Vztahy

Depresivní příběh spolužačky Radky

S Radkou jsem se potkala náhodou v Praze na Hlavním nádraží. Nejdříve jsem ji nemohla poznat. Mastné delší vlasy na obou stranách sepnuté sponkami, vytahaný, jakoby půl roku nošený svetr, dlouhá pomačkaná sukně podobného ražení v kombinaci s neladícími ponožkami ….."tohle že je Radka“? udiveně jsem si pomyslela.

Radka se mnou chodila na společné gymnázium. Patřila k nejlepším studentům ze třídy. Byla vždycky tak trochu spíše hloubavý typ, dalo by se říct introvert. Hezká, vysoká, ale na odiv svou krásu nedávající brunetka. Pamatuji si, jak jsme vždy před hodinou češtiny škemrali, aby nám zahrála na klavír, a ona s přehledem hrála jednu skladbu za druhou od klasiky přes džez i pop, co si kdo přál. Po maturitě, kterou jsme absolvovali těsně po revoluci, chtěla dál studovat hudbu, ale nejprve se rozhodla vydat do světa. Odjela na několik měsíců do USA k příbuzným. Z doslechu jsem se dozvěděla, že se z Ameriky vrátila o několik měsíců dříve, než původně plánovala, a údajně ve velmi zbídačeném psychickém stavu... nikdo neví, zda jí tam někdo neublížil, ale je jasné, že tam zažila nějaké trauma, které spustilo patrně v nitru již dříve doutnající onemocnění – depresi.

Když jsem k ní přistoupila s pozdravem, podívaly se na mě její velké smutné oči, přes které proletěl jakoby záblesk radosti, že jsme se potkaly. Měly jsme společnou cestu vlakem. Jela z kontroly na psychiatrické klinice, kde se již několik měsíců léčila, jak mi sama řekla. Moc toho za ty 4 hodiny cesty nenamluvila. Slova byla často prokládána dlouhými pomlkami. Když jsem jí nabídla sušenku, dlouho váhala, jestli si ji má vzít. Nejdříve jsem se snažila ji nějak vesele rozptýlit, ale po chvíli mi došlo, že ji to spíš uvádí do rozpaků a ona až omluvně dodala:"Je to strašné a nevím, jestli se to zlepší. Někdy ani nemůžu ráno vstát z postele a umýt si zuby. Jsou dny, kdy se mi nechce ani dýchat, ale ta léčba mě aspoň trochu drží nad vodou, jinak bych už do té propasti asi dávno spadla.…"

V cílové stanici ji čekal s autem otec a nabídli mi svezení. Radka se mu cestou pochlubila s knížkou, kterou si v Praze koupila. Otec až poněkud suše poznamenal: "Takových podobných už tu bylo, stejně ji zase nedočteš do konce."  To mě trochu zarazilo a zamrzelo, čekala jsem spíše trochu povzbuzujícího zájmu. Dala jsem jí své číslo, aby mi zavolala, jestli se v Praze bude chtít sejít. Neozvala se.

Po pár letech jsme se sešly na školním srazu. Radka už rozhodně v tak žalostném stavu jako minule nebyla. Upravená, nalíčená, usměvavá, její oči mě už vítaly veseleji. Řekla mi, že léčba přeci jen své úspěchy přinesla, ale nesmí ji přerušit, s čímž měla také své problémy. Podařilo se jí dostudovat a zase ji baví hrát na klavír.

Možná jste také ve svém okolí pozorovali proměnu milého známého člověka v ,,podivína"?

Depresi prodělá aspoň jedenkrát v životě asi 20 % žen a 10 % mužů. 10-15 % nemocných končí svůj život sebevraždou! 2/3 postižených přiznává sebevražedné myšlenky. Alarmující je, že odhalena a léčena je pouze asi polovina postižených!  

   
   
26.05.2004 - Láska a vztahy - autor: Pavla Kočí

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [73] Tanzi [*]

    Zcela souhlasím s Irenou,vlastně potvrzuje moje slova,když jsem psala o bratrovi.Je to s těmi léky začarovaný kruh.

    superkarma: 0 27.05.2004, 13:17:15

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [66] danca79 [*]

    clarCa: kulturní šok je extrémní stresová zátěž, jen tak mimochodem...kdo se s tím nesrovná a neprojde si do té poslední fáze kdy se srovná se situací, tak může mít depresi jak vyšitou

    superkarma: 0 26.05.2004, 21:41:45
  2. avatar
    [65] Vivian [*]

    Irka1: ba jo... člověk musí spoléhat hlavně na vlastní sílu. Pokud hodí veškerou zodpovědnost na doktory, dává se na cestu do pekel. Ale to já dlouho nevěděla... navíc zezačátku tu sílu člověk v sobě ani nemůže najít

    superkarma: 0 26.05.2004, 20:39:10
  3. avatar
    [64] Irka1 [*]

    Vivian: "..nebyla jen vina samotných léků, ale vina moje, protože jsem na ně spoléhala a sama se ani trochu nesnažila"......moc dobre jsi to napsala, at je ti uz jen dobre .

    superkarma: 0 26.05.2004, 20:36:54
  4. avatar
    [63] Vivian [*]

    zuzík: je pravda, že deprese se člověk může zbavit, ale o práškách já vím i myslím si svoje. Brala jsem je sedm let... na nic. Měly víc negativních účinků než pozitivních, což ovšem nebyla jen vina samotných léků, ale vina moje, protože jsem na ně spoléhala a sama se ani trochu nesnažila. Dopadlo to málem dost špatně, Vyšší Prozřetelnost zasáhla naštěstí včas a já se z těch sraček vyhrabala na slunce a jsem teď o hodně dál.

    Deprese je strašná nemoc, ale není to konečná, dá se to řešit, dá se s ní žít (ačkoliv Lucky má pravdu v tom, že život s depresívním jedincem je dost těžký, zeptejte se mého ex , který to prostě neustál...)

    Jestli chcete, smutnilky s černýma brýlema na očích, napište mi do Vzkazíků Když nás bude víc, nebudem se bát depky nic

    superkarma: 0 26.05.2004, 20:32:41
  5. avatar
    [62] Tanzi [*]

    Andulo - plně s tebou souhlasím. Víš SPC nikdo z nás nemá život jenom jako procházku růžovým sadem. Tebe asi opustila žena - mě první dítě zemřelo a druhé mám ment.postižené /autista/. Víš co bych za to dala,kdyby existovaly nějaké prášky, Péťa by je bral a byl by jako ostatní děti.
    Přesto svůj život beru jaký je a snažím se žít norm.život,i když jiný než u ostatních lidí.
    Nepřemýšlím nad tím jaká to je nespravedlnost,že někdo má děti zdravé a já ne.
    Co si tím pomůžu,když se budu jen litovat.
    Neuzavírej se do sebe,nehledej v lidech jen to špatné.
    Život přináší i sluníčko a úsměv. Zkus se rozhlédnout,třeba ho také zahlédneš a bude ti hned líp.

    superkarma: 0 26.05.2004, 20:25:51
  6. avatar
    [61] Andula [*]

    spc: nevěřím, že příčina deprese může být jen v lidech okolo, může být třeba obtížně zjistitelná či dokonce nezjistitelná a okolnosti ji mohou probudit, ale dle mého jde spíše o jakousi vnitřní zvýšenou náchylnost k této nemoci

    superkarma: 0 26.05.2004, 20:13:02
  7. avatar
    [59] Tanzi [*]

    Můj bratr byl schizofrenik,jeho nemoc se projevila až v jeho 27 letech. Měl období "klidu" a období kdy se nemoc naplno projevila. Jak? Dostal se do takové deprese,že se uzavíral do sebe až přestal se všemi komunikovat,odmítal veškerou pomoc..vždy skončil v léčebně. Tam nejdříve dostal vysoké dávky léků,které z něj vždy udělaly úplnou trosku. Ale po čase mu byly dávky snižovány až se dostal do takového stavu,že byl zase úplně normální. jako já,ty,vy ostatní. A to byl právě ten jeho největší problém. V tu chvíli přestal léky brát,protože on je přeci úplně fit a nebude do sebe něco pořád cpát. Chvíli to bylo dobré..a pak znova do kola ,ten samý scénář. Deprese..léčebna... bylo to náročné pro něj,ale i pro nás v rodině. Dnes už tady není,zemřel v 51 letech na raka. Ale jsem přesvědčena o tom,že by ten koloběh pokračoval. Tito lidé si nechtějí připusti,že musí farmaka brát do konce života,buď jenom nějakou nízkou dávku.

    superkarma: 0 26.05.2004, 19:21:21
  8. avatar
    [53] pajda [*]

    Minda: musím souhlasit s clarCou - většinou k depresi nevede jednorázový šok nebo jedna událost...bývá to celý řetězec příčin a většinou je nutná změna žebříčku hodnot as životního stylu, což se podaří jen velice těžko a málokdy - odtud taky ta nutnost dlouhodobé léčby...

    superkarma: 0 26.05.2004, 17:53:09
  9. avatar
    [52] Minda [*]

    clarCa: Jenze ono to "neco" mohlo byt i neco velice vazného, jako treba znasilneni...

    superkarma: 0 26.05.2004, 17:39:47
  10. avatar
    [51] clarCa [*]

    Anonym 50 - přesně tak - mě přijde uhozený, že někdo depresi (nebo dokonce schizofrenii!!!!) shazuje na to, že "se něco stalo". Schíza je vrozená nemoc, kterou může něco spustit (stres, únava). Deprese je taky nemoc - ale těžko jí člověk dostane z toho, že má "kulturní šok". Buď to přijde samo od sebe, nebo po období velkých stresů (někdo je tu vypisoval). Blbá nálada a smutek nejsou sami o sobě depresí.

