Vztahy

Dělejte to, co vás činí šťastnou!

Slovo práce v každém z nás vzbuzuje spoustu různých pocitů, ale jak ji doopravdy vnímáme? Je pro vás nepříjemnou povinností, rezignovaně přijatou povinností nebo zábavou, která vás nikdy neomrzí? Předpokládám, že takových lidí, kteří by zvolili variantu poslední, asi moc není. Proč tomu ale tak je?

Vraťme se ještě do dětských let, kdy jsme si s ostatními dětmi hráli na učitele, doktory, letušky, či kosmonauty. V tomto sladkém nevinném věku jsme asi jen stěží mohli tušit, čím jednou budeme chtít být a hlavně, čím se nakonec staneme. Samozřejmě, existují mezi námi tací, kteří o svém poslání-povolání byli přesvědčeni již od raného dětství, kdy v bílém pláštíku pobíhali se špachtlemi do krku po pokoji a ubezpečovali své rodiče, že až vyrostou, budou z nich doktoři. Vystudovali úspěšně gymnázium a nakonec i složili Hyppokratovu přísahu a dnes léčí ostatní lidi. Bohužel takových šťastlivců moc není. Většina z nás po dětských hrátkách nastoupí na základní školu, kde bezstarostnost vystřídá puberta a otázky ohledně budoucnosti se posunou kamsi do pozadí, odkud se vynoří jako temný stín až před volbou střední školy. Kolik z nás ale v patnácti letech ví, jaké povolání chce zastávat? Moc ne, a tak se rozutečeme na odborná učiliště nebo utíkáme od povinnosti udělat toto rozhodnutí na gymnázium. Získáme tak další čtyři roky na to, abychom si ujasnili, čím vlastně chceme jednou být. Opět i v této fázi se mezi námi najdou tací, kteří se soustavně věnují nějakému sportu či jiné činnosti, u níž nakonec zůstanou, ale v porovnání s tou spoustou lidí na této planetě jich zase tak moc není.

Dostáváme se tak k maturitě a volbě vysoké školy, k dalšímu těžkému rozhodnutí, jež nepochybně ovlivní náš budoucí život. Zvažujeme každou možnou alternativu, a to i ty, které by nás nikdy předtím nenapadly. Do celého procesu se začne zapojovat i rodina a další ovlivňující faktory jsou na světě. Tak moc se snažíme vybrat si správně a vyhovět všem stranám, že zapomeneme na to, co si doopravdy přejeme, na náš sen. Nezáleží na tom, jak pošetilý se zdá být a jak banálně na ostatní může působit. Je to náš sen, a co je komu do něj! Pravda je, že existují rodiče, kteří své děti podporují v jejich snu a snaží se je podpořit, jak to jen jde. V drtivé většině z nás ale chtějí rodiče mít někoho, kdo je úspěšný, bohatý a šťastný. Zapomínají však, že věci, které dělají šťastné je, nemusí automaticky být to nejlepší pro nás. Myslí to s námi dobře, to nepochybně, jen je škoda, že vliv prostředí, rodina, rozum, plat a strach zabíjí naše sny.

Zamyslete se, čím jste chtěli být a co víte, že by vás bavilo dělat každý den a dělalo vás šťastnými. Nikdy není pozdě začít s něčím, co nás naplňuje štěstím. Je to kreslení? Zapište se do kurzu kreslení, udělejte si výlet do galerie a namalujte si něco pro radost. Bylo snad vaším přáním být herečkou? Zaregistrujte se jako kompars a nikdy nevíte, kdo si vás může jednou všimnout. Seznámíte se tak se slavnými lidmi a zaručuji vám, že při natáčení si užijete spoustu legrace. Nebo nacvičte s dětmi a jejich spolužáky divadelní představení. Přála jste si vystudovat módní návrhářství? Navrhněte si nějaké šaty sama pro sebe a ušijte si je nebo si je nechte ušít, třeba se vašim přátelům zalíbí a požádají vás, aby jste jim taky něco navrhla. Soutěž:penzion

Takže když si odmyslíme všechny povinnosti, nátlak rodiny, finanční ohodnocení a vše, co je rozumné, zbude nám to, co je správné! Možná mne nařknete z naivity a přehnaného optimismu, ale já to udělala a cítím se díky tomu šťastná. A co je v životě důležitější, než být šťastný a dělat lidi kolem sebe šťastnými, a jak můžeme dělat ostatní šťastnými, když nejsme sami šťastni? Najděte si čas na své sny a udělejte svět kolem sebe krásnější!!! 
                                                                                                                  
Čím jste si přála vždy být? Jaký je Váš tajný sen, svěřte se pod přezdívkou. :-) Věnujete se alespoň jednou za čas svému snu?

   
07.08.2007 - Láska a vztahy - autor: Aneta Horáčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. avatar
    [54] Cleara [*]

    Já jsem nikdy nevěděla čím, chci být, ve škole mě bavilo vždycky všechno. Později mě trochu víc začala zajímat biologie a chemie a taky angličtina. Ale tak podvědomě jsem tíhla k tomu být učitelka, máme totiž dvě v rodině a jsou moc spokojené. Zatím ještě nejsem vystudovaná, ale na peďák zatím nejdu, mám to tak trochu v záloze, kdyby mě z té druhé vejšky "vylili" . Ale nevím, jestli budu šťastná, ať budu dělat cokoliv, protože jak už někdo napsal, tak děti (a mladiství) stejně nevědí, co daná profese obnáší a když si to nemůžou vyzkoušet nanečisto - třeba nějako demoverzi , tak to je těžký.

    superkarma: 0 09.08.2007, 08:43:54
  2. avatar
    [53] wich [*]

    Manx: Vím. Všichni známi, co se odstěhovali do Prahy, žasli, jak jsou zde vysoké nájmy. Je to fakt smrt. Důležité je, aby na domácnost byly aspoň dva příjmy, jinak se to fakt těžko zvládá

    superkarma: 0 08.08.2007, 13:32:17
  3. avatar
    [51] Evča [*]

    Meander: tak já když byla malá, chtěla být servírkou, nevím jak jsem k tomu přišla, ale taťka to rozhodl (díky bohu), prý když neumím otevřít pivo, nemůžu být servírka Jak jsem byla mrňavá, tak jsem ani neotevřela lahváče

    superkarma: 0 08.08.2007, 07:42:55
  4. avatar
    [50] wich [*]

    Vivian: souhlasím. Těch dvacet tisíc pouze pokryje náklady na pronájmy kanceláří, nákup materiálu a další výdaje s prací spojené a to nejsem z Prahy. Já se tedy musím otáčet trošku více. Ale pro klidné žití, pokud člověk nemá dluhy (hypotéky , půjčky apod.), má stálé bydlení, těch 20 tisíc pro jednoho klidně stačí.

    superkarma: 0 08.08.2007, 00:22:10
  5. [49] Rikina [*]

    Meander: nikdy jsem nechtěla dělat účetní. A sakra - dělám to už 15 let.

    superkarma: 0 07.08.2007, 22:29:31
  6. [48] Rikina [*]

    Chtěla bych mít čajovnu, a taky by se tam mohly prodávat knížky, hudební CD, a nějaké tretky pro radost. Ruční práce a tak. Kytky. Vystavovat obrázky a fotografie... jenže tohle nikoho neuživí.

    superkarma: 0 07.08.2007, 22:28:23
  7. avatar
    [47] fructia [*]

    Dneska jsem si splnila sen - koupila jsem si kosmetický štětec na pudr a pudr v perlách

    superkarma: 0 07.08.2007, 21:26:18
  8. avatar
    [46] Suzanne [*]

    Já měla sen už jako malá holka a splnil se mi. Oklikou a ještě na tom pracuju, ale splnil.

    superkarma: 0 07.08.2007, 20:31:25
  9. avatar
    [45] Meander [*]

    Nikdy jsem nechtěla dělat servírku. A vida, nedělám servírku.

    superkarma: 0 07.08.2007, 19:12:16
  10. avatar
    [42] Vivian [*]

    medvedice55: asi nežiješ v Praze , nebo jsi holt skromnější...

    superkarma: 0 07.08.2007, 17:00:00
  11. avatar
    [39] Meander [*]

    katchabinka: Hm...

    superkarma: 0 07.08.2007, 14:53:48
  12. avatar
    [38] Modré z nebe [*]

    Vivian: ... i já, ale někdo by je aspoň podrbal ...

    superkarma: 0 07.08.2007, 14:29:56
  13. avatar
    [37] Vivian [*]

    Modré z nebe: to by mi rvalo srdce, já bych je chtěla všechny domů...

    superkarma: 0 07.08.2007, 14:21:29
  14. avatar
    [36] Modré z nebe [*]

    A já bych chtěla ňuňat smutné pejsky v útulcích ...

    superkarma: 0 07.08.2007, 14:02:58

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [35] k@tchabinka [*]

    ja bych chtela byt cestujici rentierkou. Ale vypada to, ze budu spis obcas vycestujici zivnostnik :)

    superkarma: 0 07.08.2007, 13:49:05
  2. avatar
    [34] k@tchabinka [*]

    Meander: a proc nejsi ?:)

    superkarma: 0 07.08.2007, 13:48:00
  3. avatar
    [33] wich [*]

    Já dělám to, co jsem dělat chtěla a pořád se dál rozvíjím. Moje původní vzdělání je taky úplně odlišné od toho, co dělám . Vše, co dělám, dělám i pro zábavu a potěšení, ne jako otročinu a nutnou nádeničinu, jinak bych se z toho zbláznila .
    Řídím se tím, že naše sny a představy jsou od toho, aby se plnily a všechno jde, jen malé děti se musí nosit.

    superkarma: 0 07.08.2007, 13:41:38
  4. [30] Yvaine [*]

    Taky dělám práci, o které jsem jako špuntě neměla ani potuchy, ale líbí se mi to. Měla jsem na štěstí při hledání místa. Taky dělám podstatě kancelářskou, ale mezi milými lidmi, práce je rozmanitá, za docela slušné peníze, nestresuje mě, odpoledno si "píchnu" a jdu se věnovat koníčkům Jako holka jsem chtěla být učitelka, ale naštěstí mě to přešlo, protože tu mládež dnešní bych musela postřílet

    superkarma: 0 07.08.2007, 13:24:30
  5. avatar
    [29] Modré z nebe [*]

    Lyoness: Určitě zajdi. Je to pěkný! V autobuse starý pan učitel v důchodu a jeho bývalí žáci - "Kluci, copak? Jakto, že mě ani nepozdravíte?" "Vždyť už nás neučíte!" .... .... já být učitelkou, skončím v blázinci a důchodu se nedožiju!

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:11:41
  6. [28] Lyoness [*]

    Ťapina: Ja na tu vysokou chtela... mela jsem na to. Ve 13ti jsem fakt nevedela, co chci delat - vedela jsem, ze chci studovat.
    Ale po te priserne hotelovce...
    I ted bych si chtela udelat nejakou vysokou, ale chci zustat u sveho oboru, tak to bude asi neco technictejsiho...

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:10:28
  7. avatar
    [27] Meander [*]

    Já bych si přála být animátorkou u Pixaru. Mno...

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:10:05
  8. [26] Lyoness [*]

    Modré z nebe: Nevidela. Chystam se... Ale stacilo mi vypraveni mladsi sestry - ta letos maturovala...

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:08:47
  9. avatar
    [25] femme [*]

    v první třídě jsem přelouskala knížku "Plavba za hieroglyfy" a od té doby jsem chtěla být archeoložkou ale už se jí asi nestanu

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:07:48
  10. avatar
    [24] Ťapina [*]

    Lyoness: To sice jo, ale druhou kliku jsem měla v tom, že jsem nakonec fakt chtěla na vysokou a dostala se na ni. Protože jinak bych byla osmnáctileté nekvalifikované budižkničemu. Dneska bych asi taky volila jinak, spíš nějakou odbornější střední školu, ze které se dá pokračovat dál, ale když to nevyjde, tak člověk "něčím je".

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:07:33
  11. avatar
    [23] Modré z nebe [*]

    Lyoness: A viděla jsi Vratné láhlve? Jak tam starýho pana učitele děti vytáčely? Výstižné!

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:05:32
  12. [22] Lyoness [*]

    I ucitelkou jsem chtela byt - i dnes si myslim, ze by me to bavilo, ale pravda je, ze co je na tech skolach ted - no asi bych uz drahnou dobu koukala na svet skrz mrize...
    Tapina: To jsi mela kliku. Ja na gymlp chtela, mela jsem na to schopnosti - otec se postavil proti a zkoncila jsem na skole, ktera me nebavila a jeste nebyla ani kvalitni. Ted pracne dohanim... :(

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:03:09
  13. [21] Lyoness [*]

    Jako dite jsem chtela byt vsim moznym... Od indiana, pres lekarku po kosmonautku. Nakonec jsem byla dotlacena na hotelovou skolu - vubec me nebavila Nakonec delam neco, s cim jsem ani nepocitala, bavi me to a docela bych v tom oboru chtela zustat... Ale k tomu vesmiru tihnu porad... Mam rada sci-fi, vsimam si vyzkumu a novinek a tak....

    superkarma: 0 07.08.2007, 12:00:15
  14. avatar
    [20] Modré z nebe [*]

    Ťapina: Ono je to tak, že rodiče určitě chtějí pro děti to nejlepší. Moje máma sestřičkou byla, a protože směnovala a chodila domů zničená, nechtěla, abych tak žila i já ... a protože jsem na gympl přímo neměla, sestřičku mi rozmluvili, přihlásila jsem se na ekonomku ... ošetřovatelka v ZOO je taky pěkný povolání, ovšem zřejmě nedobře placený. A ty penízky člověk taky potřebuje ... občas ...

    superkarma: 0 07.08.2007, 11:23:21
  15. avatar
    [19] Ťapina [*]

    Modré z nebe: Nějaké představy přece člověk má, ne? Mě rodiče nasměrovali jen tím směrem, že jestli bych chtěla studovat, měla bych jít na víceletý gympl. Tam se ještě obory nespecializovaly, takže jsem měla dost času rozhodnout se o budoucím povolání třeba až v osmnácti a dělám to, pro co jsem se rozhodla sama. A rozhodně bych si nenechala rozmluvit třeba ošetřovatelku v ZOO kvůli tomu, jak tady někdo psal, že "maminka říkala, že budu odklízet h... před lidma" Takhle se dá shodit každá profese.

    superkarma: 0 07.08.2007, 11:15:34
  16. [18] Sizie [*]

    Maminka si prala mit ze mne lekarku. Kdyz jsem ale jako dite omdlela pri odberu krve, tak to padlo Ja si prala byt advokatkou. Kdyz jsem ale po stredni kvuli chudym pomerum musela do prace, tak to taky padlo Dnesni zamestnani mam diky maturite ze 3 cizich jazyku a zalibu v nich Z okna kancelare vidim Narodni muzeum a snim o tom, abychom se ja a moji nejblizsi dozili ve zdravi stari..

    superkarma: 0 07.08.2007, 11:12:05
  17. avatar
    [17] Modré z nebe [*]

    Co se povolání týče, bohužel - vybíráme si školu, když ještě o životě nic nevíme a v sobě se příliš nevyznáme, vybírají za nás rodiče a pak se vezeme se svým vzděláním. Já chtěla dělat zdravotní sestřičku ... jsem kancelářská krysa, pracuju od nevidím, do nevidím, mám dítě, povinnosti - už to nezměním. Sny mám takové, že to jednou změním.

    superkarma: 0 07.08.2007, 11:00:36
  18. avatar
    [16] Mylady [*]

    Já jsem měla dětský sen ohledně povolání - dělat učitelku. Ještě štěstí, že jsem se nakonec nerozhodla a toto povolání nedělám. To co dnes vidím ve školách, tak bych skončila v blázinci, nebo v kriminále. Mám práci, kde jsem sama sobě paní a jsem spokojená.

    superkarma: 0 07.08.2007, 10:15:50
  19. avatar
    [15] sanvean [*]

    a....Na psychologii je děsný nával Kamarádka se dostala napočtvrté, s odřenýma ušima.

    superkarma: 0 07.08.2007, 10:00:59
  20. [14] a.... [*]

    Neměla jsem žádný dětský sen co se týče profese. Vlastně ano...představovala jsem si, že bych chtěla být rentierem. Asi v patnácti jsem zjistila, že existuje psychologie a od té doby jsem se rozhodla, že nemůže být nic úžasnějšího než tento obor vystudovat. Přes trpělivé vysvětlování svých rodičů, že nermám šanci na přijetí, jsem se na tento obor přihlásila, leč nevzali mě...rodiče holt zase jednou měli pravdu. Vystudovala jsem po různých peripetiích to, co bylo v druhém plánu. Je fakt, že k té psychologii tíhnu celý život...no škoda, že mě tenkrát nevzali a teď to nedělám...já bych v tom byla opravdu dobrá

    superkarma: 0 07.08.2007, 09:50:38
  21. avatar
    [12] ad.astra [*]

    Od mala mě to táhlo ke koním, miluju zvířata, chtěla jsem být ošetřovatelkou dravé zvěře v ZOO - matka mi to rozmluvila - přeci nebudu uklízet h***a před zraky veřejnosti, tak jsem udělal SEŠ, ale první mé zaměstnání bylo u koní, v osmnácti jsem odešla z domu a tohle byla moje první zastávka - vytoužená. Pak jsem se seznámila s mým bývalým, po mateřské už bylo možno soukromě podnikat - takže jsme se stali zemědělci (a prosperující, né ti ukňučení před MZe), ale ex mi to celé natolik znechutil, že po odchodu od něho jsem se stala prodavačkou ve vlastním obchodě (už ho nemám) a teď makám na svém snu - jít do důchodu mladá a bohatá to se mi po kousíčcích začíná dařit, takže až skončím s mateřskou, jdu do důchodu

    superkarma: 0 07.08.2007, 09:27:19
  22. avatar
    [11] veet [*]

    evelyn: to máš dobrý, já jsem v tomto oboru práci nenanšla, tudiž rozhodně nedělám to co bych ráda

    superkarma: 0 07.08.2007, 09:16:08
  23. avatar
    [10] arjev [*]

    Já jsem chtěla učit malošky psát,číst,počítat,pohladit je po hlavičce...bohužel mi to nevyšlo.

    superkarma: 0 07.08.2007, 08:57:55
  24. [8] Angel79 [*]

    No, já tedy mám taky těch třicet ale chci mít domov důchodců . Jako psycholog (gerontopsycholog)bych měla málo a neuživím rodinu, tak možná až manžel dostuduje.

    superkarma: 0 07.08.2007, 08:44:30
  25. avatar
    [7] ještěrka.ehp [*]

    * Hrozně jsem chtěla být kominíkem, ale když dovolíte, tento sen si rozhodně plnit nebudu
    * Můj nejtajnější sen byl vždycky ten, najít k sobě přesně zapadající polovinu, tudíž s kariérou to nemělo společného absolutně nic
    * Svému nalezenému snu se věnuji stále a velmi intenzivně

    superkarma: 0 07.08.2007, 08:42:20
  26. avatar
    [6] Pentlička [*]

    Já jsem vystudovala práva a už při studiu jsem je nenáviděla. A živím se tím už 20 let - chjo. Jako mladou mě moc bavil dějepis, literatura, psychologie atd. Jenže v r. 1978, kdy jsem se rozhodovala, kam na VŠ jsem měla smůlu - na filozofickou fakultu brali tak málo lidí, že bych se tam bez tlačenky prostě nedostala. Tak na mě zbyly ty zatracený hnusný práva.

    superkarma: 0 07.08.2007, 08:30:31
  27. avatar
    [5] Ch.Z. Kochanská [*]

    Dělám svou profesi celý život a mám třicet tisíc měsíčně...

    superkarma: 0 07.08.2007, 08:27:41
  28. avatar
    [4] evelyn [*]

    ja si vybrala docela dobre, i kdyz to tehda byla volba z nouze, puvodne jsem touzila delat uplne neco odlisneho

    superkarma: 0 07.08.2007, 07:54:35
  29. avatar
    [3] Evča [*]

    chtěla bych pracovat v knihovně a mít jako Viv třicet měsíčně a nemám ani to ani to

    superkarma: 0 07.08.2007, 07:49:40
  30. avatar
    [2] Vivian [*]

    Já bych asi byla nejšťastnější, kdybych mohla dělat svou původní profesi - zdravotní sestru - a mít plat aspoň třicet tisíc měsíčně Jasně, můžu mít jedno i druhé, ale bohužel ne obojí najednou...

    superkarma: 0 07.08.2007, 00:38:21

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme