Milá redakce,
 
nevím, zda to souvisí s dnešním tématem, ale je to víra v nadpřirozeno. Začalo to skonem mého dědečka, což samo o sobě bylo zvláštní. Dědeček věděl, kdy zemře. Nevěděl přesně den, to ne, ale věděl, že to bude krátce po tom, co zemře jedna z jeho starších sester. Měl jich sedm. Nevím, jak na to přišel, ale měl nějaký svůj vzorec kdy který ze sourozenců zemře. Teď už žijí jen dvě jeho sestry. Před třemi lety dva dny před Vánoci zemřela jeho sestra. Když se to dozvěděl, tak pronesl: "teď jsem na řadě já - Nový rok už s vámi neoslavím." Při těch slovech mě i teď mrazí po zádech. A měl pravdu. Bylo 29.12., den, kdy se konal pohřeb jeho sestry. Po pohřbu jsme přišli domů a řekli jsme si, že ještě posedíme u babičky a dědečka. Najednou se děda zvedl ze svého oblíbeného křesla, ušel dva kroky......... Dostal mozkovou mrtvici.
 
Já vím, že na nás dohlíží z nebe. Cítím to. Mnohokrát mě varoval před neuváženým rozhodnutím. Rok na to, asi tři dny před 29.12., jsem měla sen, kdy mi děda neustále diktoval deset čísel. Já se probudila a šla si je napsat. Říkala jsem si, že to musí něco znamenat, tak jsem ty čísla poskládala do sportky. Ptáte se, jestli jsem vyhrála milióny? Tak jednoduché to nebylo: nadiktoval mi 10 čísel a já nevěděla, jak je poskládat. Později mi máma řekla, že na to měl děda nějaký vzorec, ale ten si odnesl sebou. Ano, vyhrála jsem, ale první cenu ne. Můžu jen říci, že kdybych ty čísla poskládala trochu jinak, tak by to ta první byla.
 
Děda mi moc chybí, ale vím, že mě vlastně nikdy neopustil a je stále se mnou. A pokud se mi zdají nějaká čísla, tak hned běžím a vsázím.
To je má pověra :-).
 
Vaše čtenářka Babca.p
 

 
Milá Babco,
držím Vám palce, ať se Vám to příště podaří poskládat správně... :-)
 
Reklama