„Pornografie je slovesný nebo obrazový výtvor, nemající jiný účel než vzbuzovat sexuální vzrušení."

Tak takový názor se objevil v roce 1959 v novelizovaném zákoně o obscénních publikacích v Londýně. A když si projdeme jiné podobné definice pornografie a zákony, zjistíme, že během posledních staletí se názory na nemravné obrázky a texty příliš nemění. Sex k našemu životu neodmyslitelně patří a už v prehistorických dobách se objevovaly sošky a obrázky zobrazující ženskou či mužskou sexualitu. V dobách Říma bylo dokonce přirozené, že do sexuálního života dospělí zasvěcovali děti. A to vždy muž chlapce a žena dívku. Proč se tedy najednou přibližně od 11. století začal pohled na sexualitu měnit a jakékoliv nemravné chování trestat?

 

Tímto tématem se zabýval Vladimír Poštulka ve své nové knize Dějiny pornografie. Výstižnější by sice bylo nazvat tuto knihu Dějiny sexuální cenzury, ale nakonec se zvolil tento krátký a snadno zapamatovaný titul. Jako počátek cenzury a útoku na „pokleslou morálku“ mnozí historici uvádějí rok 1095, kdy římskokatolická církev v čele s papežem Urbanem II. na sněmu v Cleremontu vyhlásila první křížovou výpravu. Teprve v té době byl totiž hřích definován jako „pohlavní akt konaný z nečisté žádosti a nevedoucí k plození potomků“. Ovšem musí se uznat, že pokleslá morálka nebyla hlavním důvodem útoku, když vezmeme v úvahu, že sama církev tolerovala nevěstince či je dokonce vlastnila.

 

V roce 1319 byl v Avignonu zaveden tzv. „papežský ceník“, který přesně uváděl, kolik mají hříšníci zaplatit za odpouštění svých nemravných hříchů. Například za anální sex muž zaplatil nejvíce. Levnější pak byl styk muže se zvířetem či jinochem a ještě levnější byl styk ženy s více muži. Zde si můžeme povšimnout logiky tehdejší katolické církve. A aby náhodou nedošlo k nějakým nedorozuměním či nesrovnalostem, byl každý hřích důkladně a zasvěceně popsán. Kde na to ti kněží asi přišli, že?

 

Za zmínku stojí taky poznámka z knihy k roku 1547. To se totiž stal francouzský princ Jindřich králem (Jindřich II.). Dostal za manželku ošklivou a baculatou Kateřinu Medicejskou, a možná právě proto se odmítal vzdát své milenky Diany z Poitiers. Dokonce ji tehdy postavil na úroveň královny, a tak vznikla ménage à trois, což znamená domácnost ve třech, neboli manželský trojúhelník. Nikdy se však na jednom loži ve třech nesešli. Konec konců král s královnou ani moc nesouložil. Nejprve jen jednou za měsíc, a pak už ani to ne. U nich docházelo k sexu jen z praktických důvodů, aby královna otěhotněla. Jinak ale měla Kateřina jednu velkou přednost. Přivedla s sebou do Francie ty nejlepší italské kuchaře, a ti stvořili to, čemu se dnes říká „francouzská kuchyně“.

 

Největším průlomem v pornografii bylo pravděpodobně vynalezení fotografie, filmu a následně internetu. Všechny nemravné polohy a chování se tak daly rychleji zachytit, natočit a publikovat. Pornografie se stala dostupnější a masovější. Ovšem přes tuto skutečnost se nestala plně dovolenou a cenzura zde hraje stále svou velkou roli, i když je to z velké většiny jen věkové omezení. Jedna slavná pornoherečka Georgina Spelvin kdysi prohlásila: „Náš byznys skončí v okamžiku, kdy se stane naprosto legálním a nebude mít žádné odpůrce.“

 

V knize se autor zamýšlí i nad budoucností pornografie. Zanikne někdy úplně, nebo bude lidi i nadále bavit pozorovat cizí pár či skupinu u pohlavního styku? Povede se puritánům někdy zlikvidovat celou pornografii a vše, co s tím souvisí? Nebo snad dostaneme k tomu, co dnes známe jen ze sci-fi filmů a seriálů? Vynaleznou vědci přístroje, které nám budou nabízet porno 3D, kdy my sami pomocí různých elektrod a přístrojů budeme moci být hlavním aktéry pohlavního styku s imaginárním partnerem? Obyčejné filmy na DVD a internetu nám přijdou už málo zajímavé a budeme si užívat naprosto novým způsobem? Či se snad vrátíme ke starým dobrým literárním erotickým povídkám, románům a obrazům starých umělců?

 

Kdo ví, jakým směrem se bude vývoj pornografie ubírat, ale pokud vás zajímá podrobný popis toho, jak se vyvíjela, rozhodně byste měli uvažovat o četbě této knihy. V ní se totiž s cenzurou nesetkáte. A kromě vývoje sexuálního chování z dřívějších let si budete moci přečíst i zkrácené životopisy nejslavnějších pornoherců, hereček a režisérů těchto hanbatých snímků.

 

Vladimír Poštulka se narodil v roce 1943 v Ostravě-Heřmanicích. Proslavil se jako spisovatel, publicista, gourmet-kritik a textař, čemuž se začal věnovat v roce 1967. Brzy se stal nejvyhledávanějším písničkářem a mezi jeho nejslavnější šlágry patří například Veď mě dál, cesto má, Nedělní ráno či Sladké mámení. Kromě těchto písniček napsal přes tisícovku dalších.

 

V roce 1976 absolvoval FAMU, obor scenáristiky a dramaturgie. Jeho hlavními profesory byli Milan Kundera a Vladimír Bor. Od roku 1995 se věnuje kulinářské publicistice. Stál u zrodu českých časopisů Story a Xantypa. V roce 1997 založil sám první český kulinářský magazín Labužník a tři roky byl jeho šéfredaktorem.

 

Jaký je váš vztah k pornografii? Odsuzujete ji? Nebo ji občas i vyhledáváte? Zakázala byste její propagování? Zajímá vás vývoj sexuálního chování během staletí? Myslíte si, že měla někdy cenzura nějaký smysl? Jaký pohled na sex byl za vašich mladých let? Co se považovalo za nemravné a zakázané?

 

Foto: Dějiny pornografie v datech

 

Reklama