Nelze uvázat slunce na jeden dvorek, musí zářit pro všechny. To je krédo, které mi kdysi před lety řekl Daniel Nekonečný. Tehdy i on rozzářil prostor, kam vešel a kde jsem na něj s trochou obavy čekala.

danMoje obavy byly zbytečné. Stali se z nás přátelé. Mám ráda lidi, kteří se něčím liší od ostatních, třeba jako Dan. Líbí se mi jeho divoké přílety a ještě divočejší odlety. I tento rozhovor jsme zvládli prakticky za letu, ani jsme se spolu nestihli vyfotit. Než jsem stačila vytáhnout foťák, byl pryč. Zůstala jen omamná, aromatická vůně a záznam našeho společného povídání.

Ahoj Dane, ráda tě vidím, a jelikož tě určitě zase delší dobu neuvidím, rovnou ti blahopřeju i k blížícím se narozeninám, které máš za měsíc, v červnu. Budeš slavit narozeniny?
Ahoj, taky tě rád vidím. (smích) Ne, já narozeniny neslavím, mám je pořád. Každý den je pro mě svátkem. Že bych zvlášť vymezoval datum narození nebo svátku, to ne. Oslavuji každodenní zrození slunce.

Ty sám záříš jako sluníčko. A teď nemám na mysli barvy oblečení, ale tvůj životní styl ruku v ruce jdoucí s optimismem. Jak to děláš?
Jak už jsem zmínil, každý den si prohlašuji svátkem, aniž by bylo moje jméno v kalendáři. Řeknu si, tento den prohlašuji za slavnost, protože nevím, jestli nebude třeba poslední. Každý den života je hoden toho, abych ho oslavil, abych ho prožil a nejenom přežil.

svatek

danN

každý den je pro mě svátkem

Opravdu se ti nikdy nestalo, že bys vstal takříkajíc levou nohou?
Velice důležité je období před tím, než se probudíš. U hlavy ti stojí dvě myšlenky, dva průvodci. Jedna myšlenka říká: „Ano, to bude nádherný den“, ale mnohem razantněji se ozve: „Pozor, tento den, to bude zase den blbec“. Není nic jednoduššího než poslechnout tu vtíravější myšlenku, že den bude špatný. Stačí například potkat pár prudičů.

Ty je nepotkáváš? Vyhýbáš se jim?
Ne, ne, naopak. Já je vítám s radostí, protože tím se vyzkouší můj tzv. přenosný diamantový palác.

Přenosný diamantový palác? Tomu nerozumím.
No vždycky když se objeví nějaký takový človíček, beru setkání s ním jako laškovnou hru, že mi přináší nějaký dar. Buďto satisfakci, že se s pruděním nechytá, a poté odkráčím dál, anebo zjistím, že v opevnění mého diamantového paláce jsou lehoulinké, malinké nedostatky, a v tuto chvíli já tomu člověku v duchu poděkuji, nechtěně mě vlastně upozornil: „Pozor, tady sis měl ty dveře pořádně opevnit - zdiamantnit.“

Ty jsi pořád v euforii.
Protože dokážu pracovat s energiemi. Vím například, že když přijde smutek, vztek nebo stres, tak je to vlastně stejná energie jako euforie. Jenom trošku v jiném kabátě.

Dane, už se v tom pomalu ztrácím.
(smích) Já tě chytím. Podívej se, euforii nemusíme zpracovávat, jenom ji přijmeme a necháme se jí unášet. Nemusíme dělat vůbec nic. Kdežto smutek a stres nás nutí dělat to, co bychom vlastně v tu chvíli třeba neudělali. Například uklidíme celý byt, složíme písničku, posekáme trávník, nebo co já vím. Jako kdyby někdo zkoušel naši fantazii anebo to, zda nejsme líní. Já tomu říkám krotitelství energie. Buďto nás smutek a deprese srazí na kolena, anebo tu energii využijeme tvůrčím způsobem. A nakonec vlastně z toho všeho máme ve výsledku radost - euforii.

Euforii a pohodou.
Ano. Vždyť opravdová pohoda se skládá z maličkostí. Z drobných radostí, které bychom měli denně, povinně s radostí udělat.

pohoda

euforie a pohoda

Pojďme od pohody ke vzrušení. Teď nemyslím sexuálnímu, ale tomu, které prožíváš při svých cestách po exotických zemích. Co vím, tak ses dostal do míst, kam se hned tak někdo nedostane, seznámil a spřátelil ses s lidmi, kteří hned tak někoho k sobě nepustí. Se šamany a mágy různých domorodých kmenů. Jak víš, kde je hledat?
To je díkybohu vždycky takové napojení. Uvedu ti malý příklad: Například v Indonésii jsem bydlel u jedné rodiny, kde jsem si už pomaličku mapoval situaci, že bych se rád s těmito lidmi, tedy se šamany, setkal. Ta rodina mě po nějaké době odkázala na další rodinu, a ta zase na další. Byla to hodně dlouhá a hlavně tvrdá cesta. Ale byl jsem trpělivý. Každá ta rodinka si mě napřed pořádně proklepala, jestli jsem důvěryhodný, poněvadž v některých věcech opravdu zalhat nejde.
A potom... až už jsem se dostával čím dál blíž k tomu mágovi nebo šamanovi, to bylo tak tvrdé, že by zůstal jen ten, který velmi, ale opravdu velmi silně touží po setkání s těmito lidmi. Já jsem se k nim dostal. K těm nejzáhadnějším, nejčarovnějším mágům a šamanům, kteří jsou skryti před turisty a nestojí o žádnou publicitu. Naopak, jsou co nejvíce v utajení.

Když ses pak mezi ně dostal, jak tě přijali?
Pořád bylo mezi námi cítit takové zvláštní, vnitřní napětí. Nevím, jak bych ti to přesně vysvětlil, k čemu bych to přirovnal. Ten šaman se na mě třeba podíval, stačila mu jen chvilka, a už ve mně četl jako v knize.

Myslíš, že tito lidé mají zvláštní, nadpřirozené schopnosti?
Já si to nemyslím, já to vím. Předvedli mně a zasvětili mě do takových věcí, které raději ani neventiluji. Ať už z důvodu, že o některých věcech mám pomlčet, ale také z důvodu, že by mně lidé stejně nevěřili a mysleli si, že si to vymýšlím, že jsem blázen a chci být jen zajímavý.

Já bych ti věřila. Neřekneš?
Promiň, neřeknu. Snad někdy...

Dane, prozraď mi tedy aspoň, jak ses s nimi dorozumíval?
To byla tarzanovská španělština, angličtina, tarzanovská kreolština, indonésština... prostě z každého jazyku nějakou tu tarzanovskou hatmatilku znám. Domluvím se, ale profesor té dané řeči by mě asi zastřelil. (smích)

domorodci

dorozumíval jsem se tarzanovskou hatmatilkou

Kde na to všechno bereš finanční prostředky? Vždyť  jde vesměs o velmi náročné cesty.
To je právě ono. To zajímá asi každého, jak to že on... a kde na to bere. Asi tak, já v podstatě nic hmotného nevlastním. Než abych hromadil majetek, tak se snažím ten život prožívat jinak. Nemám žádnou vilu se zahradou, ani dvě, tři auta. Nemám ani svůj vlastní byt. Zato mám ale takové, jak bych to nazval - posly štěstí. Ti mi vždycky ve správnou dobu pošlou ty správné lidi, kteří například řeknou: Určili jsme tě, jsi ten správný, abys jel na karneval do Rio de Janeira, od té doby tam jezdím každoročně. Anebo: Ty se teď hodíš na tu cestu do Austrálie apod. A když neřeknou, vždycky se dohromady nějaké ty finance dají, když se člověk sám přičiní a má jasně daný žebříček priorit. No a také nějaké ty akce, vystoupení.

arab

foto

fotky z cest

Vraťme se z dalekých cest zpátky domů, konkrétně do tvého rodiště. Odkud vlastně pocházíš?
Jsem z Moravy, z Boskovic. Krásného, malinkého městečka, obklopeného lesy. Je tam i zámek s krásnou zahradou, ve které bylo a doufám, že ještě je, spousta nádherných pávů. Když jsem byl malý, tak jsem za těmi pávy do zahrady strašně rád chodil. Říká se, že pávi jsou nekontaktní, ale já jsem se tam s jedním spřátelil a vždycky když jsem přišel, rozevřel ocas s těmi nádhernými oky a vítal mě. Pak jsme spolu komunikovali, pro někoho možná nepříjemným, ale pro mě nádherným, fascinujícím, blahodárným pavím křikem.

