Milá redakce, milé čtenářky,

položila jsem si otázku, co v životě vůbec můžeme klasifikovat jako záhadu. Věc, která je neobvyklá? Vždyť pro někoho to může být neobvyklý úspěch, pro někoho neobvyklý neúspěch. Většinou si tyto události nedokážeme na základě našeho rozumu vysvětlit. A mě v souvislosti s tímto tématem napadá jedna rodinná vzpomínka.

Bylo mi šest, za měsíc jsem měla jít prvně do školy. A můj děda byl tak říkajíc na smrtelné posteli. Když už na tom byl hodně zle, převezli ho do nemocnice. Měli jsme to k němu blízko, a tak tam mamka chodila každý den po práci. Mě tam jako dítě nechtěli pustit - viděla jsem dědu jen z dálky. Mamku to jednoho dne nějakým neuvěřitelným způsobem táhlo. Setkala se tam s bratrem a sestrou. Děda čekal - čekal na to, až budou sourozenci pohromadě, a teprve poté zemřel.

Proč to chápu jako záhadu? Do jaké míry může člověk ovlivnit, jestli umře teď nebo až za dvě hodiny (nemluvím teď o sebevraždě)? To je pro mě a asi i bude doživotní záhadou. Záhadou, na které je krásné, že se děda zvládl rozloučit se všemi svými dětmi. 
 
bokul


Děkujeme za pěkný příběh.

Zažily jste něco podobného, ženy-in? Co si myslíte o schopnosti člověka oddálit svou smrt?

redakce@zena-in.cz

Reklama