Reklama

S andělskou fotografkou z Třince mě svedla dohromady opět náhoda, resp. šťastná souhra okolností. Kamarádka, kterou Darina před časem fotografovala, totiž umístila nově vzniklou fotku na svůj Facebook. Až mi vyrazilo dech, jak jediný snímek naprosto dokonale vykreslil charakter ženy, kterou znám roky a zřejmě bych potřebovala k popisu její úžasné osobnosti opravdu hodně slov...

Mám mezi přáteli díky své práci řadu skvělých fotografů. Až nyní jsem si vlastně uvědomila, že jsou to samí muži. Možná je jim tato branže více nakloněna, možná mají jejich snímky ten potřebný náboj, který prodává. Nevím. Neumím posoudit. V každém případě - i když kluci dělají opravdu nádherné fotky, jsem si uvědomila, že když žena fotí ženu, vzniká úplně jiné dílo.

Darina Kuźmová

Darina Kuźmová

Darina se specializuje se na focení žen, zejména od pětatřiceti let nahoru. Další bod k dobru, neboť to je přesně ten věk, kdy se už - až na výjimky - stydíme stoupnout si před cizího chlapa, jehož fotoobjektivem navíc prošlo tolik bezchybných modelkovských těl.

To Darina prý nejraději objevuje v ženách hloubku krásy, kterou ony samy na sobě nevidí. Jak sama říká: Jsem obyčejná žena a fotím obyčejné ženy neobyčejně.

Na svých stránkách píšete, že fotografováním žen, dětí a rodin vyjadřujete svůj úhel pohledu na krásu, na emoce a na vnímání osobností jako jedinečných originálů. Moje kamarádka Lenka byla z focení u vás přímo nadšená a přiznala, že uronila i nějakou tu slzu. Výsledkem jsou krásné fotky, které mají skutečně něco navíc - snad duši?
Ano, já vidím krásu ve všech kolem sebe. A proto ji zachycuji. Nestalo se mi, že by se mi moje modelka, tj. ne profesionální, ale klientka, nelíbila. Nemohla bych fotit něco nebo někoho, když se mi nelíbí. Uvedu příklad: nefotografuji děti s hračkami, právě proto, že se mi to nelíbí. Miluji dětský údiv, líbí se mi dětský smích - ten skutečný, ne na povel, nepotřebuji mít na fotografii dřevěný vláček nebo cokoli jiného. Proto i ženy fotografuji jen lehce ovíjeny šperkem, látkou, nebo krajkou. Považuji za nejdůležitější výraz ve tváři, který detailně nastiňuje náladu. A ten já zvěčňuji. Přitom nejde primárně o smích, pocity štěstí, život není jen radostný. Půvab života tkví právě v těch všech emočních sinusoidách, které prožíváme. A právě tam je ta obrovská nádhera, kterou já spatřuji. Máme ji všichni.

foto: Darina Kuźmová

Fotografujete už řadu let. Poznáte na první pohled, že bude někoho těžké rozpovídat, tj. otevřít se, a jak případně postupujete, aby takové případné ledy roztály?
Víte, jsem žena a my, ženy, víme, jak nejednou rozjímáme nad svým vlastním „já“. Komunikace mezi mnou a modelkou je to nejdůležitější. Je nesmírně důležité, abychom si obě důvěřovaly. Na začátku fotografování se projeví určitá skulinka nervozity, obav, de facto je to z neznáma, na které není fotografovaná žena připravena. My si povídáme, témata jsou různá. Hlavní roli hraje důvěra, jak už jsem zmínila. Žena, která se nechává mnou nafotit, tak samozřejmě netuší, jak se bude v mé přítomnosti cítit. Avšak již při objednání na focení se mnou hovoří telefonicky a tudíž my obě si povídáme často o tom, proč má zájem o své vlastní snímky. Při osobním setkání klientky zjišťují, že jsem velmi empatická, jsem prostě „normální“ ženská, která má své vlastní nedostatky a tudíž si vždy skvěle rozumíme. My se vlastně během focení skamarádíme. Vězte, je to tak. Fotografování žen je o skutečné důvěře.

Prý za svou oblíbenou výzvu považujete focení ženy, která si o sobě myslí, že má nějaké nedostatky... Láká vás vnuknout ženě, že ona je krásná, že ona má v sobě něco, co nemá žádná jiná... Jak to dokážete?
Pravdou je, že drtivá většina žen řeší na sobě to, co se neslučuje s „jakousi“ formou dokonalosti, která je dána obecným míněním. Mé zkušenosti jsou takové, že při fotografování průběžně ukazuji snímky klientkám, samy nevěří, že to jsou ony. Líbí se sobě. Je to pro mne velká radost, ba dokonce mne dojímají zprávy od klientek, když pak předávají své vlastní fotografie jako dárek. Není potřeba klientku nabádat na to, aby viděla svou krásu. Já mám na to důkaz - její vlastní fotografie. K tomu není třeba slov.

foto: Darina Kuźmová

Při fotografování si s ženami povídáte, odvádíte pozornost od namířeného objektivu, takže fungujete - předpokládám - také trochu jako terapeut. Jste opravdu připravena na vše, co uslyšíte? Musí to být někdy náročné. Řídíte se citem, nebo jste prošla nějakým odborným psychologickým kurzem?
Neprošla jsem žádným psychologickým kurzem, jsem jen člověk. Jsem žena. Jsem matkou dvou dětí. Mám srdce na dlani. Můj osobní život prošel hlubokou bolestí ve formě lékařské zprávy o zdravotním stavu mé dcery. Rehabilitovala jsem s ní osm let 2,5 hodiny denně. Uronila jsem mnoho slz, avšak každý nový den přinesl mnoho krásy, kterou jsem si začala uvědomovat a vážit si obyčejných dnů. Toto změnilo mé vnímání světa a života kolem mne. Jsem proto citlivější, empatičtější, lidštější, jsem otevřená pro jakékoli téma. Nemám žádná tabu. Dokážu vést rozhovor o čemkoli.

Pokud se nějaká fotka ženě nelíbí, tak ji prý smažete. Jak řešíte situaci, kdy se vám zdá snímek opravdu povedený, ale klientka jej z nějakého jejího čistě osobního a třeba i nepochopitelného důvodu odmítá? Snažíte se diplomaticky přemlouvat, nebo si prostě uvnitř povzdychnete a záběr skutečně sprovodíte ze světa?
Tvorba krásných fotografií mých klientek je zásluha nás obou. Povídám si s klientkou o jejích fotografiích v průběhu focení. Postupně si získávám důvěru, a když ji navedu na odvážnější pózu, které se ona sama obává, tak jí nabízím, že pokud se jí fotografie nebude líbit, smažu ji. Nikdy se to ještě nestalo. Jsem za to šťastná.

To věřím, že musí být skvělý pocit. Máte ze své praxe nějaký pozitivně naladěný příběh, jak focení u vás změnilo nějaké ženě život, který byste mohla prozradit? Samozřejmě anonymně... beze jména.
Jedna žena vedle druhé mění svůj postoj k sobě samé po fotografování se mnou. Když se objednávají na fotografování, tak to je moment, kdy dostanou odvahu a pak se malinko obávají, co bude v den D (den fotografování). Fotografuji ženy z úhlu jejich krásy, který ony samy vůbec nevnímají. Najednou se vidí na fotografiích a líbí se sobě. To je pro mne nejvíc.

foto: Darina Kuźmová

Když vás tak poslouchám, tak mám pocit, že každá žena kolem čtyřicítky (nebo i později) by si měla pořídit pro radost nějaké opravdu povedené fotografie. A možná tak postupně i časem mapovat svou cestu zrání, aby ji vnímala pozitivněji? Doporučujete toto svým klientkám? A jaké ženy vlastně vaše služby nejčastěji vyhledávají?
Ve fotografii vidím obrovskou hodnotu. Zachytí moment, který se NIKDY neopakuje. Téměř každá žena si přeje mít své krásné fotografie, kde je zvěčněna její něha, láska, ženskost... její osobnost. Fotografuji kolekci „já a moje dcera“ - fotografování matek ve věku nad 50, 60 a více let se svými dcerami. Vězte, když jednou máma opustí tento svět, je pak společná fotografie naprostý skvost. A to, že si pak dcera bude listovat společnými fotografiemi, o tom není pochyb.

Děkuji za rozhovor a přeji mnoho šťastných chvil nejen při fotografování.

Taktéž děkujeme za poskytnutí fotografií a souhlas modelek se zveřejněním.

Přečtěte si také: