Reklama

Milé dámy,

tak už se vám hlásím z Dillí jako paní učitelka.

Výuka češtiny se rozběhla a já si zatím lámu hlavu, co si myslet o svých studentech.
Postupně se seznamuji s fungováním školy, indických úřadů a vůbec celé Indie…

Znovu zdravím z Indie! Zatím tu lítám jako čamrda.
Každý den učím ve škole a běhám po úřadech a podobných zařízeních, kde vyřizuji nezbytnosti jako třeba registraci na úřadu pro cizince, průkazku do knihovny, univerzitní povolení k levnému přístupu na internet, registraci u univerzitního doktora, založení bankovního konta apod.

Skoro všechny úřady vypadají jako řemeslnické dílničky – zašlý nábytek, málo světla a špína na zemi.
Pořád si nemůžu zvyknout, že se lidé u přepážek chaoticky mačkají a nestojí frontu. Aby si mě někdo všiml, musím volit stejnou strategii – rvát se o nejlepší místo a úředníkovi strkat pod nos svůj papír, dokud si mě nevšimne.
Indové mají rádi papírování, takže vyplňuji desítky formulářů a kolonek a všude lepím svoje fotografie. Zatím ale jde všechno hladce a všechna povolení se mi daří vyřizovat celkem rychle.

Rozvrh ve škole nemám zrovna ideální (měla bych učit i v sobotu), ale jak jsem zjistila, hodiny se dají všelijak posunovat. Musím si zvyknout na to, že učitelé tu jsou velcí páni, takže hlavně se nikoho na nic neptat, jen všem oznámit, jak to bude.

Studenti mě oslovují „madam Miša“ a jsou moc galantní.
Chtějí mi nosit knížky, křídy a chodit se mnou do místní kantýny na indický přeslazený čaj s mlékem. Jsou moc milí, ale opatrnosti není nikdy nazbyt, takže zatím se snažím držet si odstup. Mám tři skupiny žáků – pokročilé, začátečníky a studenty ruštiny, kteří si češtinu vybrali jako druhý jazyk.
Na začátečníky zatím chodí 18 Indů a jedna Indka (moc milá a pilná dívka jménem Suníta).

Opravdu si nejsem jistá, proč se tihle všichni chtějí učit česky. Více než půlka z nich mi nedokázala vysvětlit, z jakého důvodu si češtinu vybrali. Někteří mi rovnou řekli, že chtějí v Česku pracovat, jiní se jen usmívali a krčili rameny.
Např.student Raméš je podle svých slov fascinován jedním českým dramatikem, jehož jméno si bohužel nepamatuje. Další – Ravi, je televizní žurnalista, který se zaměřuje na problematiku Evropy. Čechové jsou mu prý moc sympatičtí.
Když jsem se zeptala, kolik Čechů zná, odpověděl, že jenom mě.
Jeden z pokročilejších studentů mi řekl, že většina studentů ke mně chodí proto, že jsou na mě zvědaví.
Co dodat - názor si prosím udělejte sami.

Teplota zase o něco stoupla – přes den je asi 35 stupňů, takže s povděkem využívám bazén na ambasádě, větrák pouštím na plné obrátky a na noc zapínám klimatizaci, protože v noci teplota klesá jen o pár stupňů níže než během dne.
Vzpomínám na nedávná vedra v Čechách, jak se o nich psalo na titulních stránkách novin. Tady je to normálka, nic neobvyklého.

Tak se zatím mějte hezky, brzy se zase ozvu.

                                                                                                                              ahoj