Bulvár

Děda čekal se smrtí

Milá redakce, milé čtenářky,

položila jsem si otázku, co v životě vůbec můžeme klasifikovat jako záhadu. Věc, která je neobvyklá? Vždyť pro někoho to může být neobvyklý úspěch, pro někoho neobvyklý neúspěch. Většinou si tyto události nedokážeme na základě našeho rozumu vysvětlit. A mě v souvislosti s tímto tématem napadá jedna rodinná vzpomínka.

Bylo mi šest, za měsíc jsem měla jít prvně do školy. A můj děda byl tak říkajíc na smrtelné posteli. Když už na tom byl hodně zle, převezli ho do nemocnice. Měli jsme to k němu blízko, a tak tam mamka chodila každý den po práci. Mě tam jako dítě nechtěli pustit - viděla jsem dědu jen z dálky. Mamku to jednoho dne nějakým neuvěřitelným způsobem táhlo. Setkala se tam s bratrem a sestrou. Děda čekal - čekal na to, až budou sourozenci pohromadě, a teprve poté zemřel.

Proč to chápu jako záhadu? Do jaké míry může člověk ovlivnit, jestli umře teď nebo až za dvě hodiny (nemluvím teď o sebevraždě)? To je pro mě a asi i bude doživotní záhadou. Záhadou, na které je krásné, že se děda zvládl rozloučit se všemi svými dětmi. 
 
bokul


Děkujeme za pěkný příběh.

Zažily jste něco podobného, ženy-in? Co si myslíte o schopnosti člověka oddálit svou smrt?

redakce@zena-in.cz

   
05.09.2006 - Společnost - autor: Ivana Kuglerová

Komentáře:

  1. avatar
    [22] bokul [*]

    Svecova Miluse: Asi by bylo spatne premyslet o tom, jestli se clovek chce videt s blizkymi lidmi, protoze citi, ze se blizi smrt. Ja jsem mela dosti divny pocit, kdyz mi bylo 21 roku, a "musela" jsem napsat zavet a dopis pro vsechny blizke. To "musela" pramenilo z toho, ze jsem mela pocit, ze mozna budu muset obetovat zivot svuj za zivot cizi. Nestalo se tak tomu. Nicmene chapu, kdyz chteji byt lide na pripadnou smrt pripraveni - myslim, ze musi byt mnohem lepsi umir s tim, ze jsem urovnala vsechny pozemske vztahy... (i kdyz slovo "vsechny" je vzdy dost relativni)

    superkarma: 0 06.09.2006, 08:12:08
  2. avatar
    [20] lenagirl [*]

    superkarma: 0 05.09.2006, 23:27:16
  3. [19] markousek [*]

    i náš děda se loučil

    superkarma: 0 05.09.2006, 19:00:05
  4. avatar
    [18] edith1975 [*]

    nevěřím v Boha, ale něco je

    superkarma: 0 05.09.2006, 18:23:19
  5. avatar
    [17] aiša [*]

    asi jo už sem měla taky takový pocit

    superkarma: 0 05.09.2006, 17:51:09
  6. avatar
    [16] átéčko [*]

    Každý to cítí. Už jsem byla taky na "rozhraní", ale vrátila jsem se. Lépe řečeno - vrátila jsem se zvládnout své starosti.

    superkarma: 0 05.09.2006, 17:09:49
  7. avatar
    [15] pastel.ka [*]

    FAXÍK: asi je to pravda, cítí to. Chodila jsem do špitálu za kamarádem s rakovinou, z posledních sil se ke mě natáhl, dal mi pusu s přáním ať se mám dobře a pozdravuji dceru.Lehl si , zavřel oči a už nemluvil. Na druhý den jsme s dcerkou za ním šly, ale buhužel před 10 minutami zemřel.Bylo nám to moc líto...

    superkarma: 0 05.09.2006, 16:41:01
  8. [13] FAXÍK [*]

    lidi to prý cítí,když mají umřít

    superkarma: 0 05.09.2006, 15:39:08
  9. avatar
    [12] bonda [*]

    Můj kmotr chodil po svým známých na návštěvy asi 14 dní,všem řekl, jak je má rád, a pak se už ráno neprobudil.

    superkarma: 0 05.09.2006, 15:16:13
  10. avatar
    [11] zauzka [*]

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:58:25
  11. avatar
    [10] bokul [*]

    I kdyz ve me ta vzpominka vyvolala slzy - porad z toho mam lepsi pocit, nez kdyz jsem se chystala za taou do nemocnice a chvili pred tim, nez jsme s mamkou vyrazeli na bus nam volali, ze umrel. Proste a jednoduse jsem se nestihla rozloucit a to mi pripada smutne... :-(

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:55:08
  12. avatar
    [9] monca13 [*]

    smutný příběh

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:31:58
  13. avatar
    [8] Věrulinka [*]

    Je to zajímavé smutné,ale,tomu věřím,takových příběhů jsem slyšela již hodně vyprávět.I mému manželovi se to stalo.A to na něj čekal dokonce jeho nevlastní otec.

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:13:34
  14. avatar
    [6] Kylie [*]

    jsem to blbě napsala, týkalo se to jednoho dne...

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:08:53
  15. avatar
    [4] Kylie [*]

    kdo ví... někdy ještě an škole jsem měla divný pocity, měla jsem dědu v nemocnici s rakovinou s životem na slabém vlásku..když sem se vracela kolem čtvrté domů s neutuchajícím divným pocitem, píchlo mě u srdíčka... doma mi pak mamča řekla, že umřel

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:07:57
  16. [3] cvachova [*]

    prý člověk vycítí, že se blíží konec. Takových příběhů jsem slyšela víc.

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:04:48
  17. avatar
    [2] xjannickax [*]

    dost často se stává,že lidé čekají na své nejbližší..než umřou..

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:04:12
  18. avatar
    [1] Ditulin [*]

    kdo ví, jak to je

    superkarma: 0 05.09.2006, 14:03:00

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Testování intimní kosmetiky pro ženy z ČR a Slovenska
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Výzkum na téma kašel
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme