Posílám svůj příběh, jak se mi podařilo mít dceru. Zítra se nedostanu k PC, takže snad to nebude vadit, že to posílám už dnes. Dasule

Dělej, jede mi autobus. S manželem jsme se domluvili, že budeme mít dvě děti, druhé po dvou letech. Po synově narození jsem rok používala antikoncepci, potom  jsem přestala. Jenže uplynul rok, dva a nic. Doktorka mě poslala na nejrůznější vyšetření, všechno bylo v pořádku, ale pořád nic. Rozhodla jako další možnost použít měření ranních teplot, aby se zjistily plodné dny a  regulování cyklu pomocí prášků.

Koneckonců, v některých rodinách se tohle používá jako antikoncepce, tak proč to neobrátit. Po třech týdnech jsem přestala brát prášky a začali jsme dělat dítě. Nelze mluvit o milování, ten pocit „musíš" člověka spíš odrazuje. Po týdnu se teplotní křivka nezměnila a my už toho měli dost. Domluvili jsme se, že zkusíme celý cyklus znovu a přestali se snažit. Uplynul další týden. V pondělí jsem měla odjet na třídenní služební cestu. Ráno jsem si změřila teplotu a teplota se nepatrně zvedla.

Věděla jsem, že za tři dny, až se vrátím, už bude v normálu. Zatřásla jsem manželem. „Dělej, teplota se zvedá, za půl hodiny mi jede autobus". To jsem se měla ještě připravit na cestu, umýt, obléknout. Snad se projevilo i to, že jsme týden odpočívali, ale za další 3 dny jsem věděla, že na přelomu srpna a září příštího roku bude mimčo. A 4. září se narodila dcera.


Tedy, že hned první příspěvek bude tak plánovaný, to jsem nečekal.:) Taková honička za dítětem se asi může docela zprotivit. Dítě má být radost, jsem někde četl. Tohle zavání pěknou dřinou ale.:)

A co byste si počali vy? Napište nám na adresu redakce@zena-in.cz!

Reklama