Reklama

Devatenáctiletá Adéla si postavila hlavu, že nenastoupí na vysokou školu a bude raději pracovat. Její matce se to nelíbí a přijde jí škoda nepokračovat ve studiích, když k nim má předpoklady. Ale co je lepší? Spokojenost dcery, nebo tituly?

dceraAdéla odmaturovala s vyznamenáním na gymnázium a byla přijata na filozofii. Adéla je inteligentní holka a její matka Simona si od ní hodně slibovala. O to větší bylo její zklamání, když Adéla přišla se změnou. Na studium, které je pro mnohé středoškoláky vysněným cílem, odmítla nastoupit.

Přes léto pracovala brigádně jako asistentka produkce v jedné reklamní agentuře a příjem peněz se jí natolik zalíbil, že se rozhodla pokračovat. Práce v „reklamce“ ji bavila a bylo jí naznačeno, že by mohla postoupit na lepší pozici, ale musí se rozhodnout hned. Adéla neváhala a na práci přikývla.

Oznámila to matce jako hotovou věc. Našla si podnájem a chce se osamostatnit. Aby matčin šok trochu zmírnila, slíbila jí, že se příští rok přihlásí na filmovou produkci a bude pokračovat ve studiu.

Matka byla i tak zklamaná, ale Adéla je plnoletá a s jejím rozhodnutím nic nenadělá. Nezbývá než se s tím smířit nebo čekat, až Adéla splní svůj slib a na vysokou nastoupí. Musí přece pochopit, že v dnešní době střední škola nestačí a že s vysokou bude mít mnohem větší šance na trhu práce.

Adéla není jediný případ, kdy se středoškolák rozhodne pro práci místo studia, ale je to další životní zkušenost, která ji může posunout dál.

Tady je zkušenost dvacetiletého Marka, jehož příběh vypráví jeho matka Eva

„Marek na rozdíl od Adély školou „prolézal s odřenýma ušima“, jak se říká, a představa dalšího studia mu naháněla husí kůži. Technický obor, který si vybral dost neuváženě, ho nebavil, a podle toho vypadalo i jeho studium. Věnoval se spíš svému velkému koníčku, fotografování, a tím si i příležitostně přivydělával.

Když odmaturoval, sehnal sice práci ve svém oboru, ale moc ho neuspokojovala a čím dál víc ho to táhlo k umělecké profesi.

Přihlásil se na FAMU a k jeho velkému překvapení a radosti byl přijat. Dnes je úspěšným studentem, má za sebou už několik výstav a je šťastný,“ říká hrdě jeho matka Eva.

A tak to možná dopadne i s Adélou. Když jí bylo patnáct a rozhodovala se o studiu na střední škole, ještě v tom neměla jasno. A tak vyhověla přání matky nastoupit na gymnázium. Teprve časem si našla obor, který ji baví a má pro něj předpoklady, tak proč jí bránit?

Její spokojenost je přece přednější než tituly před a za jménem!