Čtenářka s nickem Dessy má na praktické lékaře štěstí. Přesvědčte se v dalším pěkném příspěvku k dnešnímu tématu, v jehož závěru vás čeká i jeden kuriozní „výkop“.

Dnešní zajímavé téma mne hodně zaujalo, lékaře potřebujeme všichni.
První obvodní lékař, kterého jsem poznala, byl starý asi jako moji rodiče a byl strašně ochotný, laskavý a hodný člověk. Takový rodinný lékař. Byla jsem u něho mnoho let, až do doby, kdy jsem se odstěhovala s rodinou na druhý konec republiky.

Vlastně jsem navštěvovala i lékaře - jak bylo zvykem - závodního, ale stejně jsem se spíš obracela i potajmu na toho „svého“. Prostě osvědčený, starý, dobrý, rodinný lékař, co mne znal ještě nenarozenou...

Ten náš závodní byl takový tichý dobrák, nebudu psát jeho jméno, ale bylo mu ušité na tělo. Nikomu neublížil, ani nepomohl, ale uměl psát neschopenky, to naprosto stačilo.

Dlouhá léta jsem pak chodila k nové lékařce v místě nového bydliště. Prvně byla coby moje závodní lékařka, pak jsem už u ní zůstala, když měla vlastní ordinaci. Byla stará asi jako já, taková tichounká, drobná, nenápadná černovláska, musím říci, že byla zprvu taková pomalá a neprůbojná, ovšem postupem času se změnila, dokonce jsme se skamarádily, drbaly kde se dalo, když jsme se potkaly, navštěvovaly se.

Byla typem lékaře, který vše probere důkladně, posílá na vyšetření, dokud se něčeho nedopátrá, ne že napíše prášky  a nazdar. Dokonce vykonávala různé úkony a vyšetření - lehčího charakteru, se kterými jiní obvoďáci posílali jinam.

Hodně obětavá žena, které své povolání brala jako poslání. Přesto to jednoduché také v životě neměla, nebyla zrovna moc šťastně vdaná.
Dnes ordinuje i její dcera, myslím, že je hodně po mamince.

Nemocná jsem moc nebyla, spíš nějaké to potvrzení a tak. Byla moc bezva a je dodnes, jak vím, lidé ji mají rádi. Když něco, hned přiběhla, ordinaci i bydliště měla blízko, k nám domů a postupně k ní přešla celá rodina, včetně snachy.

Následovala další změna, stěhování jinam. Prvně jsme tam měli léta chalupu a nevím ani jak, já s tím hezkým, milým, mladým obvoďákem znala od samého počátku. Byl moc sympatický a dost jsme ho navštěvovali....to víte, chalupa a opravy.

Syn skočil na hřebík při bourání, mně pokousala morčata, když jsem je trhala od sebe - dva samce, aby se neprali a prokousli mi přitom malíček, manžel dostal do nějaké rány na noze zánět, příště to byla angína, inu pan doktor si užíval, jen co jsme přijeli, ale byl ochotný a pomohl nám i o víkendech!
Je místní a mám i jeho mobilní číslo - pro všechny případy, myslím, že to je víc než lékař, je to člověk!

Toliko mé prozatímní zkušenosti s praktickými lékaři. Mám na ně prostě štěstí.
Ještě se zmíním, že nepamatuji, že bych jim dávala úplatky - ani v jednom případě, dokonce to byly typy lidí, jež by se urazili. Jen z dovolené  jsem své lékařce přivezla pozornost a jednou vlastní ručně udělaný výrobeček, protože se jí líbil. Jenže ona nezůstala dlužna.

Na úplatky tedy nebyli, aspoň dle mé zkušenosti a na neochotu či laxní vyšetření si stěžovat opravdu nemohu. Prostě drobnost pro radost, která potěší, z té se nezbohatne.

Oba byli hodně pilní a zaneprádnění, myslím, že si na finance nestěžovali, ale zadarmo jako někdo to neměli.
Jenže - kvůli tomu to snad ani nepíšu...teď to přijde zlatý hřeb! Ať to není tak fádní.

Druhou atestaci má nynější můj pan doktor neurologii. No a já začala náhle mít nějaké pohybové obtíže, tu záda, tu klouby, motání hlavy a abych nemusela k neurologovi do města, vyšetřil mne sám.

Byla jsem ráda, že nikam nemusím. No jo, ale !!!
Čáru jsem přešla rovně, natažené ruce taky prošly, jakožto další klasická vyšetření tohoto typu.
Až na to poslední.
Seděla jsem na lehátku, pohledný pan doktor si stoupl přede mne, klepl mne kladívkem do kolínka a kolínko bylo natolik v pořádku, že jsem vykopla jak kovářova kobyla a pana doktora trefila přímo do nejintimnějších míst a to plnou silou, neb mám páru a reakce fungovala skvěle.

Zato pan doktor ne!
Skákal po ordinaci jak indiánský šaman, kroutil se jak břišní tanečnice a u toho zpíval mně neznámou árii. Seděla jsem celá zkamenělá a netušila jak mu poskytnout první pomoc, i sestra přiběhla z recepce... no dopadlo to snad dobře. Pan doktor byl trochu zpocený a rudý (já též), opatrně se usadil a já se decentně odporoučela, složivši na stůl 50 Kč a na nic nečekala....

Závěrem podotýkám, že pan doktor je šťastně ženat, již má dvě dětičky a jeho intimní život myslím neutrpěl také, soudě podle vzhledu a stále dobré nálady.

Jen já trnu, abych neonemocněla, ale nejhorší je asi za námi. Nedávno jsme se potkali na ulici, ani pozdrav jsme nedokončili, jak na povel se s řehotem zlomili v pase k údivu všech kolemjdoucích. Kdyby tak věděli, co nevědí! Máme společné tajemství.

Netušila jsem jak rizikové povolání je neurologie a myslím, že můj MUDr.  si příště při obdobném vyšetření stoupne trochu stranou...

Hezký den, plný dobré nálady, slušných lékařů a všech lidí
přeje všem ze srdce
Dessy

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

__________________

Chudák pan doktor, ještě, že jste dodala, že je šťastně ženatý a má dvě děti :) Jinak nevím…, nevím…
Pěkný příspěvek. Děkuji, že jste napsala a ať vám to štěstí na obvoďáky zůstane.
Saša

Téma dnešního dne: Jste spokojená se svým obvodním lékařem?

  • Chová se k vám přátelsky, nebo je arogantní?
  • Vybrala jste si ho sama?
  • Přišel by za vámi i domů, kdyby bylo nejhůř? (na některých vesnicích se tohle ještě praktikuje)
  • Umí vám poradit?
  • Jak dlouho čekáte v čekárně?
  • Je to váš první obvodní lékař?
  • Léčí i vaše rodinné příslušníky?
  • Je starý(á), nebo mladý (á)?
  • Prostě napište o vašem obvodním panu doktorovi nebo paní doktorce

pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Pokud bude váš příspěvek příliš kritický, nebojte se, my mu to neprozradíme. :))

Jednu z pisatelek odměním malým dárkem, který může brát jako úplatek panu doktorovi: sladkou, oříškovou bonboniérou, a aby zůstalo i něco pro vás, přidávám krém po opalování. V tomto období se bude hodit.

b

Reklama