Proč tekly čtenářce Datuře slzy, to si přečtete v dalším tematickém příspěvku. Přikládá i jednu dobovou, opravdu kouzelnou fotografii.

Dobrý den,
na to, abych se mohla svézt do porodnice, jsem si musela pár let počkat. S naším prvním dítětem to nebylo jednoduché. Děti jsme si neplánovali a nechali vše na přírodě. Asi po roce manželství jsem otěhotněla. Naše radost trvala jen tři měsíce, potom jsem špatně šlápla a následoval potrat. Za další rok jsem byla znovu těhotná a situace se opakovala, tentokrát stačila běžná prohlídka na gynekologii  a ve třetím měsíci další potrat. Když jsem otěhotněla potřetí, objednala jsem se na prohlídku k panu primáři do nemocnice. Vyslechl mé problémy, nechal si mě v nemocnici a zašil mi dělohu. Bylo to sice rizikové těhotenství, ale protože jsem v práci seděla, podepsala jsem reverz a šla pracovat. Měsíc před porodem jsem jela do nemocnice na „ vypárání „. To jsem netušila, co mě tam čeká. Párání se dělalo bez anestezie a ten den přišli do nemocnice na praxi mladí medici. Postavili se kolem operačního stolu a koukali do mě, jak do vrat. Tekly mi slzy, ale ne bolestí, ale proto, že jsem se hrozně styděla. Jakmile jsem vstala ze stolu, spadlo mi břicho a začaly mi porodní stahy. Nechali si mě přes noc na pozorování a druhý den mě poslali autobusem domů. Manžel byl v té době na montážích, tak mi nic jiného nezbývalo. Celou cestu jsem se bála, že mi dítě někde vypadne.

Ale drželo se a tak hodně, že jsem měla termín porodu 20.července, byl srpen a já celá. Nejdřív jsem zryla zahradu, potom umyla okna v celém domě a nakonec namočila prádlo, že příští den vyperu. Jenomže ráno mě chytly bolesti, jen jsem stihla mamce hodit vzkaz do schránky a zavolat si sanitku. To bylo v sobotu dopoledne. Než jsme dojeli do porodnice, bolesti mě strachem přešly a lékař pravil, že když se to do odpoledne nezmění, že pojedu zpátky domů. A to jsem dostala pořádný strach, hlavně o dítě. Jen co sestra zavřela dveře, začala jsem dělat dřepy a byla to makačka, protože jsem přibrala 20 kg. Ale zabralo to, praskla mi voda, bolesti jsem dostala oboje dvoje najednou a personál měl v tu ránu o zábavu postaráno. Porodila jsem během hodinky. Dítě zdravé, 3,50 kg, 50 cm a já šťastná, že to mám za sebou.

S druhým dítětem nebyl problém žádný. Normální těhotenství, žádné šití a porod lehký, jak říkala moje mamka, rodila bych za housku a ještě bych z ní dala kousnout.

Zdraví Datura

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

fotecka

_______________

Bože, to jsem zažila taky, ty mediky. Docela živě si dokážu představit, jak Vám bylo. Jenže ti moji byli vyjukaní víc než já. :)
Děkuji, že jste napsala, po počátečních problémech, nakonec dvě zdravé děti, to je dobře, přeju vám to.
A děkuji za milou fotografii.
Saša

Téma dnešního dne: Cesta do porodnice

  • Popište nám vaši cestu do porodnice
  • Jak tu první, tak tu druhou, třetí, čtvrtou, pátou…
  • Jela jste sanitkou, autem, vlakem nebo autobusem?
  • Sama, s manželem, s maminkou či se sousedem?
  • Jela jste na poslední chvíli nebo s předstihem?
  • Byla jste poprvé nervózní?
  • Nebo byl nervóznější vás partner?
  • Probíhala cesta v klidu nebo chaosu?
  • Měla jste všechno náležitě přichystáno, nebo jste v porodnici zjistila, kolik věcí vám v tašce chybí?

O cestě do porodnice pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z maminek, ať už současných nebo budoucích, odměníme pěkným dárkem: Dětskou kosmetikou Johnson´s baby

darek

Reklama