Z výzkumu vyplývá, že děti vychovávané demokratickým stylem bývají nejschopnější a mívají nejvyšší předpoklady k úspěchům v rodinném životě, ve škole i v zaměstnání. Co ale konkrétně ta demokratická výchova obnáší? Ukážeme si to na příkladu třináctiletého Patrika.

Příběh Patrika

boyPatrik je žákem osmé třídy. Tak jako u jeho vrstevníků, měla by s ním už lomcovat puberta. Lomcuje, ale tak nějak v normě.
Nekouří na záchodě, neprotestuje proti všemu kolem a nenadává na své rodiče. Respektuje je, protože oni respektují jeho.
Poslouchá je, protože mu neudělují příkazy, ale většinu rozhodnutí nechávají na něm.
Nehádá se s nimi, protože mu neudělují tresty.
Vyniká ve sportech, zejména ve fotbale, protože ho v tom podporují.

Podle Aleny Weberové, ředitelky o.s. Dítě, rodič, prarodič je demokratická výchova je založena na vzájemném respektu rodičů a dětí.
„Rodiče stanoví jasná pravidla a hranice, v rámci nichž má dítě svobodu se rozhodovat.
Chyby jsou chápány jako příležitost k ponaučení, ze strany rodičů nejsou používány žádné výčitky ani výhrůžky. Demokratická výchova učí děti nejen dodržovat stanovená pravidla a dohody, ale také se svobodně rozhodovat a nést následky za své činy.“

  • Chceš cigaretu? Na, zapal si, ale nechoď za námi, až budeš kašlat a bude ti zle.
  • Máš problémy ve škole? Čekáš, že je za tebe vyřešíme my? Ne, my ti jen ukážeme cestu, jak je vyřešit, ale ty sám musíš chtít. V životě rozhoduje každý sám za sebe. Stojíme za tebou, ale nebudeme tady stát vždycky.

Demokratický rodič může být ve své výchově někdy hodně náročný, ale na druhou stranu je vždy vstřícný potřebám a názorům dítěte, které trpělivě vyslechne.
Bere svého potomka jako rovnocenného partnera už od doby, kdy začne mluvit a více chápat.

„V naší společnosti neumíme ještě ani za více než dvacet let s demokracií moc zacházet, proto musíme být trpělivý i v demokratickém procesu výchovy. Ne u všech se to podaří hned, ale generace od generace se to lepší,“ dodává Alena Weberová.

Přečtěte si také:

Reklama