Vztahy

Deset let jsem kvůli milenci žila mimo realitu

O milenkách ženatých mužů toho bylo napsáno již dost. Téměř všechny věří, že se jejich ženáč kvůli nim rozvede, a ony se jednoho krásného dne oficiálně objeví - pokud možno ve svatebních šatech - vedle svého muže snů. Ta víra je ovšem velmi slepá...

Kdykoliv ženy u vínka začnou probírat své vztahy, často s ženatými muži, vybavím si scénku z mého oblíbeného filmu Kdopak to mluví. Možná ho taky znáte. Sympatická, leč bezhlavou láskou k svému ženatému šéfovi a milenci zaslepená Mollie (Kirstie Alley) stále čeká, až se její vyvolený rozvede.

  • Ten má bohužel stále x logických výmluv, proč je to třeba ještě oddálit, a dál si užívá doma dokonalého servisu a zároveň náklonnosti naivní Mollie, která s ním čeká dokonce dítě.

paníV jednu chvíli už to vypadá, že její přání se začíná naplňovat. Kamera zabírá skleničky se slavnostním přípitkem a slyšíte, jak Mollie říká: „Já věděla, že se dočkám, když budu trpělivá...“ V ten moment se záběr rozšíří i na postavy a vy vidíte oba dva milence ve značně pokročilém věku důchodců. Ano, v tu chvíli se zasmějete, koneckonců jde o komedii, v které se ukáže, že to byl jen šílený sen hlavní hrdinky, ale situace je bohužel k pláči. A spousta žen stojí podobné osudy potoky slz, přinejmenším.

Pětatřicetiletá Pavla je odstrašujícím příkladem pro všechny z vás, které věříte, že se jednou stane zázrak a z utajovaných schůzek bude něco víc. A rozhodně si takový osud neplánovala. „Můj život se zdál v mnoha směrech bezproblémový,“ vzpomíná. „Vdala jsem po roce vážné známosti, porodila dvě děti a našla si celkem pohodovou práci, kde tolerovali, že odbíhám z práce dříve než moje bezdětné kolegyně. Doma to sice nebyla žádná procházka růžovým sadem, protože manžel se zajímal víc o své podnikání než o mě, ale svým způsobem jsem byla možná i ráda, neboť náš vztah kvůli různým provozním problémům a neshodám v rodině během mé mateřské poměrně utrpěl.“

Po krátké odmlce Pavla přiznává, že byla v té době vlastně velmi nešťastná, protože po narození dětí jí manžel dával pocítit, že už není tak atraktivní jako dřív, a často ji i ponižoval kvůli zbytečným maličkostem, které v domácnosti trochu zanedbávala, resp. nestíhala. Nikoho nepřekvapí, že se o to víc na ni zapůsobilo, když si jí začal všímat jeden velmi atraktivní kolega. Nejdřív se jeho „dvoření“ bránila. Jednak si uvědomovala, že je vdaná a on ženatý, a také ho předcházela pověst šíleného sukničkáře.

„Jenže já se po pár týdnech úplně zbláznila,“ přiznává Pavla. „Stačilo pár společných chvil, ocenění mé osoby, dovedně napsané esemesky, a šla bych za ním na kraj světa,“ říká věcně žena, která dokázala na svého prince na bílém koni čekat přes deset let. Jak sama dodává, bylo to deset let v nějakém snu, kdy jí normální život utíkal, jako by ani nebyl její.

Dnes s hořkostí vzpomíná na všechny důležité chvíle, které propásla

První školní den, besídka, Vánoce, narozeniny... Prohlíží si fotografie dětí, když byly malé, a vybavuje si, co v které chvíli cítila. Ale její pocity vůbec nesouvisí s obsahem fotografií. I když se na nich ve společnosti rodiny většinou usmívá, často se prý více soustředila na jiné věci, například aby slyšela, zda jí ve vedlejší místnosti nepípá mobil.“Chovala jsem se jako idiot,“ lituje promarněných let žena, které sice díky jejímu románku stouplo sebevědomí a jízlivé poznámky manžela jí přestaly vadit, ale uvědomuje si, že nejdůležitější období svých dětí strávila ve snu s otevřenýma očima, kdy jen počítala dny, až bude mít ten „její“ zase čas.

„Snad jsem nebyla špatná máma,“ říká s nadějí v hlase a vysvětluje, že všechny potřebné věci zvládala, včetně náročným cest na kroužky, plánování víkendových výletů, společných večeří u rodinného stolu a drobných každodenních potěšení jako večerní čtení pohádek v posteli. Ale byla jsem stále duchem nepřítomna. A ty roky mi už nikdo nevrátí. A ani dětem, pokud to vnímaly.“

Dnes je Pavla doma. Ztratila práci a po deseti letech i svého prince, který se přestěhoval za prací na druhý konec republiky a ukončil veškerou komunikaci. Děti dojíždějí na střední školu do vzdáleného města a většinou tam přespávají u prarodičů, aby ušetřily čas. Často si říkám, zda bych se zachovala jinak, kdyby mi tehdy někdo na rovinu řekl, ať nejsem blbá a vážím si svých dnů,“ ptá se sama sebe Pavla, a připouští, že takové informace jsou možná nepřenosné, že si člověk musí své věci odžít, aby pochopil a poučil se.

Co si o tom myslíte vy? A co byste Pavle poradily, aby se lépe vyrovnala se svými výčitkami a dokázala normálně žít?

