Reklama

 

 

Lidé se rodí, žijí a také odcházejí. Je to věčný koloběh. Nikdo z nás mu neujde.

Jsou ale mezi námi takoví, jejichž ztrátu zaznamenáme nějak bolestněji a naléhavěji. Teď nemám na mysli rodinné příslušníky či blízké přátele.

 

Mám na mysli ty, které známe z televize, divadla kina…Ty, kteří k nám vstupují, aby nás bavili, abychom se od nich něco zajímavého dozvěděli…. Každý z nás mezi nimi má svého oblíbence, někoho, koho vždy rád vidí a na jehož výkony se pokaždé těší.

 

Pro mě byl jedním z takových lidí, kteří se velmi výrazně zapsali do mého nitra, i pan Leoš Suchařípa.

Jeho velmi svérázný herecký projev mě sice zpočátku poněkud šokoval, ale brzy jsem si na něj zvykla a pokaždé, když jsem šla na jeho představení do divadla nebo jsem zhlédla nějakou televizní hru, která byla okořeněna jeho specifickým hlasem a výrazem, jsem byla nadšená.

 

Pan Suchařípa byl prostě jedinečný. Chytrý, inteligentní, charismatický a velmi výrazný.

Napsala jsem, že BYL. Ano. Bohužel, včera dopoledne pan Leoš Suchařípa po krátké nemoci zemřel. Bylo mu 73 let.

 

A tak mu alespoň touto cestou přeji, aby se v tom hereckém nebi měl opravdu dobře. Má tam kolem sebe velmi dobrou společnost a věřím, že zatímco my zde truchlíme, on si již užívá své další Faunovo velmi pozdní odpoledne. A je mu prostě fajn.

 

Děkuji, pane Suchařípo.

 

Více se dočtete na www.idnes.cz