Dáváte dítěti lásku a péči, kterou potřebuje a kterou jste mu schopná dát. O to větší je pro vás rána, když vaše robátko v letech, kdy by se mělo rozhlížet po opačném pohlaví, začne vyhledávat pohlaví stejné. Takový šok jste nečekala. Co na to řeknou lidi a rodina? Musíte to vaše dítě nějak odnaučit. Vždyť jste se tolik těšila na vnoučata...

„Tati, jsem gay!“
Ano, je to trochu extrém, ale jsou lidé, kteří takto o svých dětech přemýšlejí. Homosexualitu považují za nemoc, která se dá nějak vyléčit. Tento názor už je v dnešní době asi ojedinělejší vzhledem k uzákonění registrovaného partnerství, ale určitě zcela nevymizel. Otcové pak s oblibou řeší tento „problém“ u svých synů vyděděním. Přestanou si ho vážit jako muže a definitivně ho odepíšou. Nedokážou se vyrovnat se zklamáním a přitom si vůbec neuvědomují to, že se vlastně nic nezměnilo. Z dítěte se přece tímto přiznáním nestává jiný člověk.

Matky bývají v tomto případě k synům tolerantnější. Aspoň jsem měla takovou zkušenost. Matka mého kamaráda po velmi originálním zjištění pravdy (načapala svého syna ve velmi intimní chvilce s jeho partnerem) sice chvíli plakala, ale pak mu popřála štěstí. „Nezáleží na tom, s kým jsi, ale zda jsi s ním šťastný. Otci ale nic neřeknem.“ A jak se domluvili, tak také učinili. Jeho otec dodnes nic netuší, jen marně čeká, kdy si domu syn přivede nějakou tu vyvolenou. I když na druhou stranu neustále tvrdí, že není kam spěchat. „Děláš to dobře, synu. Podívej se, jak jsem dopadl já.“

Jsou na tom lesbičky lépe?
A jaké to mají dcery-lesbičky? Moje kamarádka má názor, že každá ženská je tak trochu bisexuální. Ženy jsou na rozdíl od můžu totiž vychovávány v tom, že vzájemný fyzický kontakt je v pořádku. Holky jsou od raného dětství zvyklé dělat všechno společně. Chodí spolu na záchod, převlékají se spolu a kamarádky spolu běžně spí v jedné větší posteli. Kdyby se zvedl chlap a řekl: „Pepo, pojď se mnou na záchod,“ vzbudí to velký rozruch ve společnosti. To je možná taky důvod, proč se na gaye a lesbičky kouká rozdílně. Dalo by se říct, že zatímco homosexuál je muž zněžnělý, lesbička je prostě jen vyhraněnější v tom, co je u holek normální.

Ovšem i tak pro to některé matky nemají pochopení, zatímco otcové k tomu dokáží přistupovat přívětivěji. Možná je to tím, že tátové vždy těžce nesou, když si jejich dcera nejde chlapa. Žárlí a tváří se naštvaně. Takhle může jejich malá holčička zůstat jejich. No a to, že má támhle přítelkyni – „na ženský se přece nežárlí...“

V době velkého tabu
Vzpomínáte ještě na tu dobu, kdy homosexualita byla naprosté tabu, a tak se to zatajovalo jak před rodiči, tak před sebou samotným? Muž si vzal ženu, měl s ní děti, ale tajně miloval svého šéfa, se kterým si občas zašel do baru nebo za sportovat, a nejintimnější chvilka, kterou si mohl užít, byla při společném sprchování. Každý ve svém sprchovém boxu. Ženy to možná měly opět o něco jednodušší. Zapírat musely stejně, ale objímat se s milovanou kamarádkou, držet se s ní za ruce a líbat se při vítání a loučení je dovolené. Zda se však v obou případech dá mluvit o šťastném životě, je otázkou.

A tak marně přemýšlím, jaká doba byla pro děti-homosexuály lepší. Zda ta, kdy to musely tutlat úplně, nebo ta dnešní, kdy to sice říct můžou, ale mohou si tím udělat v rodině zlo.

Znáte i vy nějaké podobné příběhy? Musela jste někdy vy osobně řešit takovou situaci, ať už v roli rodiče nebo potomka? Stalo se vám třeba, že po vás „vyjela“ vaše kamarádka? Jak se dá taková situace ustát?

Napište nám své příběhy na mail redakce@zena-in.cz a nejzajímavější příběh vyhraje voňavý sprchový gel a antiperspirant od Fa.

Reklama