Milá redakce,

chtěla jsem poděkovat Vám za téma "táta" a všem čtenářkám za jejich
příspěvky.

Po přečtení všech příspěvků (u některých nezůstalo mé oko suché) jsem si uvědomila, že ač svého tátu vidím kdaždý den v práci, vidíme se při sportu, který děláme, tak jsem mu nikdy neřekla, jak ho mám ráda.

Nebudu tu rozepisovat, že v dětství po rozvodu našich jsem si s tatínkem moc neužila. Ale vím, že by pro nás, jeho děti, udělal první a poslední. Zato poslední 2 roky ho vídám každý den.

A tak jsem tak včera přemýšlela, zda o tom vůbec ví, že je to nejlepší chlap na světě. (Teda táta. Jako chlap... no je to chlap :-)). Že jsem moc ráda, že ho mám a že on je můj táta.

U nás v rodině nikdy nebylo zvykem si tohle říkat. Možná proto jsem mu to neřekla. Ale včera, nevím, co se stalo, jsem vzala mobil a začala psát zprávu o tom, jak moc ho mám ráda. Jen tak jsem mu to napsala. Původně jsem si to uložila, a že to pošlu až zítra. Vím, že bych to nikdy neposlala.  A najednou jsem vstala a tu sms poslala.

Přišla mi odpověď, při které jsem se rozbrečela. Napsal mi, že děkuje za krásnou smsku a že mě taky má moc rád. Ani nevíte, jak moc jsem za to šťastná, že jsem mu to poslala, a za jeho odpověď.

...


Děkujeme za krásnou reakci a moc Vám přejeme Váš nádherný vztah s tatínkem.

A protože jsem včera nestihla uveřejnit několik zajímavých příspěvků a protože některé z Vás by možná ještě chtěly nějak na včerejší téma reagovat nebo nám o svých tatíncích napsat, vyhlašuji zároveň druhé téma dnešního dne - pokračování včerejšího: TÁTA.

Takže, milé ženy-in, i dnes můžete psát o svých zážitcích s tátou, o tom, jak jste s ním prožívaly dětství a jaké jsou Vaše vzpomínky na něj. Své příspěvky posílejte na redakce@zena-in.cz a i dnes najdu pro ten nejzajímavější nějakou pěknou odměnu! (tedy dnes budou odměny dvě).

Reklama