    Nevím, mě tyhle zjednodušující články na ženě-in přijdou až skoro nebezpečné. Deprese JE závažná a bagatelizovat jí stylem "něco se jí stalo" a z toho má depresi.... ano, "něco se jí stalo" může být poslední kapkou ke vzniku deprese, ale ne příčinou. Možná by si autoři měli o problémech něco přečíst, když už tady chtějí házet patky....

    superkarma: 0 26.05.2004, 17:29:56
  11. avatar
    [49] Lilijka [*]

    Andělíček: Můj je maniodepresivní... Taky si myslím, že to souvisí i se zvýšenou inteligenci, ale neni to samozřejmě jediná příčina...

    Rybulka: to mě moc mrzí... proč myslíš, že se to nepodařilo zvládnout? Nebo se to nedá moc ovlivnit? Ja sama nevěřim na prášky, udělají z lidí magory.

    superkarma: 0 26.05.2004, 14:10:32
  12. avatar
    [44] Irena1 [*]

    andělíček: Držím vám palce, zvládni to, ten tvůj má v tobě poklad

    superkarma: 0 26.05.2004, 13:16:42
  13. avatar
    [43] Irena1 [*]

    Isinka: nesouhlasím s tebou, tohle ti může urychlit vyvolání depky, ale není to příčina

    superkarma: 0 26.05.2004, 13:16:03
  14. avatar
    [42] Irena1 [*]

    Bohužel tohle opravdu postihuje i hodně mladé lidi, kamarádka se léčí a je to peklo. Ale musím říct, že občas ji pomáháte i vy tady, párkrát jsem ji sem zatáhla a maličko pookřála - jen se nesmí přerušit léčba, což je těžké. ČLvoěk se cítí líp a chce se zbavit prášků a zas do toho slítne

    superkarma: 0 26.05.2004, 13:09:48
  15. avatar
    [34] emma [*]

    Pavla Kočí: taky někdy nosím svetr i půl roku!

    superkarma: 0 26.05.2004, 12:10:57
  16. avatar
    [33] emma [*]

    isinka: to je bohužel špatný názor většiny lidí! deprese bývá mnohem častěji ENDOGENNÍ, to znamená NEzpůsobená vnějšími vlivy (rozvodem, smrtí atd.). a tou zřejmě trpěla i holka z článku.
    neptejte se PROČ, ale ptejte se JAK LÉČIT. rozhodně nepomůže se usmát. deprese sama nezmizí...

    superkarma: 0 26.05.2004, 12:09:48
  17. [27] xenie [*]

    R. nemyslím že by si z toho někdo dělal srandu, ale spousta lidí zaměňuje špatnou náladu, třeba jen proto že je blbé počasí a nedaří se právě v práci, za depresi...dost rozšířený omyl...

    superkarma: 0 26.05.2004, 11:28:26
  18. avatar
    [26] Léthé [*]

    R.:tak se nečerti. Sranda musí být,i kdyby na chleba nebylo

    superkarma: 0 26.05.2004, 11:26:29
  19. avatar
    [24] ValinaK [*]

    Lucky: to je tvoje útěcha???

    superkarma: 0 26.05.2004, 11:08:30
  20. avatar
    [23] Léthé [*]

    Měla jsem známou,která propadla depresi po pokusu o znásilnění kolegou v práci.Nejhorší na tom bylo to,že všichni kolem tvrdili,že si za to mohla sama a že se jí diví,že jako svobodná 28letá holka kolem toho tolik nadělá,když žádného chlapa nemá. Prostě se setkala jen s opovržením a nepochopením a samými idioty. Psal se rok 1979 a vyhledat v té době psychiatra znamenalo přiznat svému okolí „JSEM CVOK“. V té době jí začali obtěžovat Jehovisti a ona se k nim dala,jelikož ti jediní se jí snažili pomoct. A div se světe…nevím jestli opravdu jen jejich zásluhou ,ale ona se fakt z té deprese časem dostala , jenže pak se ale těch Jehovistů nemohla zbavit.Vrátila se zpět na Slovensko a od té doby o ní nemám jedinou zprávu.

    superkarma: 0 26.05.2004, 10:49:27
  21. avatar
    [20] _Lucky [*]

    No, život s takovým depresákem je teprve sranda..
    Nejhorší, že se to snad ani nedá vyléčit. Nedejte na pitomé hlášky od doktorů typu "Vyléčíme 90% depresí" - je to zátěž na celý život. Racionální argumenty nepomáhají, depresák se motá ve svém šíleném světě. Jediná útěcha je, že deprese nějak souvisí se zvýšenou inteligencí.

    superkarma: 0 26.05.2004, 10:40:26
  22. avatar
    [18] pohodarka [*]

    xenie: neco, co pravdepodobne zazila ve statech...ma kamaradka take neco zazila, u ni to bylo v Holandsku. do dneska nevime, co se stalo, ale u ni se zase projevila schizofrenie, ale i ty deprese

    superkarma: 0 26.05.2004, 10:27:15
  23. [16] xenie [*]

    chybí mi v článku vysvětlení, co ji k té depresi dohnalo...

    superkarma: 0 26.05.2004, 09:52:30
  24. avatar
    [15] *daisy* [*]

    clarCa: Ja bych spis rekla, ze to nebylo o USA jako takovych, ale proste o tom, ze se ji mozna prihodilo neco nepeknyho, co by kdekoliv kazdyho rozhodilo - a byla tam na to sama

    A naduzivani slova "depka"... No, asi je to bezny (jak kde, v jakym spolecenstvi, ja treba nemuzu rict, ze bych u svych kamaradu a kamaradek nebyla schopna rozlisit rozdil mezi "depkarenim" a tim, kdy zacina jit do tuheho ).

    A s tou depresi, ono je nekdy vubec tezky odhodlat se k tomu (tim spis, kdyz uz clovek je opravdu v te depresi), aby clovek sel za doktorem...

    superkarma: 0 26.05.2004, 09:51:56
  25. avatar
    [14] ValinaK [*]

    zaplať Pánbu všechno dobře dopadlo....
    deprese je asi pěkné svinstvo, mě stačí premenstruační syndrom

    superkarma: 0 26.05.2004, 08:46:20
  26. avatar
    [13] danca79 [*]

    No, já když jela do USA jako au-pair, tak po 4 měsících jsem taky byla zralá na psychiatra. A to nemyslím jako zlehčování situace, ale naprosto vážně. Měla jsem kulturní šok, se kterým mi nikdo nepomohl, nakonec jsem měnila rodinu, a do nové rodiny jsem přišla do hodně náročné situace (předchozí au-pair ta rodina vyhodila, protože byla na děti zlá - no a děcka si to vylejvaly na mě...nikdy předtím jsem nezažila aby dítě bylo tak ZLÉ a s takovou radostí). Naštěstí se tam objevila kamarádka, která mě vždycky vyslechla a pak kamarádsky sprdla dokulata proč se tak trápím a na mě to nakonec zabíralo - byla naprosto věcná a realistická a měla pravdu. V momentě kdy jsem se na ty výlevy dětí naučila dívat s odstupem a nebrat je osobně bylo to OK. Samozřejmě taky ne pořád, byly momenty kdy jsem večer zalezla do pokoje a brečela a brečela ale naštěstí těch pak už nebylo tak moc. Ale než jsem se s touhle holčinou začla kamarádit, byla jsem v slzách večer co večer, i ta rodina v momentě kdy jsem přemýšlela že to vzdám a pojedu domů mi říkala že bych pak doma měla vyhledat odbornou pomoc. No, možná to bylo to poslední popíchnutí, proč se dát dohromady a najít zbytky duševních sil protože jsem se rozhodla, že Amíkama se prostě vydeptat nenechám a nenechám. A nakonec to bylo tak fajn že se mi po roce ani nechtělo domů.

    superkarma: 0 26.05.2004, 08:41:39
  27. avatar
    [11] Žábina [*]

    moje bývalá spolužačka se taky léčí na psychiatrii - taky premiantka třídy ...
    Lentilka: taky větu - mám depresi občas používám,ale samozřejmě tím nemyslím, že ji opravdu mám...jindy zase synovi říkám - já z tebe vyrostu - a taky nepředpokládám že ještě povyrostu /i když by se mi to šiklo / .

    superkarma: 0 26.05.2004, 08:17:45
  28. avatar
    [6] ještěrka.ehp [*]

    clarCa: Asi záleží dost na tom, koho tam potkáš a co to s tebou udělá. Kamarád byl v Americe rok a taky se vrátil docela pochroumanej

    superkarma: 0 26.05.2004, 07:31:40
  29. avatar
    [3] clarCa [*]

    modroocka: no to je jasný - zlý američani jí ukousli

    superkarma: 0 26.05.2004, 03:04:11
  30. avatar
    [1] Lentilka [*]

    Nemám v okolí takového člověka (nebo o něm alespoň nevím), ale myslím, že deprese je dost zlehčována, protože jen, když to vezmu ve svém okolí (i sama u sebe), jak často použije člověk větu: ....jsem v depresi... A přitom ani v podstatě nevíme, o čem taková deprese je....
    Takže všem hodně pohody

    superkarma: 0 26.05.2004, 00:28:22

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme