Čtenářka s nickem dasena byla jako školačka a poté i středoškolačka fakt dobrá! Více již v jejím tematickém příspěvku.

Vážená redakce a milé ženy-in
Jako školačka jsem velmi milovala tělocvik, byla jsem dost pohybově nadaná a tak pro mne nebyl problém létání na kruzích, skok do dálky, do výšky, šplh, nejradši sem měla přemety přes stůl a kozu.

Jednou jsme měli soutěž na stadionu běh na 400m, skok do dálky, vrh koulí, hod krikeťákem. skok do výšky a běh na 100 m.
Absolvovala jsem všechny disciplíny s výborným výsledkem, jen skok do dálky „přešlap“, přesto sem se držela na 3 místě a věřila, že skočím daleko a získám zlatou medaili. Druhý skok  přešlap, měli jsme 6 pokusů, při třetím přešlapu už na mne učitelka začala kříčet :“Skoč alepoň metr, ale nepřešlapuj a ještě to bude v součtu na zlatou medaili“!!!  6 pokus - přešlap - učitelka strnula a já začala brečet, že jsem to takhle zkazila, protože jsme obě věděly, že na to mám.
A tak skončilo moje cvičení na ZŠ.

Na SŠ jsme sice tělocvik měli, ale jen 2 hodiny týdně a protože mne cvičení bavilo, chodila sem cvičit do Axy na cvičení. Ovšem tato cvičení bývala tak od 19 hodin a já, protože jsem dojížděla, musela jsem čekat na začátek a také dojíždění domů bylo dlouho v noci.

Bydleli jsme na malé vesnici a nádraží bylo asi 1 km od vesnice v polích (no ona to byla spíš jen zastávka vlaku).
Vždycky sem se hrozně bála, hlavně v zimě, kdy tma už začíná poměrně brzo a já přijížděla ve 22 hodin domů.
I ten osudný den sem přijela vlakem domů, vystoupila z vlaku a rozhlížela se, kdo vystoupil. Nikdo známý a tak nezbývalo než se dát cestičkou k domovu, která vedla uprostřed polí a byla jen málo osvětlená. A tak sem ani snad nedýchala a šla, když tu vidím před sebou chlapa. Krve by se ve mně nedořezal, ale nezbývalo než jít k domovu, uvidíme, co chlap udělá!!!

Když sem se k němu přibližovala (chlap byl zachumlaný v bundě a měl na hlavě kapuci), byla ve mne malá dušiška!!!
Najednou se ozvalo: „Slečno mohu Vás doprovodit?“ Ztuhla jsem a co ted?
Lítalo mi hlavou všechno možné a najednou se ozvalo: Dášo, to jsem jáááááááááááá“.

Vlítla jsem mu do náruče a v jeho náručí už pobývám už 33 let (byl to tehdy můj přítel, dnes už můj manžel)
A tak skončila šťastně moje hodina cvičení v Praze a tělocvik dnes provozuju tak nanejvýš tůrama, nebo jízdou na kole, ve svém věku už to není ta kondička, jako bývala:)
Vaše čtenářka dasena

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_________________________

Tůry a jízda na kole jsou také výborné. A přitom můžete vzpomínat na to, jakou jste byla v dětství skvělou soutěžící :)
Děkuji za pěkný příspěvek a pozdravujte manžela! 33 let spolu, to je krásné!
Saša

Téma dne 27. února 2012: Soutěže a soutěžení

O tom, že jste Ženy-in soutěživé, není pochyby. Ale byly jste takové vždycky? A jsou takové třeba i vaše děti?
Soutěžit se dá různě a ve všem.
Ve sportu, v přízni o druhé pohlaví, v pomyslné soutěži s někým, v soutěži sama pro vlastní uspokojení, nebo i v soutěži o výhry.

  • Vyhrály jste někdy něco v soutěži? A teď nemyslím jen výhry u nás, na Ženě-in.
  • Soutěžíte ráda?
  • A v čem nejraději?
  • V soutěžích fyzických nebo psychických?
  • Soutěžily jste jako malé děti?
  • Soutěžily jste rády?
  • Vzpomeňte na nějakou kuriózní soutěž i výhru.
  • Pochvalte se, anebo naopak postěžujte si.
  • A co rodina a známí ve vašem okolí?
  • Šly byste soutěžit třeba i do televize?

Vše o soutěžích a vašem nadšení či naopak nic neříkající disciplině lidského chování, pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním zajímavým dárkem: po soutěži se můžete natřít masážním olejíčkem a obléknout se do saténového tygřího župánku :)– viz výhra.

olej

zupan

Reklama