Pěkný a pohodový den všem v redakci i ženám, které budou číst můj příběh.

Pavouci nejsou tak přítulní a milí jako kočky nebo psi. To mi dá za pravdu většina žen. Pavouků jsem se nebála, pouze štílila.

Když dcerce byly asi tak tři roky, našla pod parapetem pavučinu a na ní seděl velký pavouk. Čekala jsem, jak bude reagovat. Pouze se dívala, oči se jí roztáhly údivem, co to má maminka v bytě za zvláštní zvíře. Přišla jsem k ní a začala jí o pavoucích vyprávět. No, příjemné to pro mne nebylo, ale překonala jsem se.

Pavoukovi jsme vymyslely jméno Karel a od té doby je každý pavouk Karel. Toho prvního dcera začala krmit. Máma s lepačkou na mouchy a dcera za ní. Mouchu jsem pouze omráčila, chytla za křidélka a šikovně vhodila do pavučiny. Moucha se mrskala a přivábila tak Karlíka. Z horní části pavučiny rychle přiběhl, pak ji jako zakousl, to pouští zřejmě jed, a omotal ji jemnou pavučinkou. To zabalování bylo tak elegantní, že ze mne spadla jakákoli štítivost. Protože pavouk byl zřejmě sytý, tak zabalenou mouchu si vytáhl na nitce přímo pod parapet. Udělal si tam spižírnu.

Příští rok pak objevila ve větvích keře velikou pavučinu a u ní byl veliký zámotek. Hlídaly jsme ho a jednoho dne bylo kolem pavučiny plno malých pavoučků. To se líhli. Bylo to krásné, jak utíkali. Takoví prcci.
                                          Věra



Věro, vy jste sadista! Vychutnáváte si pohled na umírající mouchy - fuj!

Také vám dělá dobře dívat se umírající mouchy? Krmíte své pavoučky?

TÉMA do novinek NA PÁTEK:
FOBIE
Skáčete na stůl, když kolem proběhne myška?
Dusíte se ve výtahu?
Křičíte, když vidíte pavouka?
Opíjíte se před cestou letadlem?
Bojíte se otevřených oken?
Z čeho máte chorobný strach?
Napište nám na: redakce@zena-in.cz
za příspěvek můžete vyhrát zajímavé ceny

Reklama