   
04.06.2014 - Láska a vztahy - autor: Marcela Macáková

Komentáře:

  1. [11] romalot [*]

    Nebyly to promarněné roky, když Tě dělaly šťastnou. Nikde není psáno, co je "normou". A kdo ji určuje. Nic si nevyčítej, při vzpomínkách koukej jen na to hezké a jak tu už bylo zmíněno, hlavně se dívej dopředu. Kdyby jsme všechny žily podle jedné linky, bylo by to příšerně fádní.

    superkarma: 2 04.06.2014, 23:19:26
  2. avatar
    [10] risina [*]

    A co manžel - zůstali spolu? Jaký mají vztah? Brali se asi hodně mladí, když mají v tomhle věku už děti na střední škole, takže jestli se nerozešli, čekají je pravděpodobně desetliletí strávená spolu. Spousta věcí se tedy dá dohnat a užívat si. Klidně si můžu pořídot další díte a paní Pavla si může vědomě vychutnávat každičký okamžik Sml58.

    superkarma: 1 04.06.2014, 20:34:43
  3. [9] Rikina [*]

    Suzanne — #6 ona se paní prostě nudí, řekla bych. Sedí sama doma, probírá se fotkama a napadají ji nesmysle. Měla by vstát a jít něco dělat, aby neměla čas na plané přemýšlení. Čímž nemyslím nutně domácí práce, se tam píše, že paní je 35 let, to je sakra poupě v rozpuku, na vzdychání nad fotkama má čas tak za 50 let, až bude posedávat na zápraží důchoďáku. Sml80

    superkarma: 0 04.06.2014, 14:52:19
  4. [8] Ondu [*]

    Kašlete na to co bylo, koukejte dopředu a dávejte dětem maximum..  Každej má nějakýho "kostlivce" , ale nesmí nás převálcovat :-)

    superkarma: 1 04.06.2014, 14:34:59
  5. [7] FAXÍK [*]

    je to velká škoda 10 let, které už nikdo nevrátí a život je tak krátký....

    superkarma: 0 04.06.2014, 13:03:35
  6. avatar
    [6] Suzanne [*]

    Můj ty Tondo kolenatej! Sml6 Fakt dokáže žít někdo deset let jako ve snu a neužít si jedinou minutu? Nebo jestli si užila, tak čeho lituje? Společné večeře, výlety, večerní pohádky - co chce paní víc? Opravdu se někdo dokáže takhle týrat nad starými fotografiemi? Já jsem z toho jelen. To, jaký člověk prožívá život, to záleží výhradně na vnímání emocí. To, co jedna baba bude vnímat tak, že si užila krásného sexu a ještě stíhala být vzornou matkou, z toho tahle paní udělá Záhořovo lože. Takže rychle změnit způsob přemýšlení, náhled na věc. K čekání milenek se vyjadřovat nebudu, nikdo nemůže soudit druhé. Ale promrhat vlastní život výčitkami z něčeho, co nejde odestát, to je podle mě hřích. 

    Ještě jedné věci jsem si všimla - jak snadno propadne baba pocitu méněcennosti, když ji manžel "ponižuje" kvůli zbytečným maličkostem, které v domácnosti trochu zanedbává Sml6 Kde je chyba? Ve výchově? Kdo vložil do ženských přesvědčení, že jejich domácnost musí být dokonalá a manžel má právo to kritizovat? Bože, díky za moji povahu.

    1. na komentář reaguje Rikina — #9
    superkarma: 4 04.06.2014, 12:01:28
  7. avatar
    [5] gerda [*]

    Rikina — #4 ale zas aby se u ní nesrazili ve dveříchSml30

    superkarma: 1 04.06.2014, 11:11:31
  8. [4] Rikina [*]

    Léthé — #2 jasně, milenci mají mít své místo - jak se z milence stane manžel, většinou to začne jít se svahu. A vůbec nejlepší je mít jich víc, aby právě žena nemusela dlouze uvažovat nad tím, kdy bude mít milenec čas. Nemá čas jeden, bude ho mít druhý nebo třetí, a není potřeba zasněně počítat dny. Sml32

    1. na komentář reaguje gerda — #5
    superkarma: 2 04.06.2014, 11:06:44
  9. avatar
    [3] evelyn [*]

    Léthé — #2 tohle taky nechapu, proboha, kdyby uz se to i stalo, on se rozvede a vezme si ji, tak se casem z toho svazku stane stejna nuda, jako byl predchozi, jen mozna okorenena cizimi smradaty, ne dekuju

    superkarma: 0 04.06.2014, 10:21:14
  10. avatar
    [2] Léthé [*]

    Spíš nechápu, proč mají ženy potřebu milence legalizovat, nebo nedej bože chtít si s nim spojit životSml28. Proč si milence neponechají k tomu, k čemu jedinému by milenec měl sloužit ? Deset let ve snu ? Život jí unikal ? Být deset let zamilovaná a chodit jako ve snu ?Sml26....co by za to jiná,  věrná, životem vycuclá, s kindrharanty urvaná žena dala ? Ať se v sobě Pavla přestane babrat a najde si dalšího milence pro další léta ve snuSml58.

    1. na komentář reaguje evelyn — #3
    2. na komentář reaguje Rikina — #4
    superkarma: 7 04.06.2014, 09:09:51
  11. avatar
    [1] gerda [*]

    Nikdo nepřekoná mou kolegyni, která nejenže ztrácela čas s ženáčem, ale vydržela i jeho rozvod /jistěže ne kvůli ní/, nový sňatek a táhla to s ním dál v naději, že se rozvede i podruhé. Pak jsem změnila pracoviště a nedověděla se, jak to s nimi bylo dál. To už je duševní porucha, ne láskaSml30 A co poradit paní z příběhu? Ať nevzpomíná, a žije.Sml58

    superkarma: 1 04.06.2014, 05:22:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme