love

Původně měl tento článek poněkud "peprnější" titulek, ale nechtěla jsem vás pohoršit. Nejsem pro laciné vulgarizmy, ale k tématu včetně titulku mě inspirovali mí spolužáci ze střední. Když jsme měli před časem sraz „kluci“ se přiznali, že tuhle otázku řešili. „Hele, šukaj ještě vaši? Blázníš, v tomhle věku?“

A to v té době bylo našim rodičům něco mezi pětatřiceti a čtyřiceti, takže ve věku nejproduktivnějším i co se sexu týče. Jenomže v našich očích už to byli prostě kmeti, kteří ty směšné pohyby už dááávno nedělají. Byli jsme si maximálně ochotni připustit, že naposledy v době, kdy jsme měli přijít na svět.

Když se na to podívám zpětně svýma očima, ostýchala jsem se na tuhle otázku vůbec pomyslet, natož ji vyslovit nahlas. Představa souložících rodičů byla prostě tabu.

Nevím, jak jste to měli vy, ale v mých očích byli rodiče vlastně bezpohlavní a já si nechtěla připustit, že by“ještě“ mohli žít sexuálním životem. Milovat se jen tak pro potěšení se přece pro rodiče nesluší. Nějak mi to k nim nepasovalo.

Naštěstí se mi nikdy nepodařilo je „při tom“načapat, takže jsem setrvávala v té naivní bláhové iluzi, že tyhle „prasárničky“ moji cudní rodiče už neprovozují.  Jen jednou ráno, to mi mohlo být tak třináct čtrnáct jsem nečekaně vstoupila do jejich ložnice a zaregistrovala pod peřinou rytmický pohyb. Bylo mi sice jasné, o co jde, ale okamžitě jsem tu myšlenku zapudila a nerozebírala ji dál. Ne, to není možné, naši spolu přece už dávno nespí, to se mi jen něco zdálo. Představa že se mí čtyřicetiletí rodiče milují, mi tehdy připadala skoro až nechutná.

Jenomže doba se změnila, a o sexu se dnes mluví mnohem otevřeněji, než tomu bylo za našich mladých let.

Přesto nevylučuji, že se mé dcery na můj sexuální život dívají úplně stejně jako tehdy já. Nebo ne?

 

Reklama