Zuby si nevybíráme. Jak nám narostou, takové je máme. Tedy aspoň do té doby, než se je rozhodneme vylepšit, případně v dospělosti úplně vyměnit. A je štěstí, že v dnešní době už se dá se zuby leccos udělat. Samozřejmě pokud na to máte dost peněz.

O penězích ale psát nechci, to by bylo zase na úplně jiný článek. Tenhle příběh je totiž o rovnátkách.

rovnátka

V dnešní době nejsou rovnátka ničím výjimečná, a tak se za ně nikdo nemusí stydět. Připadá mi, že je to moderní, nosí je i známé osobnosti. A existuje hodně druhů, některé jsou dokonce barevné a zdobené a vypadají moc hezky.

Tohle všechno ale vůbec nezajímá třináctiletou Annu, která má hodně křivé zuby. Není s nimi spokojená, jenže nechce s tím nic dělat, rovnátka prostě odmítá. A její maminka už je z toho nešťastná. „Nevím, jak ji přimět, aby se mnou šla aspoň na vyšetření na ortodoncii. Třeba kdyby jí to řekla paní doktorka, změnila by názor. Já jsem jí zkoušela všechno vysvětlit už mockrát, ale nějak to nepomáhá, nedá si říct. Přitom vím, že jí samotné se ty zuby nelíbí, často se dívá do zrcadla, prohlíží si je a vzdychá. Když se ale zmíním o zubařce, hned je oheň na střeše a Anka okamžitě řekne: Tam nejdu.

Vůbec nechápu, proč zrovna zuby tak prožívá, vždyť dneska se to dá docela dobře vyřešit rovnátky. Nosí je hodně stejně starých dětí, i u ní ve třídě, některé holky je mají průhledné nebo hezky barevné, dokonce jsem viděla, že tam mívají kytičky nebo jiné ornamenty. To se nedá srovnat s tím, co bylo za rovnátka dřív, když jsem byla dítě já. Vždyť tohle je i docela pěkná ozdoba!

Nechci ji nutit násilím

Naší Aničce to ovšem nevysvětlím. Je tvrdohlavá jako mezek. Ale jen v tomhle, jinak je to hodná a poslušná holka, pomáhá mi doma, nedělá žádné průšvihy, ani tak moc neřeší oblečení a líčení jako ostatní holky. I proto mě udivuje, že zrovna taková dneska obyčejná věc jako rovnátka jí dělá problémy. Říkám si, jestli jí třeba nějaký kluk neřekl něco ošklivého, nebo se někdo v její přítomnosti nesmál rovnátkům... Nebo se možná jen bojí, že by měla v puse něco navíc, možná se může bát i toho vyšetření? Napadlo mě už leccos. Dokud mi to ale sama neřekne, těžko budu vědět víc. A násilím ji nutit nemá smysl.

A je taky možné, že těch třináct let a puberta je špatný věk, kdy to všechno vnímá moc citlivě. Mění se jí tělo, a tak je těch změn na ni třeba moc. Uvidíme, snad když počkám rok nebo dva, bude to lepší. A časem ji k té návštěvě zubařky přece jen přemluvím.“

Co si myslíte vy, milé čtenářky? Nutily byste svou dceru k zubařce, kdyby podle vás potřebovala rovnátka? Nebo byste ji nechaly, až se sama rozhodne?

Psali jsme v našem magazínu:

Reklama