Milé čtenářky,

nejdříve vám všem popřeji krásný Nový rok, a aby byl krásný celý nový rok 2010. Věřím, že budete zdravé, šťastné a spokojené. A že se nám všem bude dařit alespoň o trochu víc než v roce předešlém.
Dnes je to skutečně 10 let od prvního vydání našeho on-line magazínu. Poprvé jsme vyšli v sobotu 1. ledna 2000. 

Ale osobně toto datum za okamžik zrodu nepovažuji. Magazín vznikl v hlavě mé ženy někdy v létě roku 1999. V té době jsem natáčel pro Českou televizi do publicistického pořadu Milana Šímy a Miloše Čermáka Zavináč reportáže ze světa internetu. Klárka si sedla k mému počítači připojenému přes telefonní linku s rychlostí cca 64 KB za vteřinu a hledala něco, co by ji na internetu bavilo.

Seznam byl v začátcích, nic zábavného. Neviditelný pes – bezva, ale nic pro holky. Časopisy o módě, o vztazích – nic. Jediné, co tehdy bylo, byl časopis Dáma. Aktualizovaná tak jednou týdně a obsahem nic moc. A protože Klárka byla akční, řekla: Uděláme časopis pro ženský.

Nevěřil jsem, že by se to mohlo chytnout, ale když jsem viděl, že ji neodradím, tak jsem pomohl. Přes známé sehnal začínajícího webového programátora, který si říkal Pierce. Dodnes jej mám na ICQ, ale už jsme si pár let slova nenapsali. Klára s Bárou, Janou, Johanou a Michalou daly dohromady rubriky. Žádné Domácnost a zvířata, žádné vztahy, ale pěkně po žensku – musíme se přece odlišit od Lupy, Živě a podobných mužských odborných webů. Takže jsme měli rubriky: Miláček chlupáček, Doktor bolíto, Domeček Byteček a další.

Dodnes si pamatuju ten pocit, kdy jsme čekali na to, až se spustí web. Jak jsme čekali na první reakce, první návštěvnice. „Už u nás bylo 10 lidí, kdo to byl?“ říkali jsem si a věřili v zázrak, že to, co děláme, bude někoho bavit.

Vzpomínám i na to, kdy o nás vyšla zmínka v tehdy začínajících novinách Metro a náš web během několika desítek minut zkolaboval pod tíhou cca 100 návštěv. Pierce prostě nepočítal s tím, že by k nám chodilo tolik lidí, a taky nevěděl, že se musí ukončovat dotazy do databáze. Velká legrace to byla.

Celá žena-in, která se programovala od září, se musela během dvou dnů přepsat. To zvládl náš druhý programátor Martin Melš.

Všichni jsme se učili za pochodu. Denně vycházely dva, tři články a Herta. Ta se stala velmi populární a mnohé z vás k nám chodily jen kvůli ní.

Začínali jsme s jedním pomalým počítačem položeným na konferenčním stolku pankráckého bytu 1+1, zažili povodně, pády serverů, kolapsy připojení, nečekané odchody redaktorek, rozchod zakladatelek magazínu, zradu šéfredaktorky, stěhování, snahy o odkoupení, prostě zažili jsme toho hodně.

A jsme tu stále. Jsme šťastní, že je vás hodně, které baví to, co děláme, a věřte nám, že to, kde jsme nyní, byl před deseti lety jen nedostižný sen.

Plníme si ho hlavně díky vám!

Děkujeme!

Reklama