Nerada jsem chodila do školky, ale co mi školkovskou docházku znepříjemňovalo úplně nejvíce, to byly kurzy plavání. 

Bylo to takové utrpení, že si pamatuju i to, že kurz byl každé úterý. Máma mi na to vždycky sbalila žlutý batoh. Plavat jsem se nenaučila, tuším, že jako jediná.

Všem ostatním to šlo, jen já se pořád topila a lokala si. Na konci jsem dostala jakési plavecké vysvědčení a tam bylo napsáno "potápí hlavu".

A to pořád není všechno.

Přichází největší trauma z mých dětských let. Učitelky asi nechtěly, aby se jim děti v mokrých plavkách nastydly, a tak si nás vždycky po hodině postavily všechny do lajny, museli jsme říct "zdar!" a pak si všichni na povel svlíknout plavky.

Abyste pochopili - já se už tenkrát strašně styděla a byla jsem si moc dobře vědoma toho, že mám pipku a zadek, které se obvykle zakrývají.

Vůbec pro mě nebylo přirozené svlékat se před ostatními dětmi - i chlapeckého pohlaví, no děs. Pak jsme šly všechny děti do sprch, jen obalené v ručníku.

A po sprše jsme všichni nazí sušili své vlasy u obr větráku. Já se ani nesprchovala a rovnou z ručníku jsem skočila do kalhotek, které jsem prozíravě měla s sebou u bazénu v igelitovém pytlíku. Byla jsem tam jediná (!) oblečená.

Všechny holky i kluci se sušili nazí. Pamatuju si dokonce, že se mě jedna holčička zeptala, proč mám kalhotky.

Jo a plavat jsem se naučila docela rychle až při kurzech ve 2.třídě.

Dante Alighieri

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


My měli ve školce učitelku. Měla kníra, opelichaný drdol a byla zlá. Když někdo nespal o pauze, musel se pak hodinu svlíkat a oblíkat. Byl to můj denní chléb. Dodnes si pamatuju její tvář. Vypadala jako žaludský eso. Naprosto Tě chápu. M.

Pište na redakce@zena-in.cz své zážitky, jak jste se naučili plavat vy, nebo vaše dítě, případně jiný člen rodiny. Jaký máte vztah k vodě a UMÍTE VŮBEC PLAVAT?   Dnes si příspěvkem můžete „vypsat“ plážový balíček.

Reklama