Reklama

Děda. Tak mu říkají. „Svého“ bezdmovce má i čtenářka s nickem átéčko. Znala ho ještě před tím, než se bezdomovcem stal. Dokonce byl jejím přítelem. Proč s ním osud takhle zatočil, se dočtete v jejím příspěvku

Znala jsem ho, když ještě bezdomovcem nebyl. Zvláštní a elegantní muž se smyslem pro humor. Zakládal si na tom, že pochází ze šlechtického rodu a stejně tak se i choval. Jeho trochu temný byt byl plný starožitných věcí a knih. Byl sečťělý a chytrý.

Pokaždé, když jsem potřebovala, mi pomohl. Když jsem přišla s problémem, poznal to na mě. Uložil mě na kanape a přikryl dekou. Přinesl čaj a poklekl u mě. Předtím ještě pustil nějakou mou oblíbenou desku. Mluv, řekl a já se rozpovídala. Vždy nacházel řešení, vždycky jsem odcházela s úsměvem. Měl pokaždé dobrou náladu a dokázal ji rozdávat.

Neměl to za minulého režimu lehké. Byl gay. Dokonce se oženil a měl syna, o kterém vždy básnil. Potom zmizel dům, ve kterém Aska bydlel a místy kde stál, vede nová silnice.

aska

Přešlo mnoho let a já jsem svého přítele našla v příloze novin, že žije jako bezdomovec v jedné z garáží v Praze. Chtěla bych mu pomoci, ale nemám jak a také nevím, co by mu pomohlo.

aska

A protože jsem si ty noviny prohlížela jen na návštěvě, mohla z časopisu obrázky vyfotit jen mobilem, proto ta špatná kvalita obrázků.

átéčko

To je strašně smutný osud. Copak neměl žádné přátele, kteří by mu poskytli nějaké dočasné ubytování? Když zboří dům, musí přece jeho obyvatelům poskytnout náhradní bydlení. Nebo to byla nějaká ruina určená k demolici?

Jak by se mu dalo pomoct? Napadá vás něco, milé ženy-in?Poraďte. Své nápady pište pod tuto novinku do diskuze. Své příspěvky na dnešní téma zase na redakce@zena-in.cz