pavKomunikoval jsi s pávem? To kdyby tě někdo pozoroval, tak by si řekl, že jsi...
Blázen, no jen to klidně řekni. Já vím, že mě dodnes lidi považují přinejmenším za poloblázna, že se odlišuji třeba i oblečením. Ale co je vlastně přesná definice bláznovství? Kdo ji určuje? Albert Einstein to řekl správně: „Kde je hranice mezi genialitou a bláznovstvím?“ U nás je, tedy hlavně to bylo za minulého režimu, teď už se to trochu zlepšuje, ale stále u nás panuje dogma, že ten, kdo jde po ulici v rozzářených barvách, kdo se usmívá, kdo si zpívá, tak je hned podezřelý. Nesplývá s davem, není normální. Protože u nás je normální být stále naštvaný, jít s hlavou sklopenou k zemi, neodlišovat se. To je v tu chvíli normální. Ale ne pro mě. Pro mě je to špatné. Pokud někdo považuje to, že člověk život prožívá, a nejenom přežívá jako štvaná zvěř, že se pořád usmívá, směje se, pokud tohle někdo považuje za bláznovství, budiž, budu bláznem rád.

Neřekla bych, že jsi přímo blázen, ale musíš uznat, že třeba právě to tvoje oblečení je opravdu hodně extravagantní.
Má to své opodstatnění. Už v dětství jsem nějak intuitivně inklinoval k tomu, že jsem nesnášel, když mě rodiče tahali po různých zdvořilostních návštěvách v tesilkách a v košili. Čas se tam musel nějak přetrpět, ale stejně se pak všichni navzájem pomluvili. Stejně tak ve škole. Tam nás nutili a dávali nám do hlavy něco, co jsme museli i nemuseli, čemu jsme věřili i nevěřili, co jsme ani nepotřebovali. Někdy v té době začala u mě propukat blahodárná vzpoura proti všemu nudnému, šedému, normálnímu, stereotypnímu, všednímu a smutnému. Ta vzpoura nastala určitě u více lidí, jen u mě trvá dodnes. (smích)

vezlutem

Je to už dlouho, co jsi změnil image z blonďáka na černovlasého. Proč?
To bylo před lety kvůli filmové roli, vlastně spíš takové roličce, ve filmu Jak se krotí krokodýli. Marie Poledňáková mě oslovila, že by ráda použila do filmu moji písničku Samba King, a jestli bych jí k tomu nesložil ještě další dvě. No a při té příležitosti mi nabídla, jestli si nechci zahrát i tatínka hlavního hrdiny. Já jsem se jenom zasmál, neboť já jsem takový „typický tatínek“ (smích), ale tu roli jsem nakonec vzal. Byla to, jak já říkám, nejmenší role v dějinách lidstva s největšími následky. Před kamerou jsem se jenom mihnul, spíš se tam o mně víc mluvilo, než mě bylo vidět, ale přesto bylo potřeba, abych vypadal jako biologický tatínek. No a chlapeček byl černovlasý.

Dan Nekonečný - Samba King

A co ženy? Jaký typ se ti líbí? Blondýny, nebo černovlásky?
Ženy zbožňuji! Jsou to pro mě velvyslankyně bohyně Afrodity. Líbí se mi úplně všechny! Mám rád, když z ženy vyzařuje ženskost a přirozenost. Nemusí být ani nijak zvlášť nalíčená, načesaná, ale prostě musí být svá. A všem ženám přeji, ať prožívají krásu a pohodu přítomnosti. Ať se nezaobírají minulostí, tím, čeho jsme se dopustili, co se nám stalo, kdo nám kdy ublížil, anebo naopak, co nás čeká v budoucnosti. Vždyť je to jedno. Člověk má prožívat současnost. Tady a teď.

Děkuji za krásnou tečku na závěr.

Daniel Nekonečný a Šum svistu

  • Daniel Nekonečný se narodil 29. června 1966.
  • Je lídrem skupiny Šum svistu.

Skupina Šum svistu „vesele“ koncertuje po světě, v Evropě, v Česku i na Slovensku. Ve velkých halách a stadionech, i na rodinných oslavách a soukromých večírcích prostě všude tam, kde je potřeba vnést skvělou náladu a pohodu. Pořádá velkolepé, brazilské, mexické, havajské a orientální karnevaly rozkoší. S pomocí multimediálních projekcí bere diváky na strhující dobrodružství v hlubokých pralesích i na voňavé dovolené po nejkrásnějších ostrovech světa a nejpůvabnějších koutech naší planety.
Každé vystoupení je ojedinělým zážitkem, kde se hudba a zpěv prolínají s karnevalem, ohněm a tanečnicemi.
Koncertní vystoupení nebo, kde budou sněmy velvyslanectví Království rozkoší, naleznete na originálních webových stránkách www.sumsvistu.cz.

sumsvistu

Poskytnuté fotografie: Dan Nekonečný, Zdeněk Skřivánek

Čtěte také:

Reklama