Co asi dělávali lidé dřív, když ještě neexistovalo rádio a televize? Vyprávěli si po večerech různé příběhy a pohádky, anebo chodili spát se slepicemi. Rozhodně se ale nehádali kvůli televiznímu ovladači.

Příběh Adély a Honzy

Tv

Příběh jako přes kopírák podobný řadě jiných dvojic jsem nedávno vyslechla od své kamarádky Adély. V duchu jsem se musela pousmát, protože až na malé obměny by se ten příběh mohl klidně jmenovat příběh Pavla a Hany, Věrky a Jirky, Romana a Radky... prostě, kohokoliv, kdo má doma jen jednu televizi a k ní nezbytný ovladač, náležející samozřejmě tomu nejrychlejšímu. :)

Není to tak dávno, co televizní obrazovka byla jakýmsi středobodem celé rodiny, kdy se u ni všichni pohromadě sešli, z výběru dvou programů vybrali ten jeden a tiše se dívali. Dnes se výběr televizních kanálů rapidně zvýšil, zato počet diváků snížil. Většinou na dva. Tátu a mámu, tedy v tomto případě Adélu a Honzu, úplně obyčejné manžele středního věku s odrostlejšími dětmi přilepenými doma v pokoji u svých počítačů.

Obraz jak víno

Po několika typech starých televizorů si Adéla s Honzou konečně našetřili a koupili si pěknou plazmu. Obraz jak víno.
„To budou sportovní přenosy,“ liboval si Honza už při nákupu.
„No, nemysli si, že se na ni budeš dívat jenom ty!“ oponovala Adéla a v duchu už se chytala do „Soukromých pastí“ a procházela se po „Ulici“.
Plazmovku jim pomohl nainstalovat i naprogramovat starší syn, protože podle daného postupu by se nedívali ještě ani dnes.
„No vidíš, na něco jsou ti ty počítače přece jen dobré,“ utrousil pochvalně otec směrem k synovi.

18.55.zprávy.
„No to je paráda! Kluci, pojďte se podívat!“
„Ale jo, porád,“
ozve se otráveně s dětských pokojů.
A adolescenti na chvilku vylezou a zase zalezou. Televizní zprávy ani nový televizor je nezajímají, právě sehnali tu nejnovější novou počítačovou hru.
„Kde je ten ovladač, půjč mi ho,“ shání se Honza.
„Proč? Vždyť ještě neskončily zprávy,“ namítne Adéla.
„Chci si jen něco zkusit.“
A začne problikávat všechny programy.
„Má radost z nové televize, to se nedá porovnat s narůžovělým obrazem na té staré,“ usměje se v duchu Adéla a ovladač mu nechá.

Hračka pro chlapy

Chlapi jsou jak malí kluci, dáte jim do ruky hračku a oni dají pokoj. A ve většině případů je tou hračkou právě televizní ovladač.
Honza už se ho asi nemíní vzdát nikdy. Sportovní pořady u nich doma běží každou volnou chvíli, Honza totiž patří k těm sportovcům, kteří sportují jenom zpovzdálí, prostřednictvím televizní obrazovky.
Adéla by se také ráda podívala na jiném programu na nějaký film nebo televizní seriál, ale to by zrovna nesměl běžet: fotbal, tenis, atletika, vzpírání, běh, házená, lyžování...
Nikdy by si nepomyslela, že se budou hádat kvůli televizi. Dokud měli tu starou, kterou při koupi nové odvezli na chalupu, tak Honza televizi tolik nesledoval, kvůli Adéliným seriálům nějaké ty sportovní přenosy klidně oželel, ale teď, díky úhlopříčce 151, jako by tam prý přímo byl.

Hádají se skoro každý večer.
„Mami, že se na to nevykašleš, já ti nahraju nějaký film a pojď se dívat k nám na počítač,“ snaží se uklidnit situaci mladší syn.
„A proč? Proč bych se i já nemohla dívat na televizi. Copak je jenom tátova?“
Při pohledu na „přilepený ovladač“ v manželově ruce si oba pomyslí, že asi ano.

Hádka jak u rozvodu

Většinou chodí Adéla z práce domů později než Honza, ale jednou přišla dřív, a tu ji napadlo, že ovladač od televize prostě schová.
To neměla dělat.
„Kde je ten ovladač?“
Zeptal se Honza rozzuřeným hlasem, protože běželi minuty k začátku fotbalového utkání.
„Nikde, mám ho já a za chvilku si pustím seriál.“
Následovala hádka jak u rozvodu.
Ale Adéla tentokrát neustoupila a Honza šel nakonec na fotbal do hospody.
A teď, co je lepší.

Poradila jsem Adéle, že nejlepší bude, když si doveze z chalupy zpátky tu starou televizi. Vždyť nějaké ty „růžové“ seriály může sledovat i v narůžovělých barvách.
A úplně nejlepší by bylo, kdyby se na televizi občas oba vykašlali a své vášně krotili jinak.
Třeba jako naši předci, kteří chodívali spát se slepicemi. :)

Čtěte také:

Reklama