Dnes se v médiích stále častěji zmiňuje ostrov Lesbos v souvislosti s uprchlickou krizí. Pro mnohé uprchlíky je právě on vstupní branou do Evropy. Donedávna byl tento turistický ráj známý jen díky jeho nejslavnější obyvatelce, básnířce Sapfó…

O jejím životě se dochovala jen skromná a rozporuplná fakta, takže je docela těžké rozlišit pravdu od mýtů, které ji obestřely. Jisté ale je, že se básnířka Sapfó, kterou filozof Platón nazval desátou Múzou, narodila na ostrově Lesbos v aristokratické, společensky významné rodině někdy mezi lety 630 – 612 př. n. l. Přesný rok narození si literární historikové určit netroufají, stejně jako uvádějí dvě možná rodiště – Eressos či Mytilénu. V šesti letech ztratila otce, který byl prosperujícím obchodníkem s vínem. S vínem obchodoval i Charaxos, nejstarší ze tří bratrů Sapfó.

Jestli si myslíte, že byla orientována jen na ženy, mýlíte se. Jako poměrně mladá se provdala za zámožného kupce Cercylase (Kerkilase), s nímž měla dceru Cles (Kleis), která podle tehdejšího zvyku dostala jméno po babičce. S manželem a dcerou musela kvůli politické činnosti své rodiny Lesbos opustit – byli vyhoštěni na Sicílii. Po letech se na rodný ostrov vrací, ale už bez manžela, ten údajně v cizině zemřel.

SapfóJak Sapfó vypadala? Do tehdejšího ideálu krásy – ženy vysoké a světlovlasé - měla daleko. Byla prý naopak drobné postavy a tmavých vlasů. Přestože je více známá svými vztahy se ženami, měla i mužské milence. Podle legendy se vrhla kvůli neopětované lásce ke krásnému pastýři Faonovi z Leukadské skály do moře. Ono místo je sice dodnes cílem turistů, ale vědci tuto verzi smrti Sapfó označují za nepravdivou. Spíše zemřela přirozenou smrtí přibližně v šedesáti letech.

V 7. a 6. století př. n. l. byl ostrov Lesbos kulturním střediskem s básnickou tradicí. Ženy se na ostrově volně stýkaly s muži, byly mimořádně vzdělané a zakládaly zde školy či kluby poezie a hudby. Jednu takovou školu s názvem Museion založila pro dívky i Sapfó. Učilo se zde kompozici, zpěvu, tanci a poezii. Sapfó psala verše pro okruh svých přátel, převážně tedy pro dívky navštěvující právě její Museion. Verše vyjadřovaly obdiv ke krásnému a dokonalému dívčímu tělu. Odtud nejspíš pocházejí domnělé zprávy o údajné homosexuální orientaci Sapfó. Hlavním námětem jejích básní, které byly psány tzv. sapfickou strofou nazvanou po ní, sice byla láska ve všech tehdejších podobách, ale důkazy o tom, že by v jejím domě docházelo k nějakým neřestem či nemravným orgiím, neexistují.

Mytilini

Dnešní Lesbos, město Mytilini (Mytilene)

Lyrická poezie Sapfó sice inspirovala antické autory, později však bylo její dílo zakázáno a zapomenuto. Teprve v 19. století začala organizovaná akce s cílem shromáždit a uspořádat její dílo. Tehdy byly u řeky Nil nalezeny papyry s fragmenty jejího díla.

Sapfó, kterou také nazývali ženským Homérem, lze považovat za historicky první spisovatelku a zakladatelku ženské literatury.  Ovlivnila nejen římské autory, ale i básníky 19. a 20. století. Stala se múzou lesbiček, i když sama byla bisexuálka, milovala muže i ženy.

Sama se prý vizionářsky vyjádřila: „Myslím, že v jiné době si na nás někdo vzpomene.“

 

V seriálu o zajímavých ženách jste si mohli na našem webu přečíst:

Reklama