Vztahy

Den blbec podle medunky2001


Dobrý den,
Den blbec od dnešní editorky mě fakt dostal. I já si potřebuji postěžovat.
Přeji hezký den
medunka2001

Den blbec zažívá občas každý z nás. Kdo by to neznal. Ráno se člověk vzbudí a už tak nějak podvědomě tuší, že by bylo mnohem jednodušší zůstat v posteli. Průběh dne mu dá tak či onak za pravdu. Stává se mi to poměrně často, ale poslední květnová sobota opravdu předčila všechna moje očekávání.  Ráno jsem byla vzbuzena poměrně brzy.

Dcera s manželem se chystali na dětské rybářské závody, pořádané u příležitosti oslav výročí založení města a dětského dne dohromady.  Ač jinak vášnivá rybářka, tentokrát jsem odolala s tím, že je přece sobota, tak musím vyprat prádlo, trochu poklidit a taky sebe dát trochu do pořádku.  A k manželovi a dceři se připojím později. Tak se taky stalo. Kmitala jsem celkem ukázkově. V devět hodin na zahradě  ve větru vesele povlávalo prádlo, kočky dostaly svůj příděl mléka, dokonce jsem stihla zalít skleník a vytrhat nějaký plevel. Až potud bylo všechno OK. 

Vyfoukla jsem si hlavinku, soukala jsem se do šatiček, protože na květen bylo ten den opravdu teplo, a co to, při nazouvání sandálků jsem si všimla několika nehezkých chloupků na nohách. Vracím se tedy pro epilátor, ale ten bohužel jen mrzutě zavrčí a konec, vybito. No co na nohy se mi snad nikdo dívat nebude a vlak do města nepočká, další jede až za hodinu.  Tak to jsem se tedy zmýlila. Vlak měl asi 25 minut zpoždění, domů se mi vracet nechtělo, však víme, jak to chodí. Lakonické „Zpoždění se může měnit“ nedodávají za hlášení pro nic za nic. 

Volám tedy manželovi, abych zjistila průběh závodů a další šok. Nikdo nic nechytil, do vody se nepochopitelně dostal nějaký olej, což tedy rybám nesvědčí. Je mi líto jak ryb, tak dětí, které se na rybaření těšily, neméně pak rybářů, kteří závod organizovali.  Ale co nadělám, domlouvám se tedy s rodinou, že se projedeme v historickém vlaku, který je další atrakcí dne. Projížďka se vydaří, tak ještě spěcháme osvěžit se do cukrárny.

A teď to přijde. Vidina chladivé zmrzliny, mě žene kupředu, nedívám se nalevo, napravo a bohužel ani pod nohy. Ještě mávám na známou, a pak už padám k zemi jako pytel brambor. Jo, vážně jsem přehlídla schody. S odřeným kolenem bych se ještě smířila, bohužel ale nemůžu došlápnout na levou nohu a kotník nezadržitelně otéká.  Dopoledne pro mě končí na místní chirurgii, den pak doma v postýlce s nožkou nahoře. Nohu mi ten den v nemocnici prohlíželi snad všichni, a navíc ani po měsíci neběhám jako laňka, lépe řečeno neběhám vůbec a v rámci uzdravování dokonce ani moc nechodím.

Příště, až zas budu mít po ránu pocit, že nejlepší by bylo zůstat v posteli, tak to prostě udělám, tam se mi snad nemůže nic stát:-)))

Milá medunko, postel se sice jeví jako relativně bezpečné místo, ale jeden nikdy neví... Den blbec občas prostě nespí... :o))))

   
28.06.2005 - Láska a vztahy - autor: Čtenářský příběh

Komentáře:

  1. avatar
    [3] Trinii [*]

    Přeju ať už brzo jako ta laňka zase běháš
    jen mě tak napadlo, že já mám každé ráno pocit, že nejlepší by bylo zůstat v posteli...to bych to asi daleko nedopracovala

    superkarma: 0 28.06.2005, 15:00:05
  2. avatar
    [2] Kocicka [*]

    brzy se uzdrav

    superkarma: 0 28.06.2005, 13:39:36
  3. avatar
    [1] Žábina [*]

    no jo to znám, taky občas letím a nekoukám

    superkarma: 0 28.06.2005, 13:34:23

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme