Eliška (26): Nebudu děti dusit strachem

Už jako malá jsem si dala předsevzetí, že nebudu své děti dusit stejně, jako to maminka dělala mně. Jsem jedináček, takže se o mně bála. Až přehnaně. Pořád jsem musela být v jejím dosahu. Nikdy mě nepustila s kamarádkami na vodu, protože bych se mohla utopit. Nemohla jsem na diskotéku, protože by mě někdo mohl znásilnit. A tak bych mohla pokračovat. Zkrátka nic, co se jí zdálo byť jen trochu nebezpečné, mi nechtěla dovolit. A chorobný strach ji neopustil ani v mé dospělosti. Denně mi volá a kontroluje, zda jsem v pořádku. Až budu mít jednou své vlastní děti, dám jim mnohem větší volnost.

Kateřina (37): Nikdy se neproměním v loutku
Nikdy, ale vážně nikdy se nenechám tak moc ovlivňovat svým partnerem, jako moje mamka. Nepřeháním, když řeknu, že rozhodoval dočista o každém jejím kroku. Žárlil na ni, a tak se nemohla bavit s žádným jiným chlapem. Nikdy například nebyla na třídním srazu, kam ji přesto spolužáci rok co rok neúnavně zvali. Nesměla sama s kamarádkou na večeři, natož aby u ní třeba přespala. Ke každé prkotině musela žádat jeho svolení, prostě byla jako v domácím vězení. Musím se přiznat, že jsem ji za její oddanost mému nevlastnímu otci občas až nenáviděla.

Petra (43): Nestane se ze mě kniha stížností
Moje máma je rozená pesimistka! Všechno je špatně, všechno je proti ní. Odjakživa nic nestíhá, nic se jí nedaří, má smůlu, na nic nemá peníze a všechno se proti ní spiklo. Samozřejmě to není pravda! Jasně, nebylo každý den posvícení. Ale čí život je pořád jen zalitý sluncem? Zpočátku to pro mě bylo těžké, vymanit se z těch zajetých kolejí pesimismu, ale podařilo se mi to. Navzdory výchově v dětství se snažím mít radost z každé drobnosti a nestěžovat si.

Bohdana (38): Můj volný čas bude patřit dětem
Pro mou mámu byla vždy na prvním místě její práce. Až jsme se sestrou někdy měly pocit, že nás vnímá jako kouli na noze, že nás má jen z povinnosti. Věčně nás hlídaly nějaké tety, a když už nás měla na starosti ona, pustila televizi, aby nás zabavila. Teď už má vnoučata, ale ani na ta nemá čas. Nikdy bych nechtěla být jako ona, a tak se snažím být se svými dětmi, jak jen to jde. Dokonce jsem se vzdala i své kariéry, abych mohla být co nejvíce s nimi.

Veronika (26): Zůstanu pěkná
Mojí mamce je pětačtyřicet, ale hádali byste jí mnohem víc. Vůbec o sebe totiž nepečuje. Nechodí ke kadeřníkovi, jediný krém, co zná, je Indulona, a tu ještě používá jen občas. Má zničené ruce a její nohy zoufale volají po pedikúře. Jí to je ale srdečně jedno. Tvrdí, že má jiné starosti, než honit parádu. Přitom to bývala tak hezká ženská! Zní to možná krutě, ale je pro mě odstrašujícím příkladem. O to víc o sebe dbám já sama. A hodlám v tom pokračovat i tehdy, až přijdou děti.

Klára (29): Nenechám zestárnout mozek
S mamčou problém nemám, ta je v pohodě. Odstrašujícím příkladem u nás je ale naše babča. Ve svých osmašedesáti letech všechno vzdala, rezignovala na život. Tvrdí, že už je stará, a nemá cenu se něco nového učit. Nikam nechodí, nic ji nebaví, jen sleduje ty své seriály. Takhle tedy dopadnout nechci. Až jednou zestárnu, půjde jen o tělo, ne o mozek.

Čtěte také:

Uložit

Reklama