Rodina

Dcera žárlí na miminko, nechce se ode mě hnout

Mít děti je radost, ale i starost. To už jsem v životě slyšela mockrát... A opravdu to platí, třeba i v situaci, kdy do rodiny přibude sourozenec. Nikdy totiž nevíte, jak na něj bude reagovat starší dítě.

Maminka Johana si přinesla miminko z porodnice před dvěma měsíci. Doma už měla čtyřletou Johanku, šikovnou a samostatnou holčičku, která trávila čas v pohodě i bez maminky, třeba ve školce, u kamarádek nebo u babičky s dědou. Jenže s příchodem malého Jonáška do rodiny se všechno změnilo.

Přečtěte si také:

miminaZ Johanky je najednou taky miminko. „Čekala jsem, že to bude jiné, slyšela jsem od kamarádek i mamky, že starší děti reagují na nové sourozence různě. Ale vůbec mě nenapadlo, že bude ke mně Johanka tak připoutaná. Ona se ode mě ještě nehnula! Nechce chodit do školky, nechce jezdit k babičce ani chodit na návštěvy ke svým kamarádkám, přitom to všechno v pohodě zvládala už ve třech letech.

Myslím, že jsem neudělala nic, abych jí k tomu dala příčinu. Když jsem přijela z porodnice s malým, podívala se na něj, ale nijak zvlášť ji nezajímal. Po několika dnech se ale začala zajímat víc, začala za námi chodit, seděla vedle mě, když jsem ho kojila, chtěla si se mnou víc povídat a mazlit se. Když Jonášek usnul, hned jsem ji měla na klíně a musela jsem se jí věnovat, nebo mi pomáhala v kuchyni nebo s prádlem, prostě se na mě nalepila. Mně to samozřejmě nevadí, jen se tomu divím, netušila jsem, jak s ní příchod brášky zacloumá.

Zatím jsem ani neměla odvahu dát ji do školky. Každý den se jí ptám, jestli tam nechce jít, ale ona vždycky řekne jen: Já chci být s vámi doma, mami. A já nemám sílu ji nutit. Tak jen doufám, že se to časem zlepší a Johanka pochopí, že jsem ji nevyměnila za brášku, že je mám ráda oba stejně a on je pořád moje holčička.“

Rady od zkušených matek

Co vy na to, milé čtenářky, máte podobné zkušenosti? Já ano, naše Maruška se chovala podobně, když se narodil Vojtík. A trvalo skoro půl roku, než se ode mě zase odpoutala. Zeptala jsem se i jiných žen, zkušených matek, co by Johaně poradily.

  • Trpělivost. Každé dítě je jiné a ty citlivější vnímají příchod miminka víc, potřebují se ujišťovat, že je má maminka pořád ráda. I to nejcitlivější dítě to ale časem přejde a začne se zase chovat jako dřív.
  • Dítě rozhodně do ničeho nenutit. Když je to možné, nenutit ho do školky, k babičce ani nikam jinam, nechat ho, ať se drží mámy.
  • Věnovat se také jen staršímu dítěti. Je to důležité a dá se to zvládnout. Jakmile miminko usne, je dobré jít dělat něco se starším dítětem, aby mělo pocit, že má mámu jen pro sebe. Není dobré dítěti říkat, počkej, teď nemám čas - na miminko ho totiž máma mít musí a děti ty rozdíly vnímají.
  • Často si s ním povídat a říkat mu, že je moje zlato, že ho máte ráda apod. Kromě pocitu blízkosti dítě totiž uklidní i slova. Staršímu dítěti už lze navíc leccos vysvětlit (že je bráška malý a neumí to, tak mu musíme pomoci...).
  • Zapojit starší dítě do péče o miminko - aby vidělo, že to není jednoduché, že to maminka nedělá schválně, když se mu nemůže věnovat.

Další články v našem magazínu:

   
21.10.2013 - Rodina - autor: Lucie Paličková

Komentáře:

  1. [1] martasko [*]

    ještě že my jsme to zvládli tak rychle, že si starší dítě ani nestihlo problém uvědomit Sml52Sml52. Držím pěst, s holčičkou bych si v klidu sedla, věnovala se jejím aktivitám a taky jí vše vysvětlila. Rozhodně bych ji ale pomalu začala začleňovat zpět do denního režimu, třeba nejdřív nějaký kroužet, tatínek ať hlídá a maminka tam s ní jdeSml22

    superkarma: 0 21.10.2013, 21:35:54

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme