém, aby si vybral model, jaký mu vyhovuje. Psychologové se nicméně shodují, že jsou to právě rodiče, kdo učí děti vztahu k penězům a hospodaření s nimi. "Ještě než začnete dítěti dávat kapesné, popovídejte si s ním o penězích," radí psycholožka Lenka Čadová.

Řeč by se měla vést nejen o tom, jak to funguje s placením v praxi, ale i o tom, jaký vztah mají k penězům rodiče. I když už dítě umí počítat, potrvá ještě nějaký čas, než se zorientuje třeba v cenových relacích a než si třeba ujasní, zda je pro něj lepší utratit drobné hned, nebo si třeba šetřit. Každopádně je důležité, stanovit veškerá pravidle ohledně výplaty peněz předem. Starším dětem můžete dávat peníze měsíčně, mladší by je měly dostávat po týdnu, zvládnou to tak lépe. 

 - ideální suma samozřejmě neexistuje, psychologové se vesměs shodnou na těchto měsíčních částkách, které lze samozřejmě rozdělit do týdenních intervalů

Předškolák: 10 až 20 korun
Žák prvního stupně: 100 až 200 korun
Žák druhého stupně: 200 až 300 korun
Středoškolák: 300 až 600 korun                     

Reklama