Když vám zemře někdo blízký, je to obvykle událost nesmírně bolestná. Naneštěstí však mohou následovat další potíže, které nebohý zesnulý svým odchodem způsobil. A těmi potížemi je obvykle dědictví.

Většina z nás by asi neodmítla představu, že nám někde v Americe zemřel strýček miliardář a náhle jsme zdědili obrovský majetek. Takové věci se však obvykle nestávají. Spíše zdědíme nějakou tu drobnost, někdy spory s ostatními dědici a občas i dluhy.

Samé dluhy
Dluhy mohou být největším úskalím. Ovšem za dluhy zemřelého odpovídáte pouze tehdy, pokud to byl váš manžel či manželka a pokud jste neměli zúžené společné jmění manželů, a i v této situaci ne zcela. V každém případě však platí, že první, kdo vztáhne ruce po dědictví, budou věřitelé - takže pokud měl zemřelý větší dluhy, bývá někdy jednodušší se dědictví rovnou zříci.

Odmítám!
Zříci se dědictví samozřejmě vždy můžete – ale pozor, pouze dědictví celého, nelze se zříci pouze jeho části. V takovém případě samozřejmě nebudete platit ani dědickou daň – je to zkrátka stejné, jako byste nedědili vůbec. Odmítnout dědictví můžete buď ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením soudu zaslaným. Učinit to ovšem musíte nejpozději od jednoho měsíce od okamžiku, kdy jste byli o dědictví a možnosti ho odmítnout vyrozuměni.

Není závěť jako závěť
Většina lidí vůbec tápe v tom, jak vlastně takové dědické řízení probíhá. Postup je přitom poměrně jednoduchý – o úmrtí osoby je informován soud, ten přidělí notáře zodpovědného za dědické řízení a ten poté zjišťuje a kontaktuje dědice a zároveň provádí soupis majetku. Pokud zesnulý sepsal žádost u notáře, je tato uložena v centrální databázi a notář postupuje podle ní, samozřejmě není-li v rozporu se zákonem, je-li závěť sepsána ručně, může pak docházet k oněm filmovým překvapením „na poslední chvíli“, kdy se jeden z dědiců začne ohánět podezřele vypadajícím kusem papíru s podpisem strýčka, babičky a podobně.

Aby byla platná
Z výše uvedeného plyne, že sepisování závěti je nejlepší činit u notáře – sice to není zadarmo, ale zato máte jistotu, že se vaše závěť neztratí. Za platnou je ovšem považována i závěť sepsaná vlastní rukou a nebo sepsaná jinak, ale podepsaná vlastní rukou a dvěma svědky, kteří sami nejsou v závěti uvedeni. Za platnou je přitom vždy považovaná závěť s pozdějším datem – aby byla závěť platná, musí na ní být uveden den, měsíc a rok.

Vydědím tě!
Oblíbeným tématem rodinných sporů bývá vydědění. To však není zdaleka tak snadné, jak by se mohlo zdát. Je k tomu třeba sepsat náležitou listinu a vyděděný potomek musí splňovat alespoň jednu z podmínek uvedených v § 469a občanského zákoníku – například musí trvale vézt nezřízený život či neposkytnout zůstaviteli pomoc v nemoci či ve stáří.

Nárok na dědictví
Pokud nejsou vyděděni, mají přímí nezletilí potomci nárok nejméně na dědictví, které by jim příslušelo ze zákona (tedy pokud by zůstavitel závěť nesepsal – v takovém případě se o dědictví dělí rovným dílem potomci a manžel nebo partner), a potomci zletilí musí dostat nejméně ½ dědictví ze zákona, jinak je závěť neplatná. Manžel nebo partner ovšem už mohou být v závěti zcela opominuti.

Zdroj: Občanský zákoník, § 473 – 487

Zdědila jste někdy něco? A setkala jste se při tom s problémy? S jakými? Máte sepsanou závěť? A vaši blízcí? Vydědila byste někoho?

Reklama