Manželka režiséra Juraje Jakubiska. Co nám řekla o filmu Bathory? Co o manželovi? A co prozradila o Federicu Fellinim? Čtěte náš rozhovor!

Co pro vás znamenal film Bathory?
Jenom práci. Já pracuji v jednom kuse od třiadvaceti let...

Jaké máte teď po premiéře pocity?
Je to úžasné. Jsem ráda, že se mi podařilo dát radost lidem. Nebo smutek. Nebo rozpačitost. Nebo řešení či neřešení... Ale všichni jsou tím zasažení. To je tak krásné, proto to děláme.

Jak se vám v Bathory hrálo?
Jsem herecký řemeslník, takže jsem to prostě zahrála (smích).

Hodně se teď věnujete produkci, nevadí vám, že je to trošku na úkor vaší herecké kariéry?
Sama jsem se pro to rozhodla.

Už víte, co bude dál? Jaký bude další film?
Já ještě ne, ale Juraj už to ví. To je moje tragédie, že on už to ví (smích).

Deana Jakubisková-Horváthová

Narodila se 11. března 1958 v Banské Bystrici na Slovensku. Když vystudovala AMU v Bratislavě, získala v roce 1981 angažmá ve Slovenském národním divadle. V průběhu svého dvanáctiletého působení zde ztvárnila více než 20 hlavních rolí, mimo jiné třeba ve hrách H. Ibsen - Heda Gablerová (Heda Gablerová), W. Shakespeare - Richard III. (Lady Anne), A. S. Griboedov - Útrapy z rozumu (Sofia). Největší uznání dostala od divadelní kritiky za hru schizofrenické Sophie ve Wiliamsově Nedela pre bolest' ako stvorená.

Po přestěhování do Prahy hrála v Divadle Bez zábradlí v adaptaci knihy B. Hrabala Příliš hlučná samota, v Dürennmatově Meteoru a v Mrožkovom Tangu. Během jejího hereckého působení na Slovensku ztvárnila i nespočet hlavních rolí v televizních filmech a seriálech. Její nejvýznamnější filmové role jsou: Želmíra ve filmu Sedím na konári a je mi dobre (1989), Nona v Lepšie je byt' bohatý a zdravý ako chudobný a chorý (1992 ), Verona - v Nejasné zprávě o konci světa (1997) ve filmu i stejnojmenném seriálu (1999).

Letos se nám opět představila jako herečka ve filmu Bathory, kde ztvárnila roli Darvulie. Od roku 1994 se ale věnuje hlavně producentské činnosti. Ve společné firmě s režisérem a manželem Jurajem Jakubiskem produkuje a distribuuje nejen filmy Juraje Jakubiska, ale i filmy dalších autorů.

Film pronásledovaly různé nepříjemnosti, krádež... Jak jste to nesla?
To se stává, je to normální. Vždycky si v duši říkám: „Malé děti, malé starosti. Velké děti, velké starosti.“ Film je takové velké dítě. Jinak bych se z toho musela zbláznit.

Co se při natáčení nepovedlo?
Povedlo se všechno.

Nebyly žádné problémy, myslím vyloženě filmařské?
Vždycky jsou nějaké, ale všechno se naštěstí zvládlo. Jsou vlastně dva druhy problémů: finanční, které jsme vyřešili, a kreativní. Kreativní problémy být musí, protože to je věc, která žene práci na filmu kupředu. Když mi někdo poví, že to „bylo takové úžasné, že nám natáčení tak pěkně vyšlo!“, tak já mu odpovím: „Počkej, to bude takový průšvih, že na to nemá ani cenu chodit.“ Třeba hudbu jsme předělávali šestkrát.

Juraj Jakubisko, manžel Deany

Nechtěli jste to v průběhu natáčení vzdát?
Vy vidíte, jestli to funguje, nebo nefunguje. Když to nefunguje, musíte mít odvahu to celé předělat. Nikdy neříkat: „To je zlé, co s tím?“ ale „Pojď, uděláme to jinak. Jedeme dál.“

Hádáte se doma s Jurajem kvůli filmu?
My se hádáme kvůli všemu. Jsme jako oheň a voda, film už je jen dodatek.

