Domácnost

Dej si aspirin, tulipáne!

Věděli jste, že pokud nebudete projevovat své květině dostatek lásky a pozornosti, můžete ji dostat do „psychických“ problémů?

Napadalo vás někdy, že existují lidé s diplomy a tituly před i za jménem, kteří duševní stav rostlin berou naprosto vážně? A nejen oni…

Ona je to taková malá herečka!

Máme známou, která je pro naší rodinu klasickým zástupcem elementární bytosti v lidské podobě. Nejen vizuálně, ale také přístupem a životní filozofií.

nDrobná, modré oči, bílá pleť, dlouhatánské kaštanové vlasy, v batikovaných šatech, bez make-upu a hlásek jako konipásek. Člověk by ji objal a dával dobrý pozor, aby před ní nikdo nahlas nekýchl, protože by se mohla rozplynout.

Když navštívíte domov této osoby, máte v ten moment pocit, že jste v botanické zahradě.

Ovšem žádné latinské názvy se zde nekonají. Květiny mají jména a ona je schopna o nich hovořit jako o lidech. Také její přístup je doslova roztomilý.

„Hele, ty opice, už zase hraješ divadýlko,“ povídá africké fialce.

„Já vím, co teď děláš, ty seš prostě uražená, tak mě chceš postrašit, co?“ říká a já jen čekám, kdy něco řekne květina.

„Víš, byla jsem o víkendu u našich a Pidlucha prostě nesnáší, když je tady sama. To pak jako dělá, že zvadla, přestože má vodu a nic jí nechybí. Ale já už ty její etudy znám. Vsaď se, že tady chvilku budem, a najednou se uzdraví. Je to herečka, ale je fajn,“ vysvětlila.

Pravda je, že během hodiny se fialka „tvářila“ zcela jinak, než když jsme přišly.

Během té doby jsem naslouchala, jak to má v životě její brambořík, co si myslí banánovník a že se mu občas stýská po domově. Jak malá aloe nesnáší televizní noviny a kterak si ibišek myslí, že je hezčí než klívie, a jak si ji dobírá.

Břečťan má zase v oblibě vůni uzeného…

Popravdě, krásně se to poslouchá. Společnost téhle ženy je po všech stránkách neskutečně příjemná.

„Můžu Ti je zalejt?“ optala jsem se a dostala povolení. Přistupovala jsem k těm osobnostem ze světa flóry doslova s posvátnou úctou a neubránila se ani pokusu o slovní kontakt. To aby se třeba neurazily.

„Jejda, ale to nemůžeš tu studenou vodu!! Musí bejt maličko vlažná přece. No jaký by Ti to bylo, kdyby Ti někdo máchal nohy v ledový vodě?“ ozvala se za mnou.

Skoro jsem dostala psotník. „Hele, pojď si to raději udělat sama, nebo mě ty tvé kamarádky budou nenávidět,“vzdala jsem to.

n

Co na to vědci?

Vědecká obec na to jde sice po vědecku, ale vlastně se přiklání k názoru naší víly. Květiny jsou velmi náchylné například na změny teplot, ale třeba i na jiné květiny v jejich blízkosti.

Dokonce buď mají, nebo nemají v oblibě některé pachy lidského pižma. V překladu to tedy znamená, že kytce prostě můžete být nesympatičtí, což dává najevo tím, že vám doma neprospívá.

Bohužel, květina svou nespokojenost nemůže řešit jako my, že se prostě sebere a odejde. Kdyby to šlo, moc by z té zeleně například ve městech asi nezbylo.

Už vidím ty davy rostlinstva, jak pochodují z náměstí Míru někam na Petřín….

Dej si aspirin, tulipáne!

rPřestože květiny jsou svými kořeny připoutány k jednomu místu a nemohou se tedy odstěhovat, až tak úplně bezbranné zase nejsou.

Vědci z NCAR (Nacional Center for Atmospheric  Research) ve spojených státech přišli s objevem, který překvapit i je samotné.

Přišli na to, že rostliny si v případě, že jsou dlouhodobě vystaveny stresovým podmínkám, začnou vyrábět vlastní aspirin, sedativa a antibiotika! Tím se prakticky dokážou léčit.

Tento systém má podle týmu badatelů dva důvody.

Dej si bacha!

Jedním z těchto důvodů je schopnost samoléčby při stresu a schopnost posílit vlastní imunitní systém, a tím druhým je varování pro jiné rostliny.

Látkami, které vznikají při tomto procesu, jsou totiž květiny schopny na poměrně dost velkou vzdálenost varovat druhé květiny a současně jim dát impuls, aby si začaly hned vyrábět vlastní lék a na nic nečekaly. Zdá se vám to zvláštní?

No, evidentně to bude o tom, že nejen to, co se pohybuje a vydává zvuky, žije.

Modrá je dobrá

Vědci z Olomouckého výzkumného ústavu molekulární fyziologie zase přišli na to, že květinám pomáhá ve stresu a únavě modré světlo. Výrazně se jim prý zvýší odolnost i životaschopnost a ozdraví se.

m

Možná se jednou budeme místo vymýšlení zbraní proti sobě zabývat v jakýchsi modrých lázních léčením naší zdecimované přírody. To je krásná představa.

Rozhodně by se to mělo řešit dřív, než vědci přijdou i na to, jak si „přečíst“, co si rostliny myslí.

Například o nás. To bychom se asi nestačili divit!

   
12.01.2010 - Zahrada a květiny - autor: Michaela Kudláčková

Komentáře:

  1. avatar
    [11] marcous [*]

    eternity — #10 Sml30Sml52no super jsem se pobavila

    superkarma: 0 24.01.2010, 20:33:14
  2. [10] eternity [*]

    Tsss, živé kytky:) Kdysi jsem je milovala a mluvila s nimi a hýčkala je... Ale stačily tři kroky k tomu, abych se rozhodla, že květenu už nikdy:

    1. láska k rajčatům. V první třídě jsme měli v kelímcích z edukativního hlediska sazeničky rajčat. Milovala jsem je tak, že jsem je každý den chodila kypřit svou nejmilejší lžičkou na jogurt. Jeden den jsem ale zjistila, že je lžička (z plastu) zlomená. Zašla jsem si stěžovat třídní a ta mi řekla, že ji zlomila sama, protože trhám nebohým rajčatům kořínky. Ještě jsem dostala poznámku!

    2. I voskovky potřebují dýchat. Zhruba o půl roku později mi přišlo kruté, že voskovka má listy takové tuhé... neprodyšné. Procvakala jsem je děrovačkou na papír. Třídní modrala až zelenala a následovala další poznámka.

    3. Čistota nade vše. Že se nemám hrabat v hlíně, protože je to fuj, jsem jako dítě slýchala stále. I politovala jsem milé kytičky, že v tom musí vydržet celý den. Smíchala jsem tedy vodu na zalívání se savem, aby se očistily. Tentokrát nemodrala třídní, ale - přísahám - zmodraly kytky! Fakt byly všechny blankytně modré! A pak zdechly. Učitelka si zavolala do školy rodiče.

    Od té doby jsem to zkusila už jen jednou, coby dospělá rozumná holka. Jenže mou opečovávanou masožravou kytku asi po týdnu definitivně zhltal můj bíložravý kocour. (Jemu se, mimochodem, daří dobře;)

    1. na komentář reaguje marcous — #11
    superkarma: 0 12.01.2010, 21:16:46
  3. avatar
    [9] Dante Alighieri [*]

    Není pro mě nic divného pohlížet na kytky jako na živé, protože já i na věci pohlížím jako na živé. Představuju si, že svíčka, mobil, dveře, talíř... všichni mají oči a uši. Někdy mi je vyloženě líto něco vyhodit, protože si představuju, jak to na mě smutně kouká a považuje mě za nevděčnou, že to vyhazuju, když mi dobře posloužil... Můj vztah k věcem vystihuje báseň Jiřího Wolkera:

    "Miluji věci, mlčenlivé soudruhy, protože

    všichni nakládají s nimi, jako by nežily, a ony zatím žijí a dívají se

    na nás jak věrní psi pohledy soustředěnými a trpí, že žádný člověk k

    nim nepromluví...."

    superkarma: 0 12.01.2010, 15:54:31
  4. avatar
    [8] koryna [*]

    Michaela Kudláčková — #7 PřesněSml67Sml16

    superkarma: 0 12.01.2010, 12:37:15
  5. avatar
    [7] Michaela Kudláčková [*]

    koryna — #6 ...jo, to já taky. Horkou miluju. Občas to přeženu a udělá se mi ve vaně až blběSml16. Ale v chladnější bych si to neužilaSml67

    1. na komentář reaguje koryna — #8
    superkarma: 0 12.01.2010, 12:17:40
  6. avatar
    [6] koryna [*]

    Michaela Kudláčková — #5 Taky zalévám vlažnou vodou,protože jsi říkám jaký by mi to bylo, kdyby na mě někdo vyléval studenou vodu Sml22. Když jsi napouštím vodu do vany,tak musim mít pořádně vařicí Sml30 Sml16

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #7
    superkarma: 0 12.01.2010, 11:46:10
  7. avatar
    [5] Michaela Kudláčková [*]

    koryna — #3 ...ono by se na tohle téma dalo psát opravdu hodně. Byl by to článek jako kniha.

    Například jsem ještě zjistila, že když dali vedle sebe dvě stejné květiny a jedné projevovali lásku a druhé ne, ta první prospívala podstatně líp. Je to zajímavé.

    Také s těmi svými hovořím. Tedy nemám kvality Lenky, ale jména mají.

    Pokaždé, když je teď zalévám, dávám pozor, aby nebyla voda ledová. To kvůli těm nohám ve studené vodě. Pokaždé se u toho musím pousmát.

    Mám tyhle lidi moc ráda. :-)

    1. na komentář reaguje koryna — #6
    superkarma: 0 12.01.2010, 10:01:12
  8. avatar
    [4] Bambulka1 [*]

    krásný článek opravdu jsem slyšela ,že se má s rostlinami mluvit ,a hodně lidí to dělá zdraví se s nimi každé ráno a podobně ,tak se ani té paní nedivím

    superkarma: 0 12.01.2010, 09:25:39
  9. avatar
    [3] koryna [*]

    Jo jo,je to pravda moc pěkný článek Míšo i když už jsem ho tady jednou četla nebo aspon ten začátek,to si pamatuju Sml22 Sml16 Sml67. Taky jsi vzpomínám,moje babička měla doma takovej kaktus ,nevím jak jse jmenoval a ten vždycky kvetl takovýma krásnýma růžovíma kvítkama a najednou přestal kvést a když už to bylo asi nějakej ten rok,tak se babička rozlobila a řekla mu,že jestli nepokvete,tak ho vyhodí Sml30 a on začal normálně kvést,asi se chudák polekal Sml30

    1. na komentář reaguje Michaela Kudláčková — #5
    superkarma: 0 12.01.2010, 09:14:31
  10. [2] schnaxy [*]

    Doma mám samé velké kaktusy,asi mne mají rády protože mi rostou hodně to výšky.Kupuji si velké kulaté a za nějaký rok mi jdou nejdříve do špičky a potom do výšky.A ty co jsou kupované do výšky ,tak mi tloustnou, úplně obráceně.Jinak je mám pojmenované,je to moje rota kluků.Sml25Sml25Sml25

    superkarma: 0 12.01.2010, 08:44:13
  11. avatar
    [1] ToraToraTora [*]

    Chtěla bych vědět, co si myslí, ty moje zdechlinky v květináčích...a nebo radši ne

    superkarma: 0 12.01.2010, 08:10:46

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: Výživa v nemoci
Hledáme čtenářky, které rády čtou knihy
Anketní otázky pro čtenářky, které chtějí testovat Canesten Intim Gel
Anketa: Bolí vás záda?

Náš tip

Doporučujeme