Záhad se kolem mě děje denně mnoho. Například z lednice zmizí zmrzlina, kterou jsem měla připravenou na  poháry, a nikdo o ní neví.

V koupelně jsou na čistém ručníku stopy po řádění černé ruky a děti mi tvrdí, že v koupelně v životě nebyly. Ale jedna záhada je pro mě dodnes nevysvětlitelná.

Prázdniny jsem jako malá holka trávila s bratrancem a babičkou na chalupě. Než jsme usnuli, tak jsme si povídali. Babička většinou pohádku a my děti jsme si vymýšlely, co nás napadlo. A že jsme fantazií nešetřili. Také ráno po probuzení jsme si sdělovali sny. Samozřejmě, že jsme si to občas přibarvili, snažili jsme se trumfnout jeden druhého.

(soutěž - n)

Jednou ráno, když jsme se probudili a začali si vyprávět snové zážitky, tak se bratranec k vyprávění neměl. Byl takový divný, ale babičce se přece jen podařilo to z něj dostat. Začal nám vyprávět  svůj hrozný sen. Zdálo se mu, že nad naší vesnicí létají letadla a ze všech stran se sjíždějí tanky a my nemůžeme utéci. Na dvoře chodí vojáci a mluví nesrozumitelně. Babička řekla, že to byl jen špatný sen, ale když jsme si pustili tranzistorák, slyšeli jsme, že je to pravda. Byl 21. srpen 1968.

Handa


Děkujeme za dramatický příběh.

Zdají se Vám také sny, které se plní? Věříte výkladům snů? Napište nám!

redakce@zena-in.cz

 

 

Reklama