daughter

Kdo by to řekl? Tenhle příběh mi nedávno vyprávěla známá Tamara na oslavě číchsi narozenin. Seděla smutně u sklenky vína a jakmile se začaly probírat děti, spustila:

Jirka si našel jinou. Mladší. Dokonce skoro tak mladou, jako je naše dcera Lucie. Lucii je patnáct, ženě mého bývalého Renatě dvaadvacet. Brali se loni, ale Renátka děti prý zatím nechce. Ani já už nejsem sama. Žiju půl roku se svým kolegou z práce. Líbila jsem se mu prý dlouho, ale odvážil se mě oslovit až v momentě, kdy se rozšířila zpráva o mém rozvodu. Byl fajn, pomohl mi z nejhoršího, díky němu proběhl rozvod snesitelně.

Ale to není pro můj problém podstatné. Potíž je dcera Lucie.

Jirka si bral Lucku pravidelně ob víkend k sobě, vzal ji na hory i v létě k moři. Nakonec to vypadalo, že se všechno nějak urovná. To ale jen do chvíle, než mi Lucka oznámila, že Renátka je daleko lepší než já, protože je s ní zábava a žádná „pruda“ jako se mnou.

To bylo jako rána palicí. Lepší než vlastní máma? Co by nechtěla? Má všechno, ale je fakt, že na čtrnáct dní na Madeiru jako táta ji vzít nemůžu. Tolik nenašetřím, i kdybych rok vařila brambory s tvarohem.

A tak jsem si Lucii podala a zjistila, že u táty a Renaty je zkrátka pohoda. Nikdo ji tam nenutí do učení ani luxování a Renátka s ní LEZE PO STROMECH!! Prý spolu byly v sadu na třešních. Nakonec je honil hlídač, obě utíkaly a nasmály se, až slzely.

Druhý den ji macecha vzala do kina a pak do obchodního centra, kde si Lucka vybrala nové džíny a plavky na léto. A pak šupem domů za mámou, která chtěla kontrolovat úkoly a slečnu nutila po večeři umýt nádobí. Lucie křičela, že se mnou bydlet nebude, má doma jen nervy a ostentativně se zamkla v pokojíku. Nádobí samozřejmě neumyla.

V ten moment jsem nevěděla, co mám dělat. Mám soupeřit s Renatou o přízeň své dcery a přeplácet ji ještě příjemnějšími a dražšími požitky? Když to neudělám, Lucie mě začne nenávidět. Když to udělám, vyroste z ní zpovykaný sobec bez kousku úcty k lidem a vyšším hodnotám. Marně přemýšlím, co s tím.

Reklama