Zdraví

Dana: Před porodem mi táta rakovinu zatajil

Rakovina člověku docela změní život. Když mladá maminka Dana přiváděla na svět syna, její tatínek bojoval v jiné nemocnici na operačním sále o život...

Setkala jste se někdy s rakovinou? Ať už jste jí sama čelila, nebo se dotkla někoho vám blízkého? A jak změnila váš život? Dvacetiletá maminka Dana odpovídá s mírným pokrčením ramen - je vidět, že se snaží brát věci optimisticky: „To je složitá otázka... prostě se teď docela jinak vítáme i loučíme.“

Dana

Příběh maminky Dany

S pojmem rakovina se dnes setkáváme na každém kroku. Stal se součástí každodenního života...ale vězte, že jakmile se slovo RAKOVINA vysloví v souvislosti s vaší rodinou, vaším tělem projede nepopsatelný pocit, zatají se vám dech a vy vůbec nevíte, co s tím.

Byl krásný květnový den a já čekala, až na svět přivedu svého syna. Tomu se ale očividně z maminčina bříška nechtělo.

Četla jsem knížku a najednou si vzpomněla, že jsem už dva dny neslyšela tátu. Zvedla jsem telefon, ale nedovolala jsem se. Zkoušela jsem to během dne ještě vícekrát, ale vždy neúspěšně. Až od mámy jsem se dozvěděla, že je táta v nemocnici, prý to není nic vážného. Druhý den jsem se konečně dovolala tátovi. Jeho hlas zněl naprosto klidně, až později jsem pochopila, kolik ho to muselo stát přemáhání.

Ráno jsem nastoupila do porodnice. Celý den jsem zápasila s tím malým vetřelcem a přesvědčovala ho, že na světě je krásně, ať už se jde na něj podívat. Po velkém boji to pochopil a já v noci porodila úžasného syna. Ležela jsem na sále bolavá, ale šťastná.

V ten den můj táta taky bojoval. Na operačním sále, s velkým nádorem v močovém měchýři. Dozvěděla jsem se to až později. Aby mě uchránil, vše přede mnou tajil. Vzpomínám si, že jsem na něho dostala strašný vztek, že mi nic neřekl. Pak jsem se ale podívala na svého syna a pochopila to.

Byl to zvláštní pocit, když jsme spolu mluvili a poprvé zaznělo to slovo RAKOVINA. Přiznám se, že jsem to trochu zlehčovala a moc tomu nevěřila. Nebo jsem tomu nechtěla věřit? Táta zněl tak klidně, aspoň se strašně snažil, i když měl po operaci velké bolesti. Vážnost situace mi začala docházet, až když jsem mluvila s lékaři. Chtělo se mi plakat a křičet zároveň.

Potom se mi ulevilo. Řekla jsem si, že to táta zvládne a že bude všechno v pořádku.

Dnes má táta za sebou tři operace a další ho ještě čekají. Prochází statečně chemoterapií a nejdůležitější je, že dokážeme o té nemoci otevřeně mluvit. Vím, že má strach, ale statečně bojuje. Přemýšlím, jestli se něco změnilo. Asi je jiné už jen to, jak se vítáme a jak se loučíme. Vidím, jak se táta věnuje vnoučatům a snaží se užít si je.

Každý má strach a já s velkou pokorou obdivuji všechny, kteří nepodléhají a bojují. Držím vám všem palce! A tati - mám tě moc ráda.

Dana

POŠLI PŘÍBĚH - CENA NADI URBÁNKOVÉ

Sdružení Rakovina věc veřejná založilo projekt „Pošli příběh - Cena Nadi Urbánkové“, na kterém spolupracuje s magazínem Žena-in.cz. Projekt je určen všem lidem, kteří přišli jakýmkoli způsobem do kontaktu s rakovinou.

Součástí tohoto projektu se tedy můžete stát i vy, mile čtenářky! Jak? Formou vlastního příběhu popište své zkušenosti, obavy i naděje, které jste přímo vy či někdo z vašich blízkých v souvislosti s onemocněním prožili. Neposílejte je ale do naší redakce, navštivte stránky projektu a napište svůj příběh do připraveného formuláře.

S nejzajímavějšími příběhy se budete setkávat také na stránkách magazínu Žena-in.cz.

Čtěte také...

   
09.05.2011 - Prevence rakoviny - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [2] ovenka [*]

    Pod poslední čtyři věty bych se hned podepsala... Je mi smutno a rodiče chybí, ikdyž jsem "stará" ženská. Je to nevratné...

    superkarma: 0 09.05.2011, 20:22:06
  2. avatar
    [1] tlustoprdka [*]

    Tahle hnusná nemoc zasáhla mou rodinu v loškém roce a pořád to bolí. Bohužel můj tatínek nad ní nevyhrál. Měl nádor na mozku a po operaci s námi nekomunikoval, tak ani nevíme, jestli měl nějaké bolesti, jestli něco nepotřebuje, co se mu honí v hlavě...

    Je moc smutné, když vidíte před sebou milovaného člověka, jak se vám ztrácí před očima a vy mu nemůžete nijak pomoc. Tolik věcí jsem mu chtěla ještě říct, vysvětlit. V tu chvíli poznáte, jak rychle ten čas běží, jak jste bezmocní. Ikdyž jste chlap, jak hora nebo dospělá ženská, najednou jste slabá a zranitelná, jak malé dítě. Chcete se přitulit, být znovu dítětem, zaspat to, vymazat to z paměti. Ale nejde to, život jde dál. Ale v srdci Vám zůstane už navždy prázdné místo.

    superkarma: 2 09.05.2011, 11:48:47

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme