Papírový čert, Periskop, Indiánské děvčátko - ptáte se, co mají tato slova společného. Hodně. Jsou to všechno moji sousedé. A mám je vcelku ráda. Zvykla jsem si na ně. Tedy, samozřejmě, že každý z nich má své civilní jméno, ale kromě toho ode mne vyfasovali i přezdívky. Aniž by to tušili. Připadá mi, že jména, která jim dávám já, jsou mnohem přiléhavější než jejich vlastní. Posuďte sami:

Papírový čert, alias Čertus papyrus (což je samozřejmě latinský název) - tak to je náš soused neidentifikovatelného věku. Vsadím se, oč chcete, že jeho odnož (nebo příbuzný) žije určitě i poblíž vás.
Má několik charakteristických znaků. Je to muž dvou tváří. Doma, kde ho utlačuje jeho tělnatá manželka, si netroufne. Ovšem jakmile vyjde z bytu, tak mu naroste sebevědomí a dokáže lidem připravit peklo na zemi. Proto čert. A papírový, protože doma hned pohoří a shoří. Venku všem vysvětluje, co by udělal jinak a líp, s kým by zatočil, co by změnil. Ale myslím, že ze všeho nejraději by změnil vlastní život, kdyby se nebál...

Periskop - tuhle přezdívku si poctivě vysloužila drbna, které nic neujde. Vidí i za roh. Je to neúnavná důchodkyně. Její touha vědět o všech všechno jí podle mého pomáhá překonat zdravotní svízele, které přináší její věk. Artróza neartróza, běhá čile po domě, nahoru a dolů, a naslouchá. Na svůj věk nebývale dobře vidí a dobře slyší. Má jednu fascinující vlastnost. Je všude. Potkala jsem ji ráno v osm u domu. Dcera na ni narazila v deset dopoledne v jednom z obchodních domů. O dvě hodiny později se Periskop cpal v cukrárně na druhém konci města sladkým zákuskem. Byla to pořád ona. Předesílám, že nemá auto. Nechápu, jak stíhá... :-)

Indiánské děvčátko - tak to je taková milá cůpkatá stará dáma. Má prošedivělé vlasy, po stranách hlavy sepnuté gumičkami s beruškou. Chodí sportovně oblékaná a je to navzdory několika mrtvičkám turistka tělem i duší. Pořád někde courá venku. Pestrobarevná, s kůží svraštělou od slunce a větru. No fakt, indiánská babička. Ale spíš takové „děvčátko“. To kvůli těm barevným ozdobám ve vlasech...

Přezdívky mají jednu nespornou výhodu (pokud nejsou vulgární a nechcete jimi někomu ublížit). Víte, o koho jde, i když vlastně neznáte jeho jméno. Ono možná ani není důležité. Deset lidí může mít shodou okolností stejné jméno i příjmení, a přesto je každý jiný. Zatímco Indiánské děvčátko je na našem sídlišti jenom jedno...

 

      
Reklama