Proč tekly čtenářce Datuře slzy, to si přečtete v dalším tematickém příspěvku. Přikládá i jednu dobovou, opravdu kouzelnou fotografii.
Dobrý den,
na to, abych se mohla svézt do porodnice, jsem si musela pár let počkat. S naším prvním dítětem to nebylo jednoduché. Děti jsme si neplánovali a nechali vše na přírodě. Asi po roce manželství jsem otěhotněla. Naše radost trvala jen tři měsíce, potom jsem špatně šlápla a následoval potrat. Za další rok jsem byla znovu těhotná a situace se opakovala, tentokrát stačila běžná prohlídka na gynekologii a ve třetím měsíci další potrat. Když jsem otěhotněla potřetí, objednala jsem se na prohlídku k panu primáři do nemocnice. Vyslechl mé problémy, nechal si mě v nemocnici a zašil mi dělohu. Bylo to sice rizikové těhotenství, ale protože jsem v práci seděla, podepsala jsem reverz a šla pracovat. Měsíc před porodem jsem jela do nemocnice na „ vypárání „. To jsem netušila, co mě tam čeká. Párání se dělalo bez anestezie a ten den přišli do nemocnice na praxi mladí medici. Postavili se kolem operačního stolu a koukali do mě, jak do vrat. Tekly mi slzy, ale ne bolestí, ale proto, že jsem se hrozně styděla. Jakmile jsem vstala ze stolu, spadlo mi břicho a začaly mi porodní stahy. Nechali si mě přes noc na pozorování a druhý den mě poslali autobusem domů. Manžel byl v té době na montážích, tak mi nic jiného nezbývalo. Celou cestu jsem se bála, že mi dítě někde vypadne.
Ale drželo se a tak hodně, že jsem měla termín porodu 20.července, byl srpen a já celá. Nejdřív jsem zryla zahradu, potom umyla okna v celém domě a nakonec namočila prádlo, že příští den vyperu. Jenomže ráno mě chytly bolesti, jen jsem stihla mamce hodit vzkaz do schránky a zavolat si sanitku. To bylo v sobotu dopoledne. Než jsme dojeli do porodnice, bolesti mě strachem přešly a lékař pravil, že když se to do odpoledne nezmění, že pojedu zpátky domů. A to jsem dostala pořádný strach, hlavně o dítě. Jen co sestra zavřela dveře, začala jsem dělat dřepy a byla to makačka, protože jsem přibrala 20 kg. Ale zabralo to, praskla mi voda, bolesti jsem dostala oboje dvoje najednou a personál měl v tu ránu o zábavu postaráno. Porodila jsem během hodinky. Dítě zdravé, 3,50 kg, 50 cm a já šťastná, že to mám za sebou.
S druhým dítětem nebyl problém žádný. Normální těhotenství, žádné šití a porod lehký, jak říkala moje mamka, rodila bych za housku a ještě bych z ní dala kousnout.
Zdraví Datura
Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven
_______________
Bože, to jsem zažila taky, ty mediky. Docela živě si dokážu představit, jak Vám bylo. Jenže ti moji byli vyjukaní víc než já. :)
Děkuji, že jste napsala, po počátečních problémech, nakonec dvě zdravé děti, to je dobře, přeju vám to.
A děkuji za milou fotografii.
Saša
Téma dnešního dne: Cesta do porodnice
- Popište nám vaši cestu do porodnice
- Jak tu první, tak tu druhou, třetí, čtvrtou, pátou…
- Jela jste sanitkou, autem, vlakem nebo autobusem?
- Sama, s manželem, s maminkou či se sousedem?
- Jela jste na poslední chvíli nebo s předstihem?
- Byla jste poprvé nervózní?
- Nebo byl nervóznější vás partner?
- Probíhala cesta v klidu nebo chaosu?
- Měla jste všechno náležitě přichystáno, nebo jste v porodnici zjistila, kolik věcí vám v tašce chybí?
O cestě do porodnice pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz
Jednu z maminek, ať už současných nebo budoucích, odměníme pěkným dárkem: Dětskou kosmetikou Johnson´s baby
Nový komentář
Komentáře
fotka je super

já měla cerkláž při všech třech těhotenstvích a nesměla jsem chodit do práce
fotka je kouzelná
Na mediky jsem naštěstí nenarazila
Mně tohle docela vadí, i když vím, že je to nutné...
Krásná fotka
krásná fotečka
roztomilá fotečka
o medikoch viem svoje, ešte teraz sa mi ježia chlpy na rukách, keď si spomeniem na pôrod
moc hezká fotka
lenig — #33 no já byla přesvědčená, že mi to dítě držely jen stehy a když mi je vypárali, tak jsem měla strach, inu mladé telátko
jak píšeš, že ses bála, že ti dítě vypadne, tak jsem si vzpomněla na jednu příhodu, sama jsem byla ještě svobodná a bezdětná, ale už velká holka. Sousedka měla 5.ti letou Jolanku a čekala druhé mimčo. Šly s Jolankou z města a protože začalo pršet, tak ji máma čapla za ruku a že poběží domů, aby tolik nezmokly. A malá povídala: "Maminko, neutíkej nebo ti miminko vypadne!" Už je to aspoň 35 let, možná i déle a pořád si to pamatuju
Myslím, že tomu zašití říkali cerkláž nebo tak nějak. Také mi to hrozilo u prvního kluka, ale nakonec to nebylo potřebné.
Tak to jsem ani nevěděla, o tom zašití... Jinak moje mamča taky potratila, ale to bylo vinou otce (mého) :(
Moc hezká fotka a je skvělé, že se to podařilo.
Já jsem při operaci taky zažila mediky,ale byli to cizinci.
Krásná fotka

Moje sestra měla stejné problémy.U každého těh. byla zašita a ležela
To přenášení je pěkně stresující
ti doktoři....
ale na druhé straně si zas člověk dokáže, co všechno překoná.
datura — #20 Hlavně ,že vše dobře dopadlo
Já první holku přenášela,tak sem každý den chodila do porodnice na kontrolu.Pěšky do pěknýho kopce (kdo zná,tak z Nuselskýho údolí na karlov)8.den mi při prohlídce praskla voda,tak sem přemluvila,abych ještě mohla domu.Pustil mě.
Domu došla úplně mokrá
To bylo v 8 ráno,holka se narodila v10 večer.