Dobrý den, i já mám s dědictvím jeden zážitek, který se stal asi před 2 lety.

Nikdy jsem si nemyslela, že mi někdo něco odkáže, ale opak se stal pravdou. Jednoho dne si mě předvolal notář, ať se k němu dostavím, vůbec jsem nevěděla proč, ale ze zvědavosti jsem jela. A on mi řekl, že jsem měla docela bohatou tetičku z USA a ta že zemřela. Já jsem o žádné tetě nevěděla, ale v závěti jsem tam asi opravdu byla napsaná já. V přepočtu mi odkázala asi 100 000 Kč, to je slušná částka, pomyslela jsem si. A hned cestou domů jsem přemýšlela, za co je utratíme. Stavíme chatu, na to by se ty peníze hodily, nebo chceme novou kuchyň, to by bylo příjemné přilepšení. Anebo bychom si obměnili šatník, koupila bych něco dětem....

Jak jsem nad tím čím dál tím víc přemýšlela, uvědomila jsem si, že peníze jakž takž máme, a i bez 100 000 se obejdeme. Na jídlo máme, na ošacení máme, obuv, přístřeší, na všechno máme. Ale najednou mě napadlo, kam ty peníze dám! Každé ráno chodím kolem dětského domova, tak tam je dám!

Ještě jsem se domluvila s manželem a ten souhlasil. V dětském domově nás pozvali dovnitř, a tam jsem viděla ty chudáky dětičky. Neměly ani pořádné vybavení, tak snad jim za ty penízky něco hezkého koupí ! Je mi jich tam hrozně líto, že nemají rodiče, musí to být hrozné, snad to bude pro ně nějaké přilepšení. Jsem moc ráda, že jsem jim mohla trochu pomoct. Vaše alminka

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Tak tomu, Alminko, říkám šlechetnost. To by dokázal málokdo! Smekám před tvou neziskuchtivostí. Simona

Čím přispějete k dnešnímu tématu Dědictví vy, milé čtenářky Také máte nějaký rodinný příběh? Moc se těšíme na vaše texty na adrese:

redakce@zena-in.cz

Reklama