Kdo v Bathory odvedl nejlepší herecký výkon?
Všichni. A co nebylo dobré, to jsme vystřihli (smích). Ale mě osobně nadchla Anna, skoro jsem se do ní zamilovala (smích).

Budete s ní spolupracovat ještě někdy příště?
Kdykoliv. Ona teď byla v Americe nominována na nějaké Zlaté glóby a nedávno mi říkala: „Víš, když jsem přišla poprvé v Americe na konkurz do televize, tak mi řekli, že film není jako jiná práce, kde mohu po osmi hodinách skončit. To je šestnáct hodin, dvacet hodin v kuse. Podívala jsem se na ně a říkám: Já nemám žádný problém, já jsem točila Bathory.“

Juraj natočil s Francem Nerem už druhý film, proč?
Juraj má Franca velmi rád. Oni mají vnitřně hrozně moc společného.

O vašem manželovi se říká, že je to Federico Fellini východu – myslíte si totéž?
Měla jsem to štěstí, že jsem se poznala s oběma. Julietta byla moje dobrá přítelkyně, i když byl mezi námi velký věkový rozdíl, tak pro mě měla slabost. Dozvěděla jsem se od ní spoustu krásných věcí a musím říct, že mě naučila spoustu moudrých věcí. Každopádně myslím si, že Juraj s Federicem mají jen jeden rozdíl. Federico je víc městský a Juraj je víc živelný. Federico jednou řekl: „Když mám strom ve filmu, je na kraji města, když má strom ve filmu Jakubisko, je ve velké krajině.“

Co byste chtěla, aby váš muž ještě natočil?
Já nemám v tomhle směru žádné přání. Přání má jen on, já už to tolik neřeším.

A jakou byste si chtěla zahrát roli?
Žádnou. Už si chci odpočívat. Ani v Bathory jsem nechtěla hrát.

Vždyť vás všichni chválí...
To je sice fajn, ale vy se mě ptáte, jestli chci. A já už nechci. Ale když je třeba, tak zahraji. V Bathory jsem opravdu hrála, protože to bylo najednou potřeba. Odmítla nám jedna herečka, která nechtěla hrát starou a škaredou. Ať jsem ji přesvědčovala, jak jsem mohla, nepomohlo to. A přitom je to skvělá herečka. Pak už nebyl čas, tak jsem to vzala.

Ta role ale byla přece psaná pro vás.
Ano, původně. Ale já jsem ji nechtěla hrát, jenže se mi vrátila. Je to osud, takhle to asi má být.

Máte nějaký herecký vzor?
Já vás zklamu, ale já nemám žádný vzor. Není to neskromnost. Obdivuji spoustu geniálních hereček a mám je hrozně ráda, protože posunuly svět někam kousek svým směrem. To se mi líbí, ale vzor nemám.

A životní vzor, koho si vážíte?
Rodinu mám komplikovanou. Ne, já vzory vážně nemám. Doma mě naučili ctít regule a morálku, ale nikdy nám nikdo neříkal, že si máme hledat vzor. Tak jsem byla vychovaná.

Na kterou roli nejraději vzpomínáte, třeba na divadle?
Mám ráda všechny své role, ale asi nejraději vzpomínám na svoji poslední roli v Národním, na Sofii v Útrapách s rozumem. To byl takový zvláštní uměle přerušený záblesk. Přišlo mi to celé nedovyprávěné...

Nechybí vám divadlo?
Už ne, po tolika letech už ne.

Co byste popřála našim čtenářkám?
Asi jen jedinou věc. Život s mužem je hrozně komplikovaný a strašně neuspokojivý. Navíc si o sobě muži ve své ješitnosti myslí, že jsou středem vesmíru. Ale víte, dámy, povím vám jedno tajemství: „Jakmile se nám narodí syn, tak děláme všechno proto, abychom si ho právě takhle vychovaly – potom si nemáme na co stěžovat.“

 
V jaké roli se vám líbila Deana nejvíce? Myslíte si, že je škoda, že už se nechce moc věnovat herectví? V Jaké roli byste si ji přáli vidět?

Reklama