„Stejně nic neseženu.“ „Mě zkrátka nevyberou!“ „Tohle by mi nešlo.“ Ne všichni studenti se hrnou o prázdninách na brigádu, a tak si pomáhají celou řadou výmluv. Ne tak dcera paní Ireny (40). Svým postojem k letnímu přivýdělku tak svou matku dohání k šílenství.

„Elišce je sedmnáct, ještě nikdy na brigádě nebyla, a ani to nemá v plánu. Když jí s manželem domlouváme, že by si nějakou měla najít, jen nás odbyde. Prý se v životě namaká ještě dost a chce si užít prázdniny,“ vypráví Irena s tím, že nevědí, jak ji přesvědčit. Nepomohlo ani to, že jí minulý rok brigádu domluvili sami.

lenost

Naštvala se, že když si něco domlouváme za jejími zády, tak ať si tam tedy jdeme sami. Já se nakonec musela jít tomu člověku z kavárny omluvit, že dcera nedorazí, ať si hledá jinou brigádnici. Hanba mě fackovala, a tak jsem si vymyslela, že je nemocná. Dcera pak dostala zaracha, ale jí to bylo jedno. Stejně věčně sedí doma nad knížkou,“ stěžuje si Irena.

„Vůbec tomu nerozumím. Já využila každé příležitosti, abych si vydělala nějakou tu korunu a mohla si koupit, co chci. Ona prý ale nepotřebuje nic… Mám strach, aby z ní nevyrostl povaleč,“ dodává.

Názor Kateřiny Schmidové, vedoucí Rodičovské linky

Potřebu dospívajícího jít na brigádu a rozhodovat si sám o vydělaných penězích vnímám jako první krok k finanční nezávislosti, svobodě a dospělosti. Důvod proč dospívající může odmítat jít na brigádu, může mít hlubší příčiny. Týkají se především dlouhodobé výchovy, resp. nevýchovy k samostatnosti.

Výchova může být příliš úzkostná tím, že rodiče jsou soustředěni výhradně na děti. Dopřejí jim naprosto všechno a vše za ně též udělají a naplánují. Zkrátka se pro dítě „obětují“ se slovy „dělám to pro tvé dobro“, což ve výsledku tak není. Dospívající totiž nemá postupně a přiměřeně jeho věku vytvořenou možnost o něco usilovat, za něco zodpovídat, samostatně se rozhodovat.

Čtěte také:

Reklama