Milé kuřačky i nekuřačky!

Já jsem se ke kouření dostala už v 15-ti letech, když jsem byla na intru. Tenkrát kouřily všechny moje spolubydlící, připadalo nám to všem takové dospělácké. Přestala jsem dvakrát kouřit díky těhotenství a vždycky si přísahala, že už s tím znovu nebudu začínat. Jenomže to bylo silnější než já. Když jsem potom nastoupila do práce, kouřila tam půlka dílny. Nemohli jsme se dočkat, až bude přestávka, abychom vyrazili na kuřárnu. To byla malá místnost o rozměru asi 3x3 metry a vešlo se nás tam klidně i přes dvacet. Když si tam zapálí tolik lidí najednou a někdo klidně i dvě, tři za sebou, tak to už je teda pořádný nářez!! Ten smrad se mi protivil čín dál víc, ale i tak jsem tam další přestávku šla zase. Až jednou jsem slavila své třicáté narozeniny a dala jsem si ten nejlepší dárek, přestala jsem kouřit a ani to nebolelo!!
Jsem na sebe pyšná, nekouřím už pět let. A kuřáci, ti mi ted' hrozně smrdí. Mívám k nim hlasité připomínky.
Ne nadarmo se říká, že vyléčený kuřák je horší než nekuřák.

S pozdravem nekuřačka Axikola
Milá Axikolo,
je pravda, že odnaučený kuřák bývá tvrdší kritik než nekuřák.
Ale pokuste se být lehounce shovívavější k slabosti druhých. Ne že bych se za kuřáky přimlouvala, sama jsem také přestala a kouř mi smrdí, ale vždycky si vzpomenu na sebe, jak mě štvalo, když mě někdo s prominutím "buzeroval".
Reklama