Dobrý, ač uplakaný den!

S pochopitelných důvodů prosím o anonymitu.

Dnes jste zvolili výtečné téma. Prší, prší jen se lije a nálada není nic moc. Prostě zase je tady deprese. A po delší době zase zklamání.

Stává se nám to dnes a denně a vždycky se z toho snažíme nějak dostat, ale vždy když na něco čekáme, těšíme se a potom je to najednou všechno jinak… přijde zklamání.

Bylo jich spousta a ještě spousta bude - ať menších či velkých a momentálně přišlo jedno, které zákonitě přijít muselo.

Jsem vdaná, mám dítě a do nedávna jsem žila s vědomím, že vše není úplně podle mých představ, ale na rozdíl od jiných skutečně můžu být spokojená. S manželem máme velmi dobrou komunikaci, pokecáme spolu o všem jako kamarádi, nenudíme se spolu a v sexu je dle mě také vše OK.

Ale jak to v životě chodí, stereotyp navštíví každého. Nebudu to prodlužovat, najednou jsem zjistila, že by se mi líbila nějaká změna. Nevěděla jsem konkrétně co, ale něco jsem chtěla změnit. A jak se říká: "Je třeba být v pravou chvíli na pravém místě," tak na tom místě a v ten čas se objevil jeden člověk a využil situace. A tak mám asi čtyři měsíce milence.

Nešla jsem do toho bezhlavě. Prostě mi jednoho dne řekl: "A co kdybychom někdy někam zajeli na večeři a třeba na noc."  Tím bylo vše řečeno.

A já se rozhodla, že do toho půjdu. Je starší o 20 let, spolehlivý, přitahuje mě a je s ním sranda. To by mohlo vyjít. A tak jsme šli někdy do hotelu, někdy na večeři.

Strávili jsme spolu pěkné chvíle a já si užívala zase konečně ten pocit, který máte jen na začátku vztahu. Ti motýli v břiše, ten pocit, když se vám krev hrne do hlavy, chcete zoufale něco udělat, abyste se zbavili toho napětí, když se třese celé vaše tělo… To jsou pocity k nezaplacení a já jsem šťastná, že to s ním můžu v pár ukradených chvilkách prožívat.

Dává mi pocit, že jsem sexy a zároveň mě ochranitelským způsobem hýčká. Je to strašně fajn. Jenže!!!

Vždycky, když mám od něj odejít, prožívám pocit zklamání. Připadá mi to, jako bych dostala hračku jako dítě a najednou mi ji vzali. Budeš si s ní hrát jen ve čtvrtek! Ale já si s ní chci hrát třeba zrovna ve středu!!

Vím, že musím být rozumná a taky jsem. Mám ráda svou rodinu a svůj život a v žádném případě bych nechtěla nic z toho ohrozit, a nedej bože někomu ublížit!

Ale po každé schůzce svádím sama se sebou boj. Je mi smutno, včera jsem napsala asi 6 sms, ale naštěstí jsem je smazala.

Vím, že on by to pochopil, samozřejmě mě má rád. Jsem zklamaná, že nejsem schopná udržet své emoce v klidu. Ti zasvěcení by to vůbec neřekli, nehroutím se, usmívám se, dokonce manžel prohlásil, že poslední dobou je spokojený, takže asi to má dobrý vliv i na mě.

Jen bych potřebovala více nadhledu. Vím, že jsem nezblbla natolik, abych se chtěla rozvádět, nebo jinak ohrožovat rodinu, ale přesto všechno tuším, že jsem se zamilovala. Už několikrát jsem si říkala, že bych to měla ukončit a měla bych klid, ale když si vybavím ty chvilky, kdy je mi tak kráááásně, vždycky si říkám "ještě alespoň jednou".


Milá ženo-in,
dnešní počasí opravdu svádí k tomu, být spíše pesimistická a možná proto i Vám najednou motýli v břiše nestačí... Děkuji Vám za upřímnost Vašich řádků. Jen se bojím trochu toho, že zklamání v tomto případě ještě přijde :-(. 

Reklama