V životě každého je spousta dnů, na které se nezapomíná. Tím myslím ty šťastné i smutné. Mým nejhorším dnem, na který nikdy nezapomenu a který mi změnil život je den, kdy mi po dlouhých vyšetřeních řekli na neurologickém oddělení, že mám roztroušenou sklerózu. Bylo mi 25 let. Nyní mi je 28 a ještě dnes si živě pamatuji, jak mi to primář oddělení sdělil, i ten pocit, že nemohu dýchat, měla jsem dojem, že se čas zastavil, chtěla jsem křičet, brečet, omdlít, myslela jsem, že je to omyl, že se spletli, ale věděla jsem, že si nevymýšlí. Měla jsem dojem, že to nemůže být pravda, že mě se nic takového netýká, že nemluví ke mně, měla jsem pocit beznaděje a mnoho otázek. Velmi jsem se bála, jak to přijmou v zaměstnání, a hlavně co mamka. Chvíle, kdy jsem čekala, než přijde, než jí to lékař řekne, neboť já sama toho nebyla schopná, mi připadala jako věčnost...
Tento den, ten nikdy nezapomenu. Naučila jsem se s tím žít a každé ráno vstávám s tím, že si říkám, že jsem statečná a silná a mohu normálně žít. Pak je jen pár chvil, na které se snažím zapomínat, kdy mám pocit, že nemohu dál... Byl to jeden z nejhorších dnů, na ten nezapomenu a zasáhl natolik do mého života, že ani nelze zapomenout.
Jinak mám i mnoho hezkých vzpomínek, které nechci zapomenout, a snad i jednou budu těhotná a budu mít mimčo a to bude každý den dnem, který ve mně zůstane. Myslím...

Dagmar


Milá Dagmar,
děkuji za příspěvek a přeji vám už jen krásné dny a zážitky.

Reklama