Nikdy neříkej nikdy, to je pravdivé rčení, které by se mělo tesat do kamene. Dost podobné je mu také ono známé „člověk míní, život mění“, aspoň tak to v souvislosti se svým životem cítí  šestadvacetiletá Alena, jež s hrůzou zjistila, že ji reakce okolí donutily k chování, kterým by za normálních okolností opovrhovala…

Vždycky jsem měla ráda věci takové, jaké jsou, bez příkras, “ říká s upřímností sobě vlastní černovláska, která má za sebou celkem dobré roky po stránce pracovní i osobní. „Jenže před nedávnem jsem zjistila, že se ze mne stal někdo jiný, někdo, kdo za každou cenu touží po tom, aby jej určití lidé vnímali jako zajímavou a výjimečnou osobnost a věnovali jí svou pozornost, zájem a obdiv, “ přiznává otevřeně fakta o své vědomé proměně a tím potvrzuje, že se vlastně tolik nezměnila, že se jen přizpůsobila situaci, ve které se ocitla.

Všechno začalo před třemi lety, kdy se seznámila se svým současným přítelem. Do té doby to byla pohodovou holkou, která neřešila, že není oblečena podle poslední módy, ani že její make-up není zrovna jako ze žurnálu. Pracovala jako masérka a kromě bolavých zad poznala u svých klientů i bolavé duše. O to víc si vážila každé chvíle, kdy mohla být šťastná. Od svých klientů znala mnoho o lidském – často zbytečném – utrpení.

  • Jenže postupně ji začalo štvát, že přítelova rodina ji jako by „nevidí“.

Nikdo na ni během návštěvy prakticky nepromluvil, nikdo se nezeptal, jak se jí daří v práci. Byla pro ně šedivou a nedůležitou myškou, o kterou nikdo nezavadil ani pohledem. Zkrátka si připadala jen jako takový povinný doplněk svého partnera, o kterém každý předpokládá, že tam je, ale není mu třeba věnovat pozornost. Naopak vnímala to spíš jako cílené přehlížení.

act

Nejdřív mi to bylo jedno, možná mi to dokonce vyhovovalo. Ale když jsem musela poslouchat ty jejich řeči, jak jsou všichni u nich v rodině úžasní, uvědomila jsem si, že mi jejich přehlížení docela vadí a chtěla jsem na sebe nějak upozornit,“ osvětluje svůj postoj Alena, která se začala na rodinná setkání více a více připravovat, aby vzbudila pozornost, aby si připadala vedle svého partnera jako plnohodnotná bytost.

Je mi to hloupé, tak nějak jako bych zradila své pravé já, ale nemohu si pomoct,“ říká mladá žena, která si nyní před každou návštěvou dojde ke kadeřníkovi, nechá udělat výrazné nehty a pokud možno si koupí i nové extravagantní šaty, které na ní ještě přítelovi příbuzní neviděli. Taktéž se výrazně nalíčí, aby přitahovala pohledy…

Pro někoho takové chování není možná nijak zvláštní, ale pro Alenu, která jinak chodí v triku a džínách a nejraději má svázané vlasy do sportovního culíku, je to radikální změna, role, do které vstupuje výhradně, když se svým přítelem jede za jeho rodinou.

Ano, naparuji se a zároveň se za sebe stydím,“ říká bez okolků žena, která si vědoma toho, že ji to vždy velmi sluší a zároveň cítí, že to není její přirozenost. Že to nedělá pro svou radost, ani potěšení přítele, kterému se tyto její proměny líbí, ale určitě ho ani ve snu nenapadne, co za nimi stojí.

Vychutnávám si jejich závistivé pohledy a konečně si připadám, že vnímají mou přítomnost, i když vím, že mě v podstatě nesnášejí, protože nečekali, že z té šedivé myši bude taková kráska,“ chichotá se a dodává, že se také naučila sama vstupovat do jejich hovoru a svým způsobem se předvádět i slovně. „Mám pár významných klientů – herce a zpěváky, kteří ke mně chodí na masáže, takže i když je to proti mému profesnímu přesvědčení, zapomínám v těchto chvílích na to a vyprávím jim nahlas, kdo u mě byl a co je u něho nového. Tohle zabírá.“  

Jsou chvíle, kdy si je prý sama sobě protivná. Ptá se, proč to dělá, ale pak si vzpomene, jak jí dávali najevo, že pro ně není zajímavá a zase to příště udělá: „Líbí se mi vynikat. Líbí se mi, že se na mě všichni muži v rodině dívají a ženy asi závidí, protože jsou najednou vedle mě ony ty šedivé myšky,“ uzavírá své vyprávění Alena.   

Přečtěte si také:

Reklama