Rodina

Den, kdy došly prachy

Jak Velká krize ve 30. letech změnila životy lidí a na co se máme připravit my? Na to odpovídá kniha Milana Vodičky Den, kdy došly prachy. Přečtěte si naši ukázku...

Sex za časů cholery

„Manžel je sklíčený a nešťastný. Život je hrozný,“ řekla jedna Kaliforňanka, která si dělala obavy o svého nezaměstnaného muže a přiznala, že často jedinou formou terapie, kterou mu může ulevit, je sex. „Pořád se musím starat o to, aby se z toho nezbláznil. A mnohokrát je tohle jediná výpomoc, která je po ruce.“

Vypadá to úplně přirozeně. Muži zůstávali doma a ženy také, tak měli na sebe a postel celé dny. Sex byl příležitost, jak se na chvíli rozptýlit a zapomenout na starosti za dveřmi ložnice.

Většinou to však bylo přesně naopak. Příčinou bylo to, že manželé byli bez práce.

Existenční starosti nezaměstnaných a stres zaměstnaných, kteří se celé roky báli, že o místo přijdou, fungovaly spolu s nejistou budoucností jako nejlepší antikoncepce.

Lidé měli jiné starosti než sex. A muži, kteří přišli o práci, nebo se o ni jenom báli, ztráceli část své mužnosti. Dnes to zní přehnaně, ale 30. léta byla ještě dobou tradičního modelu: muž zabezpečuje rodinu a žena se zato stará přes den o děti a večer v posteli o muže. Je to jeho nárok. Protože přestala platit první část tohoto manželského pravidla, mnohé ženy se rozhodly, že neplatí ani ta druhá.

„Když už nás neživí, nemusím s ním mít sex,“ řekla bez obalu jedna žena americké socioložce Eli Ginsburgové. Stejný závěr si udělal psychiatr Nathan Ackerman při rozhovorech v hornických rodinách v Pensylvánii: „Ženy trestaly nezaměstnané muže za to, že nepřinesli domů špek, odpíráním sexu.“

Bylo to celkem časté rozhodnutí. Jiný výzkum dochází k závěru, že v mnoha rodinách nezaměstnaných mužů sex prakticky ustal.

Někdy to přišlo jen jakoby samo od sebe. „Vlastně nevím, proč jsem přestala mít radost ze sexu se svým mužem,“ prohlásila jiná žena. „Ale už nemám zájem a jsem ráda, že si mě moc nevšímá.“

Další to jen potvrzovala. „Kdysi jsem to měla ráda. To už ale není pravda. Koukám na něj dneska jiným očima.“

Někdy byl na vině muž. Když pozbyl schopnost postarat se o rodinu, cítil se jako vykastrovaný.

denCelkově to byl ostrý střih za požitkářskými a bezstarostnými 20. léty, kdy uvolněný vztah k sexu byl pro novou generaci dokladem její modernosti, byť se často projevoval jen slovně. Ale krize tento postoj změnila téměř přes noc. Sex už nebyl výrazem generační změny. Mladí lidé teď chtěli mít především pevné citové pouto. Svět byl divoké místo a oni toužili po bezpečném útočišti, které si nemohli dovolit. Moralisty z toho obcházela hrůza. Jak se ti mladí lidé vybijí, když neuléhají na manželské lože? Americká asociace ředitelů škol varovala, že důsledkem krize bude „nárůst masturbace, utajovaných poměrů, prostituce a homosexuality“. Přední duchovní všech tří hlavních amerických vyznání – protestantství, katolictví a židovství – se vzácně shodli aspoň pokud šlo o sex: krize tlačí mladé ženy přímo do osidel prostituce nebo přinejmenším k povoláním, jež se pohybují na samé její hraně.

Ještě horší riziko však představovali mladí muži. Ozývaly se vážně míněné hlasy, že vznikající armáda mladých neukotvených a neukojených mužů může přivodit vlnu znásilňování, nepokojů, a dokonce revoluci.

Ale čert zřejmě v těch let spal. Nestalo se nic. Výrazně se nezvýšil ani počet žen donucených nouzí šlapat chodník. Objevovala se vysvětlení, že profesionální prostitutky si pohlídaly své rajony, aby jim amatérky nekazily obchody. Ale obecnější pravda zřejmě tkví v tom, že lidé sice mohou upadnout do bídy, ale nemusí se proto chovat jako zvířata.

