Domácnost

Dej mi ruku svou...

 

Některé děti mají v životě tu smůlu, že nejsou schopny z nějakého důvodu komunikovat s okolím. Mohou to být děti autistické, po dětské obrně či s jinými vadami, kvůli kterým jsou odříznuti od světa a svých blízkých. Existuje možnost, jak těmto dětem komunikaci zprostředkovat. Jmenuje se falicitovaná neboli usnadňovaná komunikace. Je to metoda, která se používá zatím zejména v zahraničí.

 

Osoba, která je pomocníkem – falicitátorem, vytváří podporu ruce postiženého tak, aby on, který doposud nedokázal pro své neuromotorické onemocnění reagovat, mohl ukazovat na předměty, písmena, obrázky a tím dávat najevo, co si myslí, co chce, jaký je jeho názor.

 

Falicitátor – nejčastěji rodič, podpírá takové procento ruky, které je nezbytně nutné. Může se omezit pouze na zápěstí a podporu ukazováčku. Přitom se omezuje skutečně pouze na podporu. Výběr obrázků či písmen je na nemocném. Metoda je používána také jako výcvik žít svůj život později bez pomoci asistenta.

 

Metoda má i své odpůrce, kteří tvrdí, že je nespolehlivá a vyjádření nemocného snadno ovlivnitelné falicitátorem. V některých studiích bylo dokonce dokázáno, že komunikuje ve většině případů sám falicitátor a ne nemocný. Přesto se domnívám, že schopnost komunikovat s okolím a možnost, aby někdo nemocnému vedl ruku, věnoval mu tak svůj čas, péči a osobní kontakt předčí fakt, že pár některých výzkumů mluví proti.  

 

Je to metoda, která velmi významně zvyšuje schopnost nemocného reagovat na okolí, komunikovat s ním, rozvíjet schopnost vyjadřovat své myšlenky, pocity a přání a napomáhá tak jeho integraci do normální společnosti.  

S touto metodou může nejen „mluvit“ a myslet nahlas, ale také plánovat svou budoucnost.

 

Ptala jsem se klinické psycholožky PhDr. Dany Krejčířové, jak je to s falicitovanou komunikací u nás a jaké s ní má zkušenosti ona.

 

Jaký je váš názor na falicitovanou komunikaci? Je to účinná pomoc nebo to tak jen vypadá a někdo cizí prostě vede nemohoucímu ruku?

Facilitovaná komunikace (dále FK) má racionální jádro - a skutečně je efektivní u bystrých dětí i dospělých s pohybovým postižením, hlavně pokud jim mimovolní pohyby brání ve psaní na počítači.

Rozšířila se u lidí s autismem - tam je ovšem metodou velmi spornou, celá řada prací ukázala, že dítě nikdy spolehlivě neodpovědělo touto cestou na otázku, na niž odpověď znalo jen ono samo (ale facilitátor nikoliv). Může být svým způsobem i riziková - vzbuzuje neoprávněné naděje ap., v zahraničí také proběhlo několik soudních jednání - když "dítě prostřednictvím FK" někoho obvinilo ze zneužívání či týrání - všechny tyto žaloby byly mimochodem zamítnuty.

 

Říká se, že falicitovaná komunikace je metodou užívanou více v zahraničí. Setkáváte se s ní u nás a s jakým úspěchem?

    V zahraničí se používá, u nás jednu dobu více, teď bych řekla, že jen sporadicky (naděje, které do ní u nás rodiče vkládali, většinou selhali).

 

Jaké jsou případně zkušenosti a pocity rodičů či jiných osob v rolích falicitátora? Mají pocit, že rozhodují za dítě, nebo že se dítě rozhoduje samo?
Určitý pozitivní efekt na emoční stav dítěte někdy falicitovaná komunikace mívá (protože se naváže těsný vztah dítěte s facilitátorem, intenzivní sdílení zaměření na písmenka ap).- a silný vztah je jistě vždy léčivý.

Přitom ovšem v každém případě je facilitátor sám (alespoň většina poctivých) jednoznačně přesvědčen, že pohyby ruky řídí dítě - tj. on sám nešvindluje a ruku vědomě dítěti nevede.
Užívá se i u dětí s autismem a těžkou mentální retardací - kde se předpokládá, že dítě se "nějak" - mimo školu - naučilo číst - ale jeho schopnost číst se nijak neověřuje (a dle autorů ani ověřovat nemá - aby se neztratila důvěra dítěte).
 

Falicitovaná komunikace je zkrátka šance pro rodiče vylepšit vztah se svým postiženým dítětem a rozumět jeho přáním a potřebám. Ve společnosti je schopnost komunikace nezastupitelná a umožňuje nemocnému získat znovu pozici inteligentního člověka schopného vyjádření. Obvykle je totiž považován jen za mentálně postiženého odkázaného plně na rozhodnutí jiných osob.  

Více informací najdete v knize Dej mi ruku, ať mohu mluvit nebo v odborných časopisech nebo vám poradí organizace Autistik (pí Ing. Jelínková).

   
09.01.2006 - Dům a byt - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [7] Tanzi [*]

    Ťapina: ano..je to překlep
    http://www.dobromysl.cz/scripts/detail.asp?id=271

    superkarma: 0 10.01.2006, 09:07:05
  2. avatar
    [6] Ťapina [*]

    Fakt né facilitovaná?

    superkarma: 0 09.01.2006, 19:30:07
  3. avatar
    [5] Tanzi [*]

    Žábina: bylo to perfektní ..co bych za to dala, kdyby jsem se mohla třeba i takto s Petkou "domluvit"..ale zkoušela jsem to a NIC.

    superkarma: 0 09.01.2006, 12:10:37
  4. avatar
    [4] Žábina [*]

    i kdyby to pomohlo pár postiženým, má to smysl

    superkarma: 0 09.01.2006, 08:44:42
  5. avatar
    [3] Tanzi [*]

    Byla jsem kdysi na akci pořádané právě Ing.Jelínkovou (sdružení autistik) kde se o této metodě mluvilo a na vlastní oči jsem to tam u jednoho chlapce viděla.
    Ten (pokud byl ochotný) to předváděl i z cizími lidmi.
    Napřed se ho zeptali zda s tou paní bude "psát" a když kývnul bylo dotyčné osobě vysvětleno jak mu má jeho ruku držet.
    Já byla jednou z nich a tak vím, že jsem mu s rukou nepohybovala..zeptala jsem se ho zda ví, kde je.."napsal" Praha
    Bylo mu 17 let..autista, nemluvící z MOravy. Písmenka byla napsaná na velké čtvrtce papíru

    superkarma: 0 09.01.2006, 07:58:20

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme