Když jsme se sestrou byly malé, děděček (bohužel již není mezi námi :( ) nám vyprávěl moc pěkný příběh. Byl napůl strašidelný, takže jsme se i bály a krčily se na gauči :-)

Příběh o dejkusplacákovi
Dědeček vyrůstal na Horkách, v malé vesničce, a s ostatníma dětma si chodil hrát na louku, do lesa... Maminky jim na svačinu s sebou balily škvarkové placky. Jednoho podvečera se z křoví opodál, co si hrály, ozvalo: "Dej kus placky, dej kus placky..." Děda s ostatními začali utíkat domů, s hrůzou v očích, co že to bylo za strašidlo! O několik dní později se vše opakovalo. A po pár dnech zase a zase, až dědu napadlo, že do křoví hodí škvarkovou placku od maminky :) A od té doby dejkusplacákovo volání nebylo tak naléhavé a strašidelné, protože kluci pro něho vždy jednu placku měli připravenou :-).

Takhle to zní jak sranda, ale kdybyste dědu slyšeli, jak to vyprávěl... hlavně to dejkusplacákovo naléhání.... Nejdřív potichoučku, dej kus placky, dej kus placky...
Potom víc nahlas, Dej Kus Placky, Dej Kus Placky... A pak to začalo!
DEJ KUS PLACKY! DEJ KUS PLACKY!  :))))))))))))))))
-- 
Hezký den přeje benynka
Reklama