Testosteron, vzpurnost ani chtíč rozhodně mladé muže do ulic nevyháněly. Naopak. K tomu, aby podnikali nezávazné sexuální výboje, jim scházela sebedůvěra i peníze. „Bojím se, že jsem příliš hubený,“ zněla tehdy nečekaně často obava, která působí dnes téměř absurdně.

Pro mladíka, který neměl práci, představovaly dívky past. Při chození s některou z nich utrácel peníze, dokonce i když si dívky platily za sebe. Sex už působil skoro jako hrozba. „Možná to zní dětinsky,“ řekl jakýsi mladík při jednom z výzkumů, „ale držím se od dívek co nejdál, protože se bojím, že bych se mohl zamilovat a tím bych věci ještě zhoršil.“

Dobře to zapadalo do zpomalené a nejisté doby. Jenže pak se stalo několik věcí, které ukázaly 30. léta v úplně jiném světle.

V roce 1933 prezident Roosevelt otvíral v Chicagu Světovou výstavu, která byla věnována „století pokroku“. Bylo tam všechno. Amerika chtěla ukázat, že krize nezlomí lidského ducha a podnikavost. Na výstavu se přijelo podívat neuvěřitelných téměř čtyřicet milionů návštěvníků, kteří zaplavili Palác vědy a další pavilony demonstrující, jak věda a člověk přispívají k rozvoji lidstva. Mělo to být povzbuzení. Byl tam ovšem i mayský chrám nebo trpasličí vesničky pro děti.

Absolutně největší úspěch však sklidila Sally Randová. Blondýna, která tančila nahá a skrývala se jen pavími pery a velkým zářícím balonem. „Vedla jsem zoufalý život, dokud jsem nezačala sundávat kalhotky,“ komentovala po později.

„Sundané kalhotky“ měly úplně nejvyšší návštěvnost.

Najednou to vypadalo, že největším symbolem století pokroku je nahota. A tenhle typ vzrušení měl nepochybně sílu.

Amerika právě toužila po úniku z každodenní bezútěšnosti.

Zjistila, že krize může zamávat se sexem úplně stejně jako éra prosperity.

Změna se brzy začala potvrzovat. Lidé začínali brát sex jako jednu z mála stránek svých životů, které mají sami opravdu pod kontrolou a která jim zajistí chvilku štěstí.

Pak přišla studie, která otřásla Amerikou. Jen čtrnáct procent mladých mužů, kteří se ženili v době krize, vstupovalo do manželství jako panicové. V generaci jejich otců to byla celá polovina. Velmi podobné to bylo mezi dívkami. Více než dvě třetiny nevěst, které se narodily po roce 1910, ztratily věneček dřív, než si nasadily svatební závoj. Jejich maminky byly mnohem opatrnější. K oltáři šlo téměř devadesát procent z nich jako panny.

Brzy přišel další náraz. Nejen dospělí si užívají. Děti také.

Ráno 6. června 1938 vyšel časopis Life se skutečnou „bombou“; přinesl výsledky průzkumu, který byl pořízen na 1300 přípravkách a vysokých školách. Ukázal, že polovina studentů nižších ročníků se už milovala. U studentek to byla každá čtvrtá. Chlapci začínali se sexem běžně už na střední škole, dívky si daly říci spíše až na univerzitě. Nikdo neměl přehnaný pocit, že společně strávená noc k něčemu zavazuje: třem čtvrtinám mladíků bylo srdečně jedno, jestli jejich budoucí manželka bude panna.

Tohle tempo bylo neuvěřitelné, zvlášť když týdeník Time rok předtím s dávkou jízlivosti připomínal, že to není tak dávno, co ženský list Ladies Home Journal otiskl poprvé v úvodníku slovo „sex“ – a po vášnivých protestech čtenářek se zapřísáhl, že už to nikdy nebude opakovat.

Ale to byla typická Amerika. Ve 30. letech se tam sice začalo psát o přednostech ženského orgasmu, ale současně filmové páry, které svedl scénář na jednu pohovku nebo lůžko, musely mít alespoň jednu nohu na podlaze. To proto, aby se nedalo říct, že jsou spolu v posteli.

A zatímco v Bostonu byl zakázán Boccaciův Dekameron, nejprodávanější knihou o sexu se stala příručka doporučující simultánní orgasmus. Mezi teorií a praxí však zela ještě značná mezera: velký průzkum Americe odhalil, že jedna třetina žen nikdy nebo jen zřídka dosáhla orgasmu a že je v zájmu mužů jim pomoci, protože ženy bez orgasmu se vyhýbají milování. Lékaři proto doporučovali, aby sex trval déle než sedm minut, ale na druhé straně zase uznávali, že i „při trvání delším než patnáct minut nesníží množství těchto žen o více než pět nebo šest procent“.

Přitom zjistili, že průměrná doba styku se opravdu prodlužuje. Muži narození po roce 1905 se mu věnovali o dvaatřicet procent déle než jejich otcové z generace narozené před rokem 1880.

Bylo jasné, že Amerika se snaží v sexu něco najít.

To vedlo ke zrodu kultury sexu a kultury o sexu. To druhé dorazilo dřív.

Nejvýznamnějším bitevním polem byl film. Když po začátku krize začalo chodit do kin mnohem méně diváků, puritáni tvrdili, že návštěvníky odrazuje přemíra obscénností na plátně.

Filmoví producenti si však pomysleli přesný opak a dali se do práce. Podařilo se jim to natolik, že v roce 1934 vyrazilo do ulic Chicaga sedmdesát tisíc studentů s transparenty, na nichž bylo napsáno: „Vstupné na neslušné filmy je vstupné do pekla“.

Filmaři museli kapitulovat, protože katolíci hrozili bojkotem kin, což by Hollywood zruinovalo. Polibek na plátně se musel zkrátit ze čtyř vteřin na jeden a půl, bylo zakázáno mluvit o potratu, kojení, těhotenství a porodu. Dokonce i dojení bylo tabu a ve filmu se nesmělo mihnout ani kravské vemeno. Cenzoři chtěli vystříhat i scénu, při níž si Tarzan odnáší do doupěte svoji milovanou Jane – a to proto, že měla „šťastný výraz plný očekávání“. Přikázali odstranit záběr, kde novomanželka na svatební cestě leze příliš dychtivě na lehátko ve spacím voze, stejně jako okamžik, kdy King-Kong příliš lascivně strhává šaty ze své blonďaté lásky.

Jenže pak do Hollywoodu dorazila Mae Westová, dobře tvarovaná newyorská herečka na prahu čtyřicítky, která své křivky uměla prodat. Nedala se, a noviny brzy zcela běžně oslavovaly její míry (92-65-92) jako zdravý návrat k bujnému ženství, aniž tušily, že její postavu tvaruje korzet.

Rozvíjel se však i jiný film. Ve skrytu se točilo porno. Tehdy se mu ovšem krotce říkalo mládenecké filmy. Děj většinou začínal tak, že poslíček, opravář či podomní obchodník zazvonil u dveří domku, kde bydlela opuštěná nebo neukojená žena.

Téma sexu se běžně objevovalo i na stáncích, kupodivu nejčastěji v komiksech, v nichž ženské hrdinky významně šetřily na oblečení. Zrodily se pánské časopisy, kde se objevovaly ženy ve spodním prádle. Ale největším trhákem byly zcela zvláštní osmistránkové komiksy, v nichž se mohly v nejintimnějším soukromí setkat skutečné i filmové postavy, takže Dick Tracy strhal šaty z Olivy, manželky Pepka námořníka, zatímco ten se odškodnil na některé z kreslených myší. Clark Gable takhle dostal Joan Crawfordovou, Fred Astaire Gingers Rogersovou a Mae West dostala samozřejmě všechny.

Tohle se dělo v době, kdy největší rozhlasové stanice jako NBC a CBS nechtěly dovolit, aby do jejich mikrofonů někdo řekl slovo syfilis.

Už to však bylo jen hájení ztracených pozic.

Soudobá karikatura v časopise The New Yorker ukazovala milenecký pár nesoucí automobilové sedadlo na policii, aby tam oznámili krádež auta. To, co si Amerika spojuje s 50. roky, začalo už o dvacet let dříve. Spisovatelka Margaret Culkinová si stěžovala, že „parkující a neosvětlená auta je vidět v postranních uličkách úplně všude“. Prodej aut sice za krize poklesl, ale spojení auta a sexu se dařilo výborně. Policie se dokonce naučila, že musí hlídat uličky, kde parkují milenci. Do kempů kolem Dallasu každý víkend zajížděly dva tisíce párů, a jen několik z nich uvedlo svá pravá jména. Mnohé dvojice tam strávily jen několik hodin. Dokonce ředitel FBI Edgar Hoover odsoudil to, čemu se začalo říkat „obchod s horkým polštářem“ a „místa vášně“, což byla nově vznikající kina, kde se filmy sledovaly z auta.

Obavy ze sexu, jaké přinesla úzkost na počátku krize, byly tatam. Doba se měnila. Na univerzitách byli nejpřitažlivější největší proutníci, i když velmi často jim šlo jen o budování image. Ve skutečnosti byly schůzky spíše nevinné, mladíkům pouze záleželo na tom, aby byli viděni s různými dívkami.

Změnily se i hodnoty, podle nichž si v univerzitních kampusech vybíraly dívky. Sociolog Willard Walter napsal: „Žádaný partner musí patřit do jednoho z uznávaných bratrstev, musí mít přísun peněz, které by mohl utrácet, měl by být dobře oblečen, vypadat elegantně, dobře tančit a mít automobil.“

Někdy v roce 1937 Willard dospěl k závěru, že zdvořilé dvoření je už minulostí. „Teď se hledá vzrušení a vztah, který lze rychle naplnit. Vzrušením rozumím fyzické dráždění a uvolnění napětí. K tomu se nehodí dvoření, ale tanec, petting, necking a vyjížďky automobilem.“

Takhle se ve 30. letech klubalo to, čemu se v polovině 60. let začalo říkat sexuální revoluce.

dfhfshMilan Vodička
Den, kdy došly prachy
vydal Práh
Doporučená cena: 269 Kč

   
09.10.2009 - Finance a práce - autor: (red)

Komentáře:

  1. avatar
    [10] sanvean [*]

    Já si, utlumena nedělním obědem, početla ráda. Pěkně napsané Sml67

    superkarma: 0 11.10.2009, 13:49:20
  2. [9] Rikina [*]

    Dlouhé? Proboha, a jak tedy čtete knihy? Po dvou odstavcích, jo? Sml80 Nebo konec konců i časopisy? Leckterý článek bývá, považte, na celou jednu až dvě stránky, pravda, často i s obrázky. Sml57 

    superkarma: 0 10.10.2009, 08:48:55
  3. avatar
    [8] Dante Alighieri [*]

    Nejdřív jsem přečetla konec, pak začátek a je to docela zajímavý. Sml22 Ale dala jsem si teda Sml30, páč obvykle mi dělají problém i dva krátké odstavce a přeskakuji rovnou k diskuzi.

    superkarma: 0 09.10.2009, 23:29:06
  4. avatar
    [7] Juana [*]

    Míry 92-65-92 jako bujné ženství? No možná kdyby měřila 150 cm. Proboha, takové rozměry jsem měla, když jsem byla skoro na hranici podvýživy a měla jsem 168cm/50 kg.

    superkarma: 0 09.10.2009, 18:07:26
  5. avatar
    [6] peknaholka [*]

    Moc dlouhý....

    superkarma: 0 09.10.2009, 15:34:59
  6. [5] Petorio [*]

    Pripada mi to dobre, vystizne napsane, autor dava udalosti do souvislosti. P.

    superkarma: 0 09.10.2009, 13:33:47
  7. avatar
    [4] Suzanne [*]

    Já jsem dočetla a jsem rádaSml67 PěknýSml22

    superkarma: 0 09.10.2009, 13:29:47
  8. avatar
    [3] denkas [*]

    jastura — #2 haha ,já taky! Musim jít makat!!Sml16

    superkarma: 0 09.10.2009, 12:10:40
  9. [2] jastura [*]

    Nedočetla jsem to, je to moc dlouhéSml80

    1. na komentář reaguje denkas — #3
    superkarma: 0 09.10.2009, 09:25:56
  10. avatar
    [1] *modrá [*]

    ježiš to je dlouhýýýýý

    superkarma: 0 09.10.2009, 07:37:56

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme