Dnešek je významným dnem v české historii. Před 58 lety, 27. června 1950, byla popravena dr. Milada Horáková, představitelka Československé strany národně socialistické.

Dr. Milada Horáková

Spolu s ní byli oběšeni Oldřich Pecl, Záviš Kalandra a Jan Buchal. Jednalo se o jednu z prvních justičních vražd, spáchaných komunisty. Obětí jejich režimu však bylo daleko víc. Nejen na jejich počest je dnešní den označen jako Den památky obětí komunistického režimu.

Generál Heliodor PíkaJeště před tímto procesem však nelze nevzpomenout „vraždu“ generála Heliodora Píky, vynikajícího vojáka a diplomata. Vždy jednal jako čestný muž a vlastenec, pro něhož svoboda a samostatnost vlasti byly tím nejdůležitějším.

Stal se jednou z prvních obětí rozsáhlé destrukce důstojnického a poddůstojnického sboru po únorovém převratu roku 1948. Již v květnu toho roku byl zatčen, křivě obviněn a v noci z 20. na 21. června 1949 v Plzni popraven. K plné občanské rehabilitaci statečného generála došlo až po listopadu 1989.

První oběti
Nejenom proces s Horákovou a spol., ale i následné další měly za úkol zlikvidovat osobnosti, které byly nepohodlné totalitnímu komunistickému režimu a které mohly bojovat za obnovení demokracie po únoru 1948. Nešlo však jen o justiční vraždy, ale také o dlouhá léta věznění v těžkých žalářích, v uranových dolech, na nucených pracích.

Dr. Milada Horáková během vykonstruovaného procesuDesátého července 1950 byl schválen návrh 31 procesů v 11 krajích s předběžným počtem 446 obžalovaných. Mezi první oběti komunistické vlády patřila česká inteligence. Profesoři, význační učitelé a studenti.

Masová emigrace
Během jediného roku – 1948 – opustilo republiku šedesát tisíc občanů. Více než 400 lidí zaplatilo životem za pokus o ilegální přechod hranice. V letech 1948–1967 opustilo republiku celkem 255 tisíc osob.

Později, v 70. letech 20. století, pod  tlakem ze zahraničí totalitní moc opustila svou zálibu v demonstrativních procesech a uchýlila se k méně okázalým způsobům likvidace domnělého třídního nepřítele.

Separace v lágrech
Mnoho lidí našlo smrt v komunistických koncentračních táborech, později přejmenovaných na tábory nucených prací, ve kterých se mnozí ocitli bez soudů. Po dobu dvaačtyřicetiletého trvání komunistické zvůle bylo v Československu vězněno celkem 217 tisíc osob, které ve vězení strávily společně jeden milion let.

Normalizace
Další vlna emigrací nastala po 21. srpnu 1968, v letech normalizace. Rehabilitační rozsudky, kterými byli ospravedlněni někteří političtí vězni v první polovině roku 1968, byly nejvyšším soudem opět rušeny!

Bohužel ani osmnáct let po pádu komunistického režimu v listopadu 1989 nelze tvrdit, že společnost učinila maximum pro to, aby tuto temnou kapitolu v historii státu důstojně uzavřela. Tedy aby potrestala viníky a dostatečně rehabilitovala všechny oběti komunistické zvůle.

Náprava?
V zákoně o protiprávnosti komunistického režimu není řečeno nic o tom, co s těmi lidmi, kteří právo obětí na úctu nerespektují, a není v něm řečeno, kdo všechno obětí byl. Teprve novela trestního zákona z r. 1998 uvedla v platnost, že lze šetřit a postihovat nejtěžší zločiny komunismu.

Většina osob, které těžké zločiny páchaly, však již nežije. Proto ani na základě tohoto zákona nelze z iniciativy exekutivy českého státu obětem nevyšetřených zločinů přiřknout status oběti, za situace, když se viník nemůže hájit, a nelze tudíž přiznat nějaké právo odškodnění a nápravu křivd.

Dočkáme se někdy spravedlnosti?
Zdroj: Velká Epocha